Dnes je den voleb. Rozhodujeme o nových senátorech, primátorech, komunálních politicích. Strany nám opět naslibovaly hory doly. Přečtěte si úsměvný příběh o tom, proč by neměly volit děti.

vote

Aniž bychom chtěli, stali jsme se „obětí“ předvolební agitace. Naštěstí se nejednalo o hrůzostrašné zážitky, spíše nám vyvolaly úsměv na tváři. Dovolím si zmínit jen dvě příhody z mnoha.

Hudba a lízátka

S manželem jsme vyzvedli dceru ze školky a procházkovým krokem jsme se ubírali k domovu. V dálce jsme slyšeli hudbu, různě se vzdalující a přibližující. Mezi místními domky jezdilo auto s amplionem. Když se hudba začala přibližovat k nám, dcera poprosila, ať počkáme, že se chce podívat. Nespěchali jsme, tak proč ne? Dcera začala tancovat. Sotva auto přijelo blíž, hudbu linoucí se z amplionu vystřídala volební agitace. Auto zaparkovalo. Se zklamanou dcerou jsme pomalu vyšli k domovu, když tu jsme si všimli, že z auta vystoupil pán a míří k nám. Oslovil nás, předal nám letáčky, dceři dal dvě lízátka s červenými třešničkami a s prosbou, ať jdeme k volbám, se s námi rozloučil. Dcera se ptala, kdo to byl a proč nám dal lízátka. Stručně a přiměřeně jejímu věku jsme jí vysvětlili, že budou volby. Asi si pamatovala ty minulé, ke kterým šla se mnou, neboť prohlásila, že půjde k volbám, a prý „Budu volit ká-es-čé-em, pán mi dal lízátka!" Se smíchem jsme došli k našemu domu...

Letáky

...ze schránky na mě vypadl modro-bílý leták. Se slovy „ó-dé-es nechci“ jsem leták zahodila do krabice na papír. Dcera se po něm hned vrhla a prohlásila, že ona ho chce, že se jí líbí, a že bude volit „ó-dé-es“. K radikálnímu obratu jejího politického názoru došlo asi po pěti minutách od předání lízátek. když jsme došli do bytu, všiml si manžel bílo-oranžového letáčku, na němž byla kresbička houby s tváří jednoho politika, kterak nám na pozdrav zvedá klobouk. Manžel předal leták dceři a zeptal se jí, zda se jí líbí. Bílo-modrý leták zahodila a vrhla se na bílo-oranžový obrázek houbičky. „Budu volit „čé-es-es-dé!“, prohlásila. Manžel se usmál a zeptal se: „Ty prostě budeš volit toho, kdo ti dá víc lízátek, nebo ty, kteří mají krásnější a barevnější letáček, že?“ Dcera samozřejmě souhlasila.

To jsou děti. Jde jim o okamžitý požitek, o pocit momentálního štěstí. Jsou strašně snadno ovlivnitelné různými dárečky či pestrými letáčky. Nechají se tak snadno zlákat!

Ještě štěstí, že děti nemohou volit. Ještě štěstí, že my nejsme děti. Nebo se i my necháme zlákat tím, kdo nám dá hodnotnější dar...?

Reklama