Jak jste se k roli dostal? Oslovila vás produkce přímo, nebo jste si prošel castingem?

Prošel jsem si castingem a ten byl docela dlouhý a náročný, jelikož se v něm kombinovali herci ze všech koprodukčních zemí a najít mezi nimi párovou shodu bylo pro režiséra Roberta Dornhelma velice těžké. Ono to není jen o tom, že si řeknete „ten bude hrát tohohle a ten zase tohohle“, ale ti lidé spolu musí fungovat. Ústřední pár Marie a František o to víc, protože jejich vztah byl opravdový, a proto bylo potřeba najít nějakou chemii. Popravdě jsem ani nečekal, že v konkurenci mých kolegů, kteří se také zúčastnili castingu, bych tu roli vůbec mohl získat. Stál jsem proti kolegům, kteří byli renomovanější v dramatickém herectví víc než já, a proto jsem byl překvapený až zaskočený, že jsem nakonec tady.

Líbilo se vám hrát takto známou historickou postavu?

Pochopitelně ano. To je vždycky radost, že se člověk může na roli připravit nějakým jiným způsobem, než že si to sám vymýšlí, nebo že se vůbec má na co připravovat. Já jsem vlastně díky tomu zase znovu objevil, že mě bavil dějepis a zodpovědnost ve znalosti dějin pro mě byla navíc motivující se dál vzdělávat.

O Františkovi jsem se dočetla, že neměl vůbec rád žádné oficiality, byl velmi příjemný vůči ostatním a všichni ho měli rádi, ztotožňujete se s něčím z toho? Přijde mi, že je vám celkem podobný.

Máte pravdu, já jsem skoro až neobjektivně říkal, že jsem ho začal téměř až milovat, protože mi došlo, že bych mu chtěl být vlastně i podobný. Je mi velice sympatický jeho způsob chování a vůbec jeho pohled na život. On si chtěl život užít, přestože věděl, že se nenarodil pro to, aby si svůj život úžíval, ale aby fungoval jako figurka na šachovnici. 

Na mě lehce působil jako takový „podpantoflák“, nebo se mi to jen zdálo, protože Marie byla stále v popředí?

Ono to tak působí, že on nebyl připouštěný ke všem oficialitám a že se tím trápil. Ovšem spousty pramenů mluví o tom, že byl docela proutník.

Tam už asi tolik podobnosti nevidíte, že?

Já si asi těžko dokážu představit situaci, ve které se nacházel on. Já se osobně pokládám za věrného člověka, každopádně měl jsem dlouhé období, kdy jsem si mohl dělat co jsem chtěl a život jsem si užíval a nežiníroval se. Každopádně v situaci Františka, který to měl s Marií komplikované, a i když ji miloval, tak jeho silné ego potřebovalo určitý ventil a on to dělal chytře. Neříkám, že ho omlouvám, ale dokážu to pochopit.

Jak se vám jako režisérovi pracovalo pod jiným režisérem?

Já to mám docela rád, protože mám vlastně takové bezplatné kurzy a ještě mi za to platí, že se můžu dívat, jak to dělají jiní, kteří jsou lepší a zkušenější. S tím jsem opravdu nikdy neměl problém, že bych to nějak nerespektoval, protože moc dobře vím, že když režíruji, tak jako režisér mám vždy pojem o celku z mnohem větší a širší perspektivy, než má samotný herec. Ten čte scénář jen za svou postavu a nekouká se na scénu jako celek a obhajuje pouze tu svoji postavu, což se od něj i očekává.

Takže se do toho ani nepouštíte, že byste něco říkal?

To v žádném případě. Každý herec má vždycky nějakou představu o scéně, což ovšem není režírování, to je spolupráce s režisérem na tom, jak ta scéna bude vypadat a jak ji bude hrát. Samozřejmě je žádoucí, aby každý herec přišel s nějakým nápadem a režisér si měl z čeho vybrat. V momentě, kdy ovšem nabídnete určitou možnost a ta není přijata, musíte dělat to, co se vám řekne, to je normální proces. 

Co vám na celém historicky laděném natáčení přišlo nejnáročnější?

Je to hlavně zodpovědnost za historickou věrohodnost, za to že neuděláte něco špatně. Měli jsme na natáčení často poradce na historii, kteří nám řeknou co a jak, což je důležité, protože protokol té doby byl velice striktní a vše mělo své zákonitosti. Pokud poradce zrovna nebyl, bylo to opravdu složitější. Nebo situace, kdy vám režisér řekne, abyste improvizoval, tak je to najednou velice těžké, když čeština té doby byla jiná a člověk by měl z fleku mluvit a nezapojit nic současného. V neposlední řadě, paruka, to je pěkný...

O Filmu Marie Terezie

Nekompromisní panovnice, všímavá matka i zamilovaná manželka. Tři sta let po narození Marie Terezie se opět spojilo Rakousko-Uhersko, aby na její počest vytvořilo doposud nejrozsáhlejší koprodukci, ve které Česká televize figurovala. Pod vedením hollywoodského režiséra Roberta Dornhelma vznikl velkofilm o lásce a intrikách na dvoře jedné z nejvýznamnějších žen evropské historie. První část dvojdílného snímku uvidí diváci na Nový rok, v pondělí 1. ledna od 20 hodin na ČT1, druhý díl hned v úterý 2. ledna 2018.
 
Jednou z linek příběhu je dětská láska a pozdější manželství s Františkem Štěpánem Lotrinským, které si Marie Terezie vydobyla i přes to, že její sňatek měl mít hlavně politickou motivaci. „Neakceptovala tradici dvora a společnosti. Nenechávala se svázat pravidly světa mužů, jednala rychle a impulzivně a zaslepovala své mužské okolí neobvyklým přístupem k politice. Překonání překážek vyžaduje smělost a neobvyklý způsob myšlení, který ona měla. Milovala moc, protože přesně věděla, jaké to je být bezmocný,“ popisuje svoji postavu její herecká představitelka Marie-Luise Stockinger. Její filmový manžel Vojtěch Kotek ji doplňuje: „František Štěpán byl živelný člověk a miloval život. Kvůli tomu, že byl upozaděný, si našel pro své ego jiné prostředí a začal se věnovat byznysu. Stal se jedním z nejbohatších lidí své doby a zaopatřil celou Habsburskou dynastii až do jejího konce.“
 
Snímek se věnuje i politickému vlivu Marie Terezie, která za své více než čtyřicetileté období vlády, musela válčit o rakouské dědictví. Dvoudílný film ale není jejím životopisem. „Pokusil jsem se ignorovat historickou přesnost. Nemyslím, že je pravda ukryta v učebnicích. Když jsem natáčel film s domorodými Američany, tvrdili mi, že historie má být předávána pouze ústně, vše ostatní je totiž pouze něčí úhel pohledu. Tento argument používám pokaždé, když se nějaký pedantický historik pokouší o námitky. Pokud se jedná o drama, mohou se skutečnosti trochu upravovat,“ zdůvodňuje svůj přístup režisér Robert Dornhelm.


 
Námět i scénář minisérie vznikly v České republice, celý snímek pak pod producentským vedením České televize. Kromě té se do projektu zapojila rakouská televize ORF, slovenská RTVS a maďarská MTVA. „Se scenáristkou Mirkou Zlatníkovou spolupracuji už dlouho, nejdříve v tištěných médiích a později i na televizních projektech. Po Janu Husovi a po Karlu IV. jsme hledali další historické téma a Mirka se mi svěřila, že Marie Terezie je její velká hrdinka. Pojal jsem tedy odvážnou myšlenku, že bychom zkusili napsat scénář a nabídnout ho k mezinárodní koprodukci. Doufám, že tento projekt otevře cestu k dalším možným spolupracím,“ vysvětluje kreativní producent Jan Maxa.
 
hrají: Marie-Luise Stockinger, Vojtěch Kotek, Zuzana Stivínová, Karl Markovics a další // scénář: Mirka Zlatníková // dramaturgie: Radek Bajgar // koprodukce: Česká televize, RTVS (Vladimír Buriánek), ORF (Klaus Lintschinger), MTVA (Daniel Papp), MR Film (Oliver Auspitz) // producenti: Marcela Mojtová, Jan Novotný // výkonný producent ČT: Jiří Vlach // kreativní producent ČT: Jan Maxa

Reklama