Jako mladá jsem pracovala v Holešově v podniku Sfings na dvě směny.
Dojížděla jsem z Kroměříže  a zpáteční cesta z odpolední směny byla vždy velmi dlouhá, protože vlak čekal v Hulíně na spoje od Břeclavi a Přerova.
To jsme si s kamarádkou Zdenkou seděly v poloprázdném vagonu, povídaly si, a hlavně se bály.
Ve vlaku bylo vždy zhasnuto a není to nic příjemného, když je vám osmnáct.
Tak se stalo, že si tak jednou nastoupíme do tohoto pozdního vlaku, vagon prázdný.

Až na staršího muže, který si pěkně v klídku seděl a oběma rukama onanoval!
Svorně jsme zařvaly a utekly do vedlejšího vagonu.

Druhý den jsme se opět vracely tím samým spojem a už jsme se opravdu bály.
Vagon opět prázdný, tak jsme seděly a klepaly se strachy, když se ozval zvuk otvíraných dveří, vykoukly jsme z okna na perón a uviděly muže v uniformě.
Zdenka povídá: to je dobře, že konečně procházejí vlak esenbáci, úchyláci si dělají, co chtějí.
Sedly jsme si a vtom se otevřou dveře a on to voják z povolání, v ruce penis a usmívá se jak idiot!
Krve by se v nás nedořezal!
Zdenka, která byla ráznější než já, se vzpamatovala dřív, vyskočila a začala mu nadávat.
Voják nedbal a povídá: "Co je? Jen si sáhni."
To už jsem vstala i já, popadly jsme vojáčka za ruce, zkroutily mu je dozadu a za hrozného křiku jsme ho samy vytlačily na chodbičku.
Představte si, že ten úchyl neměl pomalu žádnou sílu a troufl si hned na dvě holky.
Co bylo dál?
Otevřely jsme dveře a doslova toho hajzlíka vykopaly ven.
Spadl z náspu směrem k podniku Pilana, tedy opačným směrem od nástupiště.

Ani nevíte, jak hrdinsky jsme se cítily, i když v nás byla malá dušička.
Tím to pro nás skončilo, jenže to jsme nevěděly, co bude druhý den!
Ve čtvrt na dvě jedeme do práce a představte si, koho nevidíme, na chodbičce stojí náš vojáček!
Zdenka zařvala, to je on!
Vojáček nemeškal, a ještě než se vlak v Kroměříži rozjel, vyskočil a víc jsme ho neviděly.
Věřte, že když jsem ho viděla za denního světla, bylo mi ho nakonec líto, bylo mu tak 25 let a byl moc hezký.
Dnes vím, že nemohl za to, jaký je.
Ale tehdy to pro nás byl hnusák nejhrubšího zrna.
                                                                                                                                    
Stáňa


Milá Stáňo, místo komentáře uveřejňuji soutěžní obrázek.Doufám, že se na mne nezlobíte.
Reklama