Vztahy

Vodní kalamita lidi sbližuje


Nepršelo, to byly přímo proudy vody, co se na nás během víkendu několikrát vylilo. Během dvou vteřin byl člověk mokrý až na kost. Na ulicích se objevovaly hotové řeky, které smývaly vše, co jim přišlo do cesty. Kanály nestíhaly zbavovat ulice těch litrů vody, a tak silnice mizely v záplavách. S nimi i tramvajové koleje. Dostat se z jedné strany ulice na druhou pomalu znamenalo objednat si převozníka.

 

Když se čerti žení, lidé začínají držet při sobě

Během posledních dnů jsem měla opravdu kliku. Vždy, když byl ten největší slejvák, tak jsem byla venku. To, že jsem měla deštník, bylo vcelku jedno, protože mi sice nepršelo na hlavu, ale až po kolena jsem byla durch.

Lidi v těchto chvílích přestávají myslet jen sami na sebe a v tomto problému, který je pro všechny společný, spolu začínají držet. Pomáhají si přeskakovat vzniklé potoky, schovávají se vzájemně pod deštník a mluví na sebe mile s nepředstíranou ochotou. Jako by se najednou v tu chvíli celý svět utišil a zastavil. Všichni se schovávají pod nějakou stříškou nebo balkonem a tisknou se k sobě, aby se aspoň trochu zahřáli. Je zajímavé to sledovat, a možná ještě zajímavější je být toho součástí.

 

Povodně uzavíraly příměří

Vzpomínáte ještě na povodně na Moravě v roce 1997 nebo na povodně v Praze v roce 2002? To byl klasický příklad toho, kdy lidé zapomněli na vzájemné nepřátelství a podávali si pomocnou ruku, jak jen to šlo. Pomáhali vyklízet zatopené domy, posílali si potraviny, pitnou vodu i oblečení. Najednou byli všichni přátelé.

Našla se hromada dobrovolníků, kteří stavěli povodňové zátarasy. Byla to práce náročná a úmorná a stavělo se takřka celý den. Kdo mohl, přiložil ruku k dílu, aby pomohl zachránit domy a památky. Najednou jsme fungovali jako skutečný jeden národ, což se normálně v jiné době moc nevídá. Viditelně krize sbližují.

 

Ne každý chce pomoci

Ovšem i v takovýchto chvílích se najdou výjimky. Bylo tu spoustu těch, kteří obeplouvali vyklizené domy a vykrádali to, co tam majitelé museli nechat. Kradly se i pomocné balíčky do postižených míst. Po povodních se lidé pokoušeli o podvody u pojišťoven. Vymýšleli si škody a snažili se od státu dostat co nejvíce peněz. Najednou se z mírumilovných a přátelských beránků staly hyeny.

Velmi příkladná byla i situace dopravních prostředků po povodních v Praze. Jakmile nemohlo jezdit metro, všechno se obrátilo vzhůru nohama. Náhradní doprava nestíhala a tramvaje a autobusy byly věčně přecpané. Nikdo nebral na nikoho ohled a každý musel být v prostředku první. Mačkali se jeden na druhého a vzájemně si nadávali za to, že do sebe dloubají kufříky a baťohy. Na ochotu a toleranci se dávno zapomnělo.

 

Tento víkend však byl naštěstí příkladem té světlejší stránky lidských vztahů. Vzpomínám si, že mě pustil přejít silnici i autobus mimo přechod, protože místo k tomu určené bylo prostě zoufale pod vodou. Bylo fajn vidět, že k sobě najednou mají všichni bliž, jen škoda, že je to jen v takovýchto chvílích. Nebylo by lepší využívat déšť například k tanci než k tomu, abychom si dokázali, že umíme být i lidmi?

 

Je potřeba k tomu, abychom si navzájem pomáhali, vždy nějaké živelné katastrofy? Jste taky ten typ, který v takovýchto situacích drží s ostatními? Podílela jste se nějak aktivně na pomoci při povodních? Máte ráda takový déšť, který nás obšťastnil svou návštěvou přes víkend? Tančíte ráda v dešti?

   
14.08.2007 - Láska a vztahy - autor: bezradná Eleonor

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Vivian [*]

    Ad anketa: pokud píšete o povodních v Čechách, tak přece nemůžete napsat, že "moře bere souš útokem", ne? :-)
    Jinak já déšť zbožňuju a povodně mi nevaděj Nejsem takový nadšenec, abych bydlela v zátopové oblasti.

    superkarma: 0 14.08.2007, 14:22:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme