Bydlím v blízkosti říčky Mrliny, která se dá v létě někdy i přejít suchou nohou, ale loni na jaře se zase „vyznamenala". Naši prapředkové kdysi vybudovali vysoké a pevné hráze, které zpevnili ovocnými stromy, takže za posledních 50 let, co tu bydlím, se řeka nerozlila. Loni na jaře jsem ale prožila STRACH.

Manžel ležel po těžké operaci v nemocnici v Praze, syn byl služebně daleko, já ležela doma se zánětem žil. Smůly dost. K  tomu starosta vyhlásil, že kousek od nás, ve Vestci, jsou laguny, že se Mrlina rozlévá, aby se popřípadě občané připravili, že to sice zatím nehrozí, ALE...

K tomu déšť... Když jsem se podívala z okna přes zahradu, téměř zároveň s korunou hráze se leskla hladina a na sousedově zahradě prosakovalo jezírko asi 1 ar. Volala jsem synovi, ten něco zjišťoval, ale ujistil mě, že nic dělat nemám, do zvýšeného přízemí se to nedostane a na případnou vodu ve sklepě máme čerpadlo. A že podle map je vrstevnice našeho domu ještě o víc než o metr výše. Moc mě to neutěšilo, ale co dělat? Na noc jsem vypla elektřinu a snad i nemocí jsem usnula. Ráno to bylo stejné, jen nepršelo, a potom už voda začala mírně klesat. Manžel v nemocnici byl taky jak na trní, a proto syn po příjezdu nafotil řadu snímků, aby to zdokumentoval hlavně pro něj. Ještě dnes se mi ale klepou ruce, když si na to vzpomenu. Vodě se neuteče.
Samík97



Prožila jste horké chvilky, naštěstí s dobrým koncem. Děkujeme za příspěvek!

Reklama