Reklama

Děkujeme za první čtenářský příspěvek na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka Katy. Dočtete se v něm, jak její život poznamenaly povodně v roce 1997

Vážená redakce. Dnešní téma je hodně smutné. Narodila jsem se v Liberci. Naši se odstěhovali na Moravu, když mi bylo 12. Jako dospělá jsem zažila povodně v roce 1997. To už jsem byla vdaná a měla roční dítě. Chodila jsem na 4 hodiny do práce. Nikdo tenkrát netušil, co voda dokáže. Ale přiznám se, voda vás naučí se bát a mít strach.

V noci jsme se zbalili a odjeli k našim do bezpečí. Ráno, když chtěl manžel jít do práce, už se tam nedostal. V práci měli 2 m vody. Jak voda opadla začalo to nejtěžší - úklid.

Musím říct, že jsme si sáhli na dno svých sil. Ale provoz jsme obnovili do 4 týdnů a opravy se prováděly za chodu. I když tu máme povodňovou, hráz každý rok máme sbalené věci na vozíku. Každy rok ta prokletá řeka Morava stoupá i letos. To jsme měli spodní vodu a opětovně hrozilo, že se voda přelije. Čekali jsme, kdy nás vrátní vzbudí a jestli budem odvážet těch pát nejdůležitějších věcí.

Naštěstí to dopadlo dobře. Ovšem, když jsem viděla tu spoušť v Libereckém kraji, tak jsem brečela jako malý dítě A strach se opět projevil. Doufám, že to lidé vydrží, jako jsme to vydrželi my v 97.

pa čtenářka Katy

Člověk vydrží hodně, nic jiného mu někdy nezbývá. A stejně jako vy držíme všem palce.

Co vy, milé ženy-in? Zažily jste některou povodeň? Nebo vaši známí, či příbuzní? Jaké na to máte vzpomínky?Dotkla se vás nějakým způsobem ta letošní? Co je na povodních podle vás nejhorší? Myslíte si, že se to dá nějak ovlivnit? Napište nám svůj názor, příběh nebo zážitek, který souvisí s vodou.

Ani vy, co máte jen dobré zkušenosti, nemusíte stát stranou. Přivítáme i optimistické příhody, abychom dnešní téma trochu odlehčili. Máte nějaké fotografie z letního koupání, z dovolené? Pošlete nám je.

Na vaše obrazové i textové příspěvky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz