Milé ženy-in,

šílené počasí… trošku toto téma navazuje na včerejší Stanování, tedy alespoň pro mě.

Nejhorší bouřku si nepamatuju, možná to byla ta minulý pátek, kdy jsem zůstala zavřená v kanceláři (ačkoliv jsem měla být už dávno někde jinde) a běhala s hadrem od okna k oknu (naše památkově chráněná budova má i památkově chráněná okna…) a v duchu přemýšlela, jak to asi vypadá u nás doma, kde máme všechna okna pootevřená. Přežil náš byt i naše skvělá ministerská budova a ještě za 3 hodiny jsme ve Stromovce viděli ostrůvky krup. Vypadaly jako zbytky sněhu.

Největší horko jsem zažila v Athénách. Můj tatínek odmítl vylézt z klimatizovaného pokoje a já se sama vydala napospas sluníčku i Řekům a šplhala po Akropoli. Taky jsem přežila, ale můj táta zahájil úprk a po zbytek našeho cestování po Řecku jsme zůstali u moře na jednom místě, odmítl se kamkoliv v tom šíleném vedru přesouvat.

Největší zimu jsem určitě taky zažila, ale jelikož sníh a led a tak dále opravdu nevyhledávám, tak si na to nevzpomínám. Rozhodně lépe snáším sežehnutou kůži a tropická parna než omrzliny a studený nos.
Taky bych mohla psát o extrémních vlnách, ale už jen při té představě je mi nevolno, tak to raději nechám na jindy.

A déšť? Před čtyřmi lety jsme s mou drahou polovičkou zakoupili skvělé, výhodné letenky do Bangkoku. Cena byla bezkonkurenční, odlet na začátku července. Po přečtení průvodce jsme zjistili, jak je to s tou cenou, prostě je v těchto končinách období dešťů. I tak jsme vyrazili, vyzbrojeni antimalariky a věcmi zabalenými v igelitových pytlících. Naštěstí to nebylo zase tak strašné, ale zažili jsem rozhodně ten největší a nejprudší slejvák v životě. Nikdy předtím bych nevěřila, že je to možné. Obloha byla temně černá, nebyla bouřka, ale zčista jasna se spustily proudy vody. Prostě, jako kdyby tam nahoře někdo otevřel naplno kohoutek s vodou. Voda nepršela, ona tekla. Asi za hodinku vysvitlo sluníčko a bylo zase pěkně a saunička. Takhle probíhalo období dešťů. Občas „sprchlo“ a bylo krásně. Nejlepší ovšem bylo, když se v jednom barmském městečku rozlila řeka. Pro nás obrovská katastrofa, v naší zeměpisné šíři už by se sestavovaly záchranné skupiny, ale tam? Místní lidé se uprostřed silnice – jezera začali koupat, mít si auta, děti jezdili na lodičkách…. Prostě ohromná zábava! A my? Chodili jsme několikrát denně pozorovat, co a jak, a když se řeka začala přibližovat k hotelu, zbaběle jsme ujeli pryč. Záplava nás sice také dostihla, ale to už je zase jiné vyprávění.

paviocko


Děkujeme za pěkné vyprávění :).

redakce@zena-in.cz

Reklama