Porozumění pro zvířata a správné vyhodnocení jejich chování nám může bez nadsázky zachránit i život. Jejich pověstný šestý smysl není dobře podceňovat. Přesvědčili jsme se o tom i o letošních povodních na severu Čech.

cat

Přestože se člověk pasoval na nejvyšší formu života této planety, mnohé důležité schopnosti buďto časem pozbyl, nebo je vůbec nikdy neměl.

Naši spoluobyvatelé z říše zvířat je ale mají a jsou schopni nás včas upozornit leckdy přesněji než výdobytky lidské inteligence - seizmografy a jiné přístroje.

Dívejme se na ně, naslouchejme jim. Zvířata není dobře jen umět upravit na sváteční stůl, ale rozumět také jejich řeči a chování kolem nás.

Šneci vědí své

Píše se rok 1997 a v moravských Otrokovicích se lidé nestíhají divit. V ohromných houfech lze pomalu na každém stromě vidět šneky, kterak se drápou nahoru po kmenech.

Na některých místech tito náhlí mistři boulderingu vyšplhali až do výšky jednoho metru.

Tento zvláštní  jev si lidé neuměli vysvětlit. Kdyby se mohli šneků poptat na důvod jejich prazvláštního chování, dozvěděli by se, že hlemýždi zde ve skutečnosti netrénují na horolezecký výstup, ale že si prostě chtějí zachránit život.

O pár dnů později zasáhly Moravu katastrofální povodně.

To samé jsme pozorovali na severu Čech i letos. Psala jsem vám to v novince, že šneci u mnoha zahrad vyšplhali k vrcholům plotů. Zase se nespletli!

Hromadná sebevražda hadů?

Že by se hadi chtěli hromadně zabít a zvolili k tomu smrt chladem, se lidem v čínské provincii Liaoning zdálo přece jen trochu divné.

Jak si ale vysvětlit tu masu omámených hadů, kteří se předčasně pobuzeni ze zimního spánku, uprostřed února roku 1975, vrhají vstříc jistému umrznutí na zem? Pro hady není kam šlápnout. Jsou ovšem všichni neškodní – umrzli. Co to bylo za sílu, která je vyhnala ze země?

Místní úřady naopak toto hadí chování chladnými nenechalo.

Na základě této události odborníci na nic nečekají a organizují hromadnou evakuaci. Jen o pár dní později mohou lidé svým radním a hlavně hadím obětem poděkovat.

Celou provincii zdevastuje rozsáhlé zemětřesení o síle 7,5 Richterovy stupnice. Jen díky prozíravosti lidí jsou oběti na životech minimální.

Ropuchy se snažily

Jsme stále v Číně, jen v jiném roce a jiné provincii. Je právě květen roku 2008 a pro ropuchy tu najednou není kam plivnout. Jsou jich tisíce. Živý zelený koberec se rozprostírá na 1,2 hektarech. Mnohé končí pod koly aut, jinde jsou lidé nuceni po žábách šlapat.

Obyvatelům je náhlá invaze žab a jejich chování divné. Mají obavy a poznatek hlásí úřadům s prosbou, aby byla věnována pozornost příčině. Místní úřady se ale úkazem naprosto nezabývají.

Následky neporozumění si se zvířaty jsou děsivé.

Mnoho ze 71 000 lidských životů mohlo být ušetřeno, kdyby se zdejší úředníci tak jako jejich sousedé na varování z říše fauny nevykašlali.

Zemětřesení, které jen dva dny po ropuším SOS hlášení udeřilo, pocítili i obyvatelé Šanghaje, Pekingu, v thajském Bangkoku nebo vietnamské Hanoji.

Jeho síla byla 8 stupňů Richterovy stupnice. A stačilo tak málo. Nepodcenit ropuchy!

Kam mizeli sloni?

Prosinec roku 2004, Thajsko. Velké množství turistů z mnoha států i místní obyvatelé se těší na nacházející vánoční svátky. Všude klid, moře se mírně pohupuje a v hotelích vládne sváteční atmosféra.

Tuto idylku narušuje náhlé, neočekávané chování slonů. S nízkofrekvenčním troubením se tito giganti hromadně sbírají a jako by do nich střelil, prchají svým majitelům a z farem pryč od pobřeží.

Jejich majitelé se s rodinami rozebíhají za nimi. Jsou patrně jediní, kdo chování svých svěřenců rozumí. A jsou také jedni z těch, kterým spojení s myslí těchto zvířat zachraňuje život.

Za chvíli totiž přichází od moře smrt.

Přilehlý národní park Yale je normálně plný slonů, krokodýlů, opic, buvolů, divokých prasat, leopardů a jiných zástupců fauny.

Záchranáři zde nacházejí 200 lidských obětí, ale ani jedno jediné mrtvé zvíře. Přestože muselo být tak početné stádo prchající zvěře patrné, lidé v parku neuposlechli. A neuposlechli ani jiní.

Ničivá vlna tsunami si vzala život dohromady 283 000 lidí.

I domácí mazlíček je dobrou záchranou

Nejsou to jen divoce žijící zvířátka, která disponují schopností předvídat smrtelné nebezpečí. I naši domácí mazlíčci se nás pokoušejí varovat a je dobré si s nimi umět porozumět.

Za druhé světové války to byli například psi, kteří svým pánům hlásili nálety nehlučných, nadzvukových stíhaček V2, a mnohdy jim tak zachránili životy.

Jeden příklad z mého okolí

Mám kamarádku Báru, která vlastní domek blízko Příbrami. Domek je sice u silnice, ale ne přímo. Dělí ho od ní zahrada. Je to roháček v zatáčce. Bára tu žije (žila) sama po té, co ji se šestitýdenní dcerkou opustil manžel.  

Ten den dala malou spát a telefonovala se mnou.

Smála jsem se, když říkala: „No, to je zase večer, malá kvílí v postýlce, pes  řve u dveří jako bejk a kočka asi dostala psotník, protože ječí v kuchyni jako pominutá. Prosím tě, vydrž, já se jdu podívat, jestli tam není třeba medvěd.

Tehdy jsem se jí na druhém konci sluchátka už nedočkala. Usoudila jsem, že zvířata zavřela do chlívku a malou uspala i se sebou. Ale ono ne.

Volala za pár hodin. „Člověče, my se podruhý narodili!“

„Kočka i pes furt řvali u dveří a já myslela, že venku něco je. Protože malá bulela, vzala jsem ji do ruky a šla se tedy ven podívat i s ní. Jak jsem otevřela, ti dva vylítli ze dveří jako střely a já šla dozadu na zahradu za nima kouknout se, co tam mají. Pak rána jako z děla a v baráku napasovanej kamion i s návěsem. Člověče, oni to snad věděli a chtěli utéct,“ vyprávěla.

Jen dodám, že z dětského pokojíku a kuchyně zbyla Báře hromada sutě. Dům se musel z poloviny strhnout.

Tehdy mi přejel mráz po zádech.

Reklama