Všichni mají zato, že když jsem malá, že nerozumím, ale to se mýlí.
Když je u mě moje maminka, v hlase má úsměv, i kdyby se jí ten den dělo cokoliv.
Moje maminka mě má moc ráda a před vším mě ochrání svou láskou.

Ještě před narozením jsme si spolu povídaly a sdílely své pocity.
Od té doby mám ráda hudbu, co poslouchala, i parfém, kterým voněla.
Její dotyk poznám mezi tisíci…

Narodila jsem se dvěma lidem – mamince a tatínkovi, ale ten někam daleko odešel a maminka teď pláče.
Na hlavičku mi kapou její slzy a jsou teplé a slané.
Honem se k ní přitulím, ať se v tom moři neutopím.

Všichni si myslí, že když jsem malá, že mám taky malou duši, malou lásku a už vůbec žádnou pravdu.

Jak to vnímáte vy?

Reklama