Čtenářka Gerda je vášnivá houbařka, která umí přestat vnímat své okolí a plně se soustředit jen na ty malé skrývající se potvůrky. Co se jí přihodilo vloni, nám popsala ve svém příspěvku. Díky Vám Gerdo za čtení lahodící oku i duši.

Dobrý den, jsem vášnivá houbařka, která se v poslední době moc na houby nedostane.

Nemám totiž parťáka a sama ženská v lese, to určitě uznáte - nic moc a je to o strach. Řeším to tak, že přijedem autem na kraj lesa. Manžel kvůli bolavé noze musí zůstat u vozu a já se držím opatrně poblíž. Jenže, ono se to nezdá. Pokud v lese vůbec nic není, je snadné neztratit směr.

Loni to bylo jinak. Myslila jsem si, že tam nic nenajdu. Ale ouha. První suchohřib, o kousek dál další dva...krásné zdravé houbičky. Byla jsem jak urvaná ze řetězu, oči na šťopkách a rejdila jsem jimi před sebou, kolem sebe a zapomněla na celý svět. Taška se utěšeně plnila.

Když jsem se opět vzpamatovala a narovnala se, strnula jsem hrůzou. Byla jsem sice na kraji lesa, ale jakoby mě přeneslo nějaké kouzlo a posadilo do naprosto cizí krajiny. Kde předtím byly krajní domky vesnice a naše červené autíčko, jsem viděla oranici, složené klády a po civilizaci ani stopa. Hrklo ve mě a rázem bylo po houbaření.

V té končině jsme nikdy předtím nebyli, já mobil nechala ve voze a nikde nikdo, abych se zeptala. Řídit se podle slunce a hodinek jsem neuměla nikdy. Z auta krajina vypadala nádherně, hluboké lesy podél silnice z obou stran, ovšem když jsem v tom lese stála sama, viděla jsem to teď jako přitěžující okolnost.

Nezbylo mi nic jiného, než kopírovat kraj lesa a podle něj se pomalu vracet zpátky. Měla jsem štěstí, k vesnici jsem došla - z druhé strany, a doteď nevím, jak jsem to v lese pomotala. Možná jsem překročila bludný kořen? Co já vím? Ale už se zas těším do lesa, ale na podzim, až bude houbařská sezóna.

A kdybych tou dobou náááhodou přestala psát, tak bloudím v lesích a hledám svou perníkovou chaloupku:)...na závěr odkaz do prima stránky - www.nahouby.cz
jen bych podotkla, že i tady se občas diskuse zvrtne a člověk nestačí koukat.
Gerda


Houby a já!

  • Napište , co pro vás houby znamenají.
  • Co máte kolem hub rády. Popřípadě nerady.
  • Kam a s kým je chodíte sbírat, nebo co vás při jejich sběru, přípravě, čí konzumaci potkalo zajímavého.
  •  Můžete to podpořite i aktuální fotodokumentací, videodokumentací i zvukově.

Cokoliv se týká hub, posílejte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

A já dnes na konci editace, tedy kolem 16. hodiny,jednu z vás co mi napíše, odměním něčím, bez čeho se pořádný přítel hub neobejde. Tak se těšte a pište.

Krásný den!

Reklama