Reklama

Čtenářka Tina5 napsala krásný poetický příběh, který vás přenese do snové náruče lehce se vznášejících sněhových vloček. Staňte se na chvilku jednou z nich…

Milá redakce, opravdu děkuji za krásné téma, já lev, milovnice květin, od jara na zahrádce skoro i spící a stravující se..

Ano, zimu mám velmi ráda, jednak protože si i od milované zahrádky potřebuji odpočinout, jednak miluji ruční práce, na které od jara do podzimu je mnohem méně času než nyní. A ta skutečná zima, kdy musím několikrát denně odhazovat čerstvý sníh, několikrát denně sypat ptáčkům do krmítek, kdy už v první třetině vycházky sním o horké vaně a tato myšlenka mě udržuje při životě, abych neumrzla, je přece nádherná..

Řekla bych o sobě, že s počasím to mám jako s prací - žádná práce mi nevadí, ale někdy mám problém se k ní dokopat. Nevadí mi žádné počasí,  ale pokud mám splín, nezachrání mě ani sluníčko, ani nádherné sněhové
vločky..

Pozorovali jste někdy sněhové vločky? Jak jsou nádherné? Jak je každá jiná? Jak jsou křehké, úžasné a krásné? I ta nejdokonalejší krajkářka by měla problém je napodobit. A když se spojí, co dokáží za kravál, jakou mají sílu v podobě laviny a přitom to jsou tak něžné krásné stvoření, že by si je člověk i zarámoval do obývacího pokoje, aby tu jejich něžnost a křehkost měl denodenně na očích..

Od včerýška prší a já mám strach pohlédnout z okna. Ještě minulý týden jsem si myslela, že by se jednou konečně zas poštěstilo a byly by bílé Vánoce.. jak romantické a krásné..

Vím, když je sněhu moc, nadávají i největší milovníci zimy. Že už není kam odhazovat sníh atd.. ale vždy se nějaké místo najde.. a odhazování je krásné protažení těla..

Taky miluju lyže, ikdyž jsem lyžovala pouze na lyžáku. Doma nebylo s kým, pak už ani nebylo na čem a teď už jen tajně sním, že někdy zbyde i nějaký peníz na běžky, byť použité, někdo mi vysvětlí, jak je udržovat a já zas vyrazím na těch kouzelných prkýnkách tady po okolí. Je tu totiž nádherně..

30

31

 

V létě jsme se přestěhovali víc do hor, už to je 5 let a pamatuju si, když jsem první zimu šla do obchodu, prodavačky naštvané, zamaračené a brblající na sníh a zimu a děsběs a nevím, co všechno a já vešla do obchodu(šťastná, že jsem se tam s kočárkem vůbec těmi závějemi protlačila, ale přesto nebo právě proto nadšená z bílého nadělení) jsem jim musela připadat jak zfetovaná. Vznášela jsem se tam po obchodě, usmívala se, a oponovala prodavačkám, že zima je náherná, ikdyž se musí vystrčit nos ven, ikdyž se musí odhazovat, ikdyž to klouže, ikdyž ikdyž ikdyž.. je prostě krásná.

V sobotu jsem vzala nejmladší dcerku do kočárku a vyšly jsme si spolu nahoru nad vesnici ke koním. Na tmavý kočárek se potichu a lehce snášely sněhové vločky. Jediné, co mě v tu chvíli mrzelo byla skutečnost, že jsem nevzala foťák. Vločky byly nádherné, vyloženě umělecká díla. Žasla jsem, zastavila a poslouchala, jak padá sníh. Poslouchali jste někdy, jak sněží, jak se vločky snáší k zemi? Je k tomu potřeba opravdové ticho, žádná auta ani jiný rachot. Nejlépe se poslouchá v lese..

Vločky zvláštně lehce šumí, když usedají jedna ke druhé, jako by si svojí řečí povídaly. Škoda, že jim nerozumím. Ale to dokáže asi jen stejně křehký a úžasný člověk jako jsou vločky. A stejný pocit jsem měla minulý týden, když konečně nasněžilo a my s dětmi začaly řádit. Nějaká nedělní pohádka byla mimo nás, ani jsme tv nepustily a po obědě hurá ven. Kočárek jsem nechala doma, naložila dcerku na sáně a vyrazily na stráň. Nasmály jsme se, zabobovaly i zasáňkovaly a pokud mě někdo mezi dětmi zahlédl a ťukal si na čelo, že nejsem normální, možná měl pravdu, ale je to jeho problém, já to neřeším. Mohla by mi totiž utéct ta nejkrásnější vločka.

A vy škarohlídí zimní, vyrovnejte vrásky na čele, zima jednou skončí, naše milované kytičky se po zimním spánu opět vzbudí, vyraší a my je bude moci opečovávat a radovat se z každého lístečku, který vyraší.Ale teď, teď je prostě zima, nezměníme to, tak proč se mračit na svět...
Krásný sněhový den
Tina5
Text nebyl redakčně upraven


Děkuji Tino5, mluvíte mi z duše. Tohle je jeden z důvodů, proč mám rád zimu. Snad nejintenzivněji jsem to zažil ve Finsku. Konec března, silný mráz, slunce lehce nad obzorem, přede mnou zasněžené, zamrzlé jezero. Absolutní ticho. A vločky se snášely k zemi, jako by tančily, slunce se od nich odráželo, a prostor vypadal, že se celý od obzoru k obzoru třpytí myriádou diamantů. Zadržel jsem dech a nemohl se vynadívat… Být buddhista, asi bych v ten okamžik splynul s Nirvánou…

Dnešním tématem dne je:

  • Máte ráda zimu?
  • Máte ráda zimní sporty?
  • Jezdíte, běháte, skáčete na lyžích?
  • Umíte postavit iglú?
  • Máte nějakou veselou historku spojenou se zimou?

Své příběhy, úvahy, reportáže, pozvánky, videa i fotografie k tomuto tématu posílejte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jako odměnu za příspěvek pošlu jedné z vás krásnou, teplou šálu a čepičku, kterou pro vás na sebe oblékla naše Klárka!

sala