Rodina

Vliv rodičů dohnal dítě k sebevraždě

Děkujeme za příběh, který nám poslala čenářka s nickem Alena862.

Mladá dívka, sotva šestnáct let, se vytratila z domu. Nikomu neřekla, kam jde a jí to bylo jedno. Stejně si nikdo nevšiml, že opustila dům. Připadala si, že vzduch byl oproti ní důležitější. Venku mrzlo a mladé slečně se chvěly ruce. Hlavu měla plnou myšlenek, přemýšlela jakou cenu má její život a jestli to, co chce udělat nebude chyba.

Pomalými nejistými kroky se pohybovala po ulici a marně doufala, že potká někoho, s kým si bude moct popovídat. Už dlouho se nikomu nesvěřila s tím, co ji trápí. Rodičům se spíše vyhýbala, bála se jim cokoliv říct a už nechtěla poslouchat ty jejich rady. Nenáviděla je kvůli tomu, jak jí připomínali, že se má učit, aby z ní něco bylo.

Oba rodiče jsou právníci a jejich dceruška přece musí být také. Ještě tak aby se z ní stala kadeřnice, která byla jejím vysněným povoláním, to by byla ostuda! Zvlášť když to je jejich jediný potomek. Rodiče věděli, že dívka chtěla po základní škole nastoupit na kadeřnický učební obor, ale samozřejmě jí to nedovolili. „Půjdeš na gymnázium a potom na vysokou a tím tato debata končí!“, křičela matka na svou dceru a ani si neuvědomila, jakou bolest jí tím způsobila. Jako kdyby nestačilo, že se dívka musela povinně učit na housle. Neměla ráda vážnou ani cimbálovou hudbu, hrála s nechutí a chtěla toho nechat. Ovšemže ne, hrát na hudební nástroj je prý v dnešní době velkou výhodou. Miluje hip-hop a ráda by ho i tančila, ale rodiče jí tvrdí, že to není hudba pro ni a že se má věnovat důležitějším věcem. Ale co pro ně jsou důležité věci? Housle, sedění doma u učení a zkoumání právnických pouček?

Její život se měnil v koloběh příkazů a zákazů. Ve škole působila jako naprosto uzavřený člověk. Nenávistí k sobě samé a ke svému životu odrazovala ostatní, aby se s ní kamarádili. Její známky na gymnáziu neodpovídaly představám rodičů, a proto se s nimi často hádala. Nevěděla, co má se sebou dělat, až jednou narazila na internetu na styl emo. Netrvalo dlouho a mladá dívka držela v ruce žiletku, se kterou si zajížděla do rukou a nohou. V kapkách její krve cítila utěšení, jakoby se v nich třpytil jiný život, než byl ten její. Byl to život vysněný, plný ideálů, citů, milujících rodičů a kamarádů. Ale i tyto pocity brzy vypršely, když rodiče uviděli její zjizvené ruce. Dívka skončila v nemocnici a měsíc byla pod dohledem psychologů.

Pomalu se stmívalo a pouliční lampy začaly ozařovat okolí. Dívka v okně cizího domu viděla rozsvíceno a slyšela smích snad celé neznámé rodiny. Záviděla jim, kéž by tam mohla být s nimi, u nich doma často veselá nálada nevládla. Dívka byla vždy samotář, ale poslední dobou byla její nálada ještě více depresivní. Určitě je to i kvůli chlapci, se kterým se seznámila. Byl o pět let starší, vyučený zedník, ale byl bez práce. Dívka se ho bála představit svým rodičům, protože by jí ho určitě zamítli. Žena s bohatou kariérou a se zedníkem? Scházela se s ním potají a nepříliš často, aby to nebylo nápadné. Ale jejich vztah netrval příliš dlouho. Asi to bylo kvůli strachu dívky, která se bála chodit do společnosti, aby tam nebyl někdo známý od rodičů.

Dívku z přemýšlení vytrhlo vzdálené cinkání a blikání světel. Už delší dobu šla kolem kolejí a nastalo to, na co čekala. Vnímala každý svůj krok, to jemné zapraskání sněhu když na něj vkročila. Na obloze se začaly objevovat jemné hvězdy, když dívce začala pomalu stékat první slza po tváři. Sama nevěděla, proč se na takovém místě ocitla. Všechno jednou přejde a člověk se může pokusit splnit své sny, i když třeba později než by chtěl.

Ale dívka již neměla sílu a její sny ztratily svůj význam. Netoužila po tom, aby spoustu let studovala pro ni nesmyslnou školu a aby žila v tak dusném prostředí s rodiči jako doteď, i přesto, že své rodiče měla ráda. Toužila po jiném životě, snad i po jiném světě. Vlak, zřejmě nákladní, se ohromnou rychlostí blížil k ní a ona byla odhodlána udělat za svým životem tečku. I přes to, že část její osobnosti protestovala, se dívka rozběhla a přímo před vlak skočila.

Bohužel dívka nepřežila. Život v jejích očích vyhasl v okamžiku, když její hlava narazila do lokomotivy. Mladý, trochu naivní život byl ztracen, titulní strana novin byla zaplněna, ale hlavně rodiče se zármutkem až příliš pozdě poznali, že možná vše nedělali tak, jak je to správné.

 Příběh je smyšlený a jeho účelem má být, aby si rodiče uvědomili, že není důležité mít za dceru právničku a za syna právníka, ale člověka, kterého budete mít rádi stejně tak jako on vás a kterému nebudete vnucovat život, který si on zásadně nepřeje. I přes všelijaké nezdary a hádky je vždy nejdůležitější to, že vaše dítě je tu ve zdraví s vámi. :-)

Alena862.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Příběh je sice smyšlený, ale bohužel ne nereálný.

Co vy na to, milé ženy-in? Myslíte, že by se takový příběh nemohl stát? Myslíte si, že by to inteligentní rodiče nenechali dojít až tak daleko? Nestačilo by, aby si dcera s rodiči promluvila?

Znáte podobný případ ze svého okolí?

Vzaly byste si z toho ponaučení? Poznaly byste, že je vaše dítě nešťastné? Komunikujete se svými dětmi o jejich přáních? Nutíte dítě do střední školy, na kterou nechce nebo na kterou nemá?

Napište nám také na dešní téma: redakce@zena-in.cz

 

   
01.02.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Ginger20 [*]

    Smutné i když je to jen smyšlené! Realita je někdy i stejná! Moje dítě nežilo ani 24 hodin! Někteří rodiče si fakt neumí vážit toho co mají ZDRAVÉ DÍTĚ!!!!Sml13

    superkarma: 0 15.02.2011, 09:59:36
  2. [15] telepatie [*]

    BastMetztli — #9 ano,chybela mu laska rodicu.rodice si casto mysli ze penize jsou nej,nej,ale neni to tak.Je nesmirne stesti pokud muze delat clovek povolani ve kterem je stastny ale se to stava malo....A tituly neznamenaji ze clovek je lepsi...lenka

    superkarma: 0 06.02.2011, 23:28:18
  3. [14] Alena862 [*]

    Děkuju vám za komentářeSml16. Příběh je až příliš smutný, ale jak samy píšete, podobné případy se stávají i ve skutečnosti. A je to škoda, velká škodaSml15.

    superkarma: 0 01.02.2011, 22:46:23
  4. avatar
    [13] pikolca [*]

    Sml15 je to smutné, ale občas se to stává Sml15 myslím si, že to ale rodičům stejně nedojde proč se tak jejich dítě rozhodlo. 

    superkarma: 0 01.02.2011, 17:06:46
  5. [12] FAXÍK [*]

    příběh je krutý a někdy to tak končí!!!

    superkarma: 0 01.02.2011, 14:15:26
  6. avatar
    [11] femme [*]

    myslím si, že hodně záleží na "odolnosti" toho kterého člověka Sml80 mně naši taky lajnovali život, u něčeho jsem časem uznala, že měli pravdu, něco jsem skousla, něco jsem si tzv. vybojovala Sml24 a páchat sebevraždu??? to mě teda fakt nikdy nenapadlo Sml23 

    superkarma: 0 01.02.2011, 14:01:54
  7. avatar
    [10] Milala [*]

    V lednu to bylo už 10 let,co se známým oběsil 16letý syn.Měl všechno,byl nadějný sportovec,dokonce i škola mu šla,ale asi tam byl kámen úrazu,šel po něm jeden učitel k vůli oblékání a jeho sportování.Dopis na rozloučenou nenechal,můžeme jenom spekulovat.No je to už dlouho,ale pořád je to živé.Měla jsem ho ráda jako syna,dost často byl u nás a skoro denně si na něj vzpomenu!

    superkarma: 0 01.02.2011, 13:17:57
  8. avatar
    [9] BastMetztli [*]

    monkee — #4 U nás na JČU se tohle také stalo, není to tak dávno. Hoch získal titul a pak skočil z jedné z kolejních budov...

    1. na komentář reaguje telepatie — #15
    superkarma: 0 01.02.2011, 12:48:53
  9. avatar
    [8] enka1 [*]

    átéčko — #6 RenataP — #5 monkee — #4 Stát se to může a stává, i když ne s tak smutným koncem. Vždycky však z toho vyroste pošramocená osobnost.

    superkarma: 0 01.02.2011, 12:43:28
  10. avatar
    [7] bubidani [*]

    On je apel a apel, záleží na psychice toho mladýho. Být to co ji baví je super, ale realita je realita a rodiče chtěli aby se o sebe v budoucnu uměla postarat tedy měla dobře placenou práci... například na mě byli rodiče až moc měkký a tak jsem teď to co jsem...a i když mě řezali hlava nehlava, s odstupem času si myslím že jsem měla dostat nařezáno víc Sml30

    superkarma: 0 01.02.2011, 11:50:37
  11. avatar
    [6] átéčko [*]

    monkee — #4 To je síla!

    1. na komentář reaguje enka1 — #8
    superkarma: 0 01.02.2011, 11:48:23
  12. avatar
    [5] RenataP [*]

    monkee — #4 tak to je drsný Sml68

    1. na komentář reaguje enka1 — #8
    superkarma: 0 01.02.2011, 11:41:31
  13. avatar
    [4] monkee [*]

    Bohužel, jsou i reálné případy... Student po získání VŠ titulu skočil z okna kolejí, v dopise na rozloučenou stálo: Máte, co jste chtěli. Sml68Sml80

    1. na komentář reaguje RenataP — #5
    2. na komentář reaguje átéčko — #6
    3. na komentář reaguje enka1 — #8
    4. na komentář reaguje BastMetztli — #9
    superkarma: 0 01.02.2011, 11:36:16
  14. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Moc krásně jsi to napsala, ale bohužel jsou tací rodiče, což je smutný Sml31Sml15

    superkarma: 0 01.02.2011, 11:26:11
  15. avatar
    [2] Ivana. [*]

    Moc pěkně napsáno až mi tu ukáply slzy.Sml59 Manžel taky pořád mluví, že se dcera musí už od mala šrotit jazyky aby pak jednou mohla z téhle podělané republiky pryč a nejlépe do vysoké funkce do bruselu, já se mu směju a říkám mu "počkej ona ti ten brusel v 15ti ukáže, to budeš koukat" Myslím, že vést dítě k úspěchu je dobré aby z něj nebyl lempl, ale ne za kždou cenu.Sml23

    superkarma: 0 01.02.2011, 11:13:58
  16. avatar
    [1] BastMetztli [*]

    Příběh je sice smyšlený, ale trochu v tom vidím kousek sebe... jen jsem neskončila sebevraždou, ale u psychiatra a na antidepresivech...

    Napsala jste to krásně!Sml22

    superkarma: 0 01.02.2011, 10:59:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme