Dobrý den, nikdy jsem takhle neodpovídala, ale Vaše otázka mi připomněla mé školské začátky.

Bylo to v roce 1980, studovala jsem v té době třetím rokem na pedagogické fakultě.

Jednou večer u nás doma zazvonil takový prapodivný pán, který se přišel zeptat, zda náhodou nestuduji na pedagogické fakultě fyziku.

Když jsem se přiznala, že ano, přiznal se i on. Byl ředitelem jednoho malého gymnázia v našem okresu a ze dne na den mu dlouhodobě onemocněla jediná vyučující fyziky.

A protože fyzikářů bylo vždy velmi málo, tak pan ředitel hledal, až se dostal ke mně. Přemluvil mě, jednadvacetiletou dívku, abych nastoupila aspoň na pár hodin.

A vzpomínka na školníka je právě spojená s mým prvním dnem na této škole. Pan školník totiž každé ráno hlídkoval u vchodu schovaný za sloupem, zda se žáci přezouvají. To jsem ale netušila, a tak jsem prolétla dveřmi a chtěla se hnát po schodech do ředitelny. Byla jsem hned odchycená, a protože jsem se bránila, tak jsem byla za límec vlečená do té ředitelny. Sice jsem se snažila bránit slovy, že jsem nová učitelka, ale nebylo mi uvěřeno. Až po vstupu do ředitelny a po slovech: „Tak jsem chytil jednu studentku a chtělo by to potrestání,“ se chudák školník od ředitele dozvěděl, že ta holka v manžestrákách a kšiltovce je fakt nová vyučující.

Ten rok, kdy jsem na této škole učila, byl moc prima. A pan školník, ten mě každé ráno uctivě zdravil.

Snad jsem Vás svou vzpomínkou moc nezničila. Mějte se hezky.
E. Mojžišová


Naopak, paní Mojžíšová, naopak!
Tohle je školník podle mého gusta, a ne jen tak nějaký s patkou! Tenhle juká zpoza sloupu! To je přesně takový příběh, který potvrzuje můj náhled na školnictvo! Legrace musí být a být vlečena za ucho... Už si to pamatujete víc než čtvrt století!:)

Reklama