Když se řekne ,,vlasy“, téměř automaticky se mi vybaví Formanův film, na který jsme se začátkem osmdesátých let vypravili do Budapešti. Byl v původním znění s maďarskými titulky a můj první film, který mě rozplakal. Takže uznáte, že mu moje vzpomínka náleží právem.
Ale o filmech dnes řeč nebude, vrátím se zcela prozaicky k porostu, který nám raší na hlavince.

Vlasy – koruna krásy, říká se.
A říkávalo.
Ano, i vlasy a účesy podléhaly a podléhají módním vlivům.

Například ve starém Egyptě dávali ženy i muži přednost parukám, které měly funkci nejen estetickou, ale i ochrannou. V gotice si ženy vlasy dokonce vytrhávaly nebo vyholovaly, aby měly co nejvyšší čelo.  A tato, z našeho pohledu nepochopitelná estetika, jim vydržela až do renesance. V baroku muži v parádivosti předčili ženy a nosili obrovské loknové paruky zvané „alonge“, jejichž zakrnělý pozůstetek podědili soudcové. V rokoku si to ženy dokonale vynahradily a nosily účesy tak vysoké, že je musely podpírat konstrukcemi. A aby toho nebylo málo, jejich vrcholy zdobily plachetnicemi, péřovými ozdobami a různými výstřednostmi, takže celkově hlava s přehledem dosahovala poloviny výšky těla. Jak se jim v tom chodilo, nastupovalo do kočárů a spalo, se můžeme jen dohadovat.


Jedno je jasné. Doboví karikaturisté si přišli na své. Empír si vzal za vzor antiku a trošku praštěnější účesy přišly zase v biedermayeru, kdy se ruličky a lokýnky z vlastních i cizích vlasů houpaly podél tváří jak pudlí uši. No a jsme ve dvacátém století, kdy po účesově objemné secesi nastal čas nůžek a chlapecké sestřihy po vzoru Josephiny Bakerové, zvané bubikopf.
A jsme zase u filmu, kdy si paní sládková nechává ušmiknout své všemi muži obdivované kadeře právě podle čokoládové tanečnice. Dalo by se předpokládat, že v průběhu obou válek měly ženy jiné starosti a úpravu vlasů zanedbávaly, ale opak je pravdou. Jakoby se stala jedinou dostupnou radůstkou a účesy tvořené klipsami, sponkováním, kulmováním vynahrazovaly poněkud skromnější výbavu oděvní.


Přeskočím nezajímavá padesátá léta a jsme v době, kdy se vlasy staly kultem, symbolem svobody i rebelie a účesy dostávaly rozmanité podoby. Od hřibovitých, jaké nosili Beatles, přes divoce rostoucí kadeře hippies, až po vysoko natupírované drdoly. U drdolů se na chvilku zdržím, abych vyvrátila jeden hluboce zakořeněný mýtus, že se do něj vkládaly suché housky.ZESVĚTLOVAČ
,,To je blbost,“ řekla mi moje kamarádka – pamětnice a velká milovnice let šedesátých. Housky by tam přece nedržely, nedaly by se do nich zapíchnout sponky. ,,A co teda?­“ zeptala jsem se zklamaně. ,,Drátěnky na nádobí,“ tak vida a pravda o drdolech je venku.

Kolem vlasů se vůbec motá spousta pověr a mýtů. Třeba jeden můj oblíbený z dětství, kdy mě k velké nelibosti stříhali na kluka s odůvodněním, že čím se vlasy víc stříhají, tím jsou hustší. A tak jsem každý svůj centimetr vlásků obrečela, a když se dívám na fotografie z první třídy s ofinou do půlky čela, je mi dodnes toho nebožátka líto. Človíček nejenže neměl zuby, ale ani ty vlasy mu nenechali.

Nebo jedna záhada, v které dodnes nemám jasno. Často se říká, že člověk může pod vlivem nějakého duševního otřesu zešedivět během okamžiku. Ale podle mě to nemá logiku, aby se už z narostlého vlasu ztratil pigment. Nicméně, dám se ráda poučit fundovaným výkladem.

Také jsem slyšela, že lidské vlasy dokáží vypudit kuny z obydlí. Tak u nás to zaručeně nefunguje. Buď je kuna otrlá nebo děláme něco špatně, v každém případě si u nás na půdě lebedí dál.

 

Máte-li nějaké jiné zajímavosti, či perličky týkající se vlasů, dejte vědět.

V každém případě mě zajímá vaše vlasová minulost, současnost i budoucnost. Zajímá mě realita, s jakou se potýkáte dnes.

Jak jste spokojená se svou kvalitou, barvou a množstvím vlasů zděděných po předcích?
Já nic moc.Jsem ze tří sourozenců a mám nejhorší vlasy.
A jak s účesem?
Myslím, že jsem po létech tápání našla to pravé ořechové.
Hledáte, a nebo jste si už našla svůj styl?
Kdo hledá najde, viz předchozí odpověď.
Jaké účesy, či úlety jste nosila v pubertě a bláznivé době dospívání?
Vždycky jsem se držela spíš při zemi, takže žádné číro, dredy ani fialové vlasy, jsem v podstatě ,,konzerva".
Experimentujete ráda se střihy a barvami, nebo se léta držíte zaběhnuté jistoty?
S barvami vůbec, kdybych nešedivěla, zůstala bych barvou nedotčena dodnes o střízích ani nemluvím, každá výstřednost by na mně vypadala nepatřičně a lacině.
Kdy jste si poprvé objevila šedivý vlas?
Už ani nepamatuju, můj tatínek byl šedivý snad už ve třiceti... máme to rodové.
Kdy jste si poprvé obarvila vlasy a s jakým výsledkem?
Začala jsem color-šampony a postupně přitvrzuji.
Svěřujete se odborníkům, nebo to necháváte na doma?
Střídám to.
Nechala byste si vlasy napoutkovat?
Nikdy, děsila by mě představa, že mi někdo sáhne do vlasů a nahmátne tam ty sponky, brrrrr.
Jak byste se vyrovnala se ztrátou vlasů?
Nechci ani pomyslet, ale pro mě by byla asi ještě horší ztráta obočí a řas.
Co natáčky, kulmy, fény a žehličky?
Všechno jsem vyzkoušela.


Doufám, že se na moje otázky více rozpovídáte a přidáte svoje příhody, vzpomínky, zážitky, plány, touhy.

Vlasaté téma je vaše a já se budu těšit na vaše příspěvky.

Jednu z vás odměním. Jak jinak než vlasovou kosmetikou.

Reklama