Vlaštovičník, lidově také hadí mlíč, boží list nebo bradavičník, je bylina, charakteristická drobnými žlutými kvítky, jejíž nať se sbírá od května do září. Patří však k jedovatým bylinám, proto je potřeba s ní nakládat opatrně.

Přílet vlaštovek

vlaštovičník

Odkud se vzal název vlaštovičník? Že by z řeckých bájí? Řecky chelidónion je totiž odvozeno od slova chelidón, což znamená vlaštovka. A tato bylinka se žlutými kvítky začíná kvést právě v době, kdy vlaštovky přilétají z teplých krajů, a odkvétá v době, kdy odlétají zpět.

Výskyt vlaštovičníku

Vlaštovičník se vyskytuje po celé Evropě a mírném pásmu Asie. Zavlečen byl i do Severní Ameriky. U nás roste hojně na stinných vlhkých místech v křovinách, na zahradách, rumištích a u lidských obydlí.

Sběr do letního slunovratu

vlaštovičníkVlaštovičník potřebuje slunce nebo polostín, nejlépe suchou půdu. Nať se sbírá v rukavicích, seřezáváním celých rostlin v počátku květu, a to v měsících květnu a červnu. Suší se ve stínu, v tenkých vrstvách a za dobrého větrání. Při umělém sušení nemá teplota přestoupit 35°C. Správně usušená droga má přirozeně zelenou barvu, omamně páchne a chutná hořce.
Nejvyšší účinnost vykazuje jarní vlaštovičník, sbíraný do dne letního slunovratu. Pak účinnost zvolna klesá a byliny trhané po podzimní rovnodennosti mají již minimální účinnost.

Vlaštovičník nejen na bradavice

Vlaštovičník větší patří mezi dlouhodobě využívané léčivé bylinky. Jeho pozitivní účinky na zdraví byly známy už našim prapředkům a do dnešních dnů většina lidí ví, že jde o jeden z nejlepších přírodních léků na bradavice, který se používá velmi jednoduše. Stačí prostě tuto rostlinu odtrhnout a ve chvíli, kdy začne vypouštět žlutou šťávu, tak jí potřít postižené místo. Naši předci doporučovali před potřením šťávou nejdříve bradavici změkčit pořádným namydlením a umytím a poté ji opatrně bez dření vysušit. Ke zmizení problému dochází většinou již po několika dnech. Kromě bradavic se vlaštovičník doporučuje také na kuří oka.

Občas se v lidové medicíně tato rostlinu využívá například i na hojení ran. V takovém případě se na zranění přikládá lesklá strana listu a nemocné místo se ovazuje. Rána se pak rychleji zhojí.
Tady ale naprosto bezpečné využití této rostlinky více méně končí.

Alkaloidy

vlaštovičníkMléčná šťáva z rostliny, silně dráždící pokožku, obsahuje řadu alkaloidů. Ty se, jak už napovídá čeleď, svou strukturou blíží alkaloidům opiovým, proto je třeba s vlaštovičníkem zacházet opatrně. Sice ho část lidí doporučuje i na různé jiné výrůstky na kůži, jenže tady je vždy před jakoukoliv domácí léčbou doporučovaná návštěva u odborníka, který posoudí, jestli to není nějaký závažnější problém. Stejně tak by měl být člověk opatrný při vnitřním využití této byliny.

V posledních desetiletích se také objevily informace, že užívání této rostliny může poškozovat játra. Na druhou stranu denní dávka kolem dvou až tří gramů sušeného vlaštovičníku neuškodí. Problémy se mohou vyskytnout jen při dlouhodobém užívání. Rozhodně by se ale měly vnitřnímu užívání vlaštovičníku vyhnout ženy během těhotenství  a také lidé se žaludečními vředy.
Obecně má vlaštovičník také žlučopudné a močopudné vlastnosti a odvar z něho se dříve užíval i na zmenšení problémů s menstruačními bolestmi. Ale z hlediska domácí léčby je přece jen jistější zůstat u prověřenější léčby bradavic.

Ochrana u soudu

Vlaštovičník je prastarou bylinou mágů a alchymistů. Říká se jí také bylina nebes (herba coeli), neboť je jedinou bylinou, která v sobě nese všechny živly: oheň, zemi, vodu i vzduch, stejným dílem. Podle pověr vlaštovičník prý pomáhá při útěku z nastražené pasti a při nespravedlivém či neoprávněném uvěznění. Babinský ani Jánošík vlaštovičník u sebe očividně neměli. :)

použitý zdroj: www.lecive-bylinky.cz a Lesley Bremnessová, Bylinář - zdraví, krása a radost, Fortuna Print, 1990

Přečtěte si také:

Reklama