Když jsem tady nedávno vzpomínala kdysi populární spisovatelku Vlastu Javořickou, byla jsem vážně překvapena, že ji mnohé znáte nejen z doslechu, ale dokonce z vlastní četby. Považovala jsem ji totiž již za polozapomenutou. Do stejné kategorie patří i její o generaci starší kolegyně Vlasta Pittnerová. Neměla zrovna snadný život…

Podobně jako Javořická pocházela i ona z Vysočiny - z městečka Polná, spjatého později s hilsneriádou. Narodila se tu v roce 1858 - možná nečekaně -  stárnoucím rodičům jako poslední z dvanácti dětí. Tatínek, knihkupec, vinárník, ochotník a starosta v jedné osobě byl zároveň velký vlastenec a vážený občan Polné. Znal se třeba s Karlem Havlíčkem Borovským, Františkem Palackým nebo s manželi Němcovými. Boženě Němcové se právě v Polné v roce 1841 narodila dcera Theodora neboli Dora, s jejímž příběhem jsem vás už před časem také seznámila. Dořinou kmotrou byla paní Pittnerová.

Čtěte také: Dora, nenápadná dcera slavné matky

Vlasta byla mimořádně inteligentní dívka, a tak jí rodiče dopřáli slušné vzdělání – umožnili jí vystudovat vyšší dívčí školu v Hradci Králové. Měla tam výborné studijní výsledky a ředitel školy se vyjádřil, že by ji určitě čekala skvělá budoucnost, kdyby se narodila jako hoch.

Vlasta PittnerováSen, že vystuduje učitelský ústav a stane se učitelkou, se jí nepodařilo splnit. Těžko říci, zda ji z důvodu špatného zdraví nepřijali, nebo jí to otec nepovolil, jak se někde uvádí…Tehdy po návratu do Polné začala Vlasta psát a posílat své básně i prozaické příspěvky do časopisů, hrála v místním ochotnickém spolku a musela pomáhat otci, který ji zapřáhl v obchodě.

Dceřino psaní se panu Pittnerovi pranic nelíbilo, a tak se rozhodl, že dceru provdá. Ostatně už taky měla načase. Naléhal na ni tak dlouho, až svolila a nakonec si vzala o patnáct let staršího ovdovělého lesníka. Manželství nebylo vůbec šťastné. Nerozuměla si s manželem, ani s nevlastními dcerami, které ji vůbec nepřijaly. Nedivme se. Vlasta měla o mužích romantické představy, zatímco manžel na žádnou romantiku nebyl. Potřeboval hospodyni, služku a vychovatelku v jedné osobě. Tyto v 19. století tradiční ženské role Vlasta nezvládala a možná ani zvládnout nechtěla. Když pak došlo na domácí násilí, zvolila Vlasta hodně originální formu protestu. Ostříhala si své krásné vlasy dohola, aby ji neměl manžel za co držet, když s ní smýkal po podlaze. Po deseti letech trápení našla odvahu manžela opustit.

Jenže otec ji zpátky nepřijal a manžel jí vyhrožoval. Proto se vrátila. Dlouho to nevydržela. Po dalším roce od manžela odešla definitivně – tentokrát do Prahy. Tam přirozeně vplula do vlastenecké společnosti, to už hojně publikovala pod různými pseudonymy. V Praze tvrdila, že je vdova.

Psala do časopisů a k tomu vydávala tři až čtyři knihy ročně. Vedle literární činnosti se v Praze živila i jinou příležitostnou prací. V roce 1895 se třeba zapojila do přípravy Národopisné výstavy, dokonce prý chvíli prodávala vstupenky na petřínskou lanovku. Potřebovala si vydělat alespoň na skromné živobytí, na vysoké noze si rozhodně nežila. Nicméně Praha jí dala svobodu, pro rodinný život asi stavěná nebyla, i když těžko soudit… Možná kdyby narazila na vhodnějšího partnera. Ale to je zase to hypotetické kdyby…

Kniha - Vydavatelství Romance, Vlasta PittnerováOd mládí mívala nejrůznější zdravotní problémy. Časem se k tomu přidal šedý zákal a zrak byl přece její pracovní nástroj! Trvalé následky měla i po autonehodě, kdy ji porazil při přecházení ulice automobil. Často musela jezdit do lázní, což pro ni – jako osobu žijící single - bylo finančně dost náročné. Ke konci života byla víc nemocná než zdravá. Přesto psala až do své smrti v roce 1926. Její knihy vycházely i potom. To už nebyla zdaleka tak populární, vyrostla jí totiž nová konkurence v podobě Vlasty Javořické.

Uvádí se, že napsala na dvě stě titulů, mezi nimi i několik divadelních her. Toto číslo ale není zřejmě přesné. Některé knihy byly vydány vícekrát či se staly součástí sborníků. Přivydělávala si i překlady z němčiny.

Za totality upadla díla Vlasty Pittnerové v zapomnění. Byla jiná doba i témata se radikálně změnila. Nicméně po revoluci byla autorka znovu objevena a v průběhu dvaceti let vydalo nakladatelství Romance v Polné na 80 jejích titulů.

Podobně jako u Vlasty Javořické, překvapilo mě i u Vlasty Pittnerové, kolik jejích knih najdeme v katalozích knihoven, internetových knihkupectvích i kamenných prodejnách. Nejspíš si i dnes své čtenáře najdou…

Foto: Wikipedie

 

Na našem webu jste si mohli přečíst:

Reklama