Ještě dnes mi v uších zní věta co říkala moje máma "po kom to dítě je".

Dnes ,když se po ránu dívám do zrcadla občas ji vidím v sobě ,ale řekla bych ,že jsem po tátovi celkem optimistka taky prsa mám po něm jako spousta jinejch ženskejch po svých otcích.

Hrůzu mám že zdědím i křečáky.

A když se narodila moje dcera , lekla jsem se. Vypadala jako když mého chlapa vyperete v pračce na devadesát a on se srazil na mimino,ale má čtyři roky změnila se a je celá po mě teda myslím si to. 

Samo, když zlobí tak v tu chvíli je celá po tátovi. Akorát chlap si pořád píská. Leze mi to na nervy, ale já zas hodně mluvím.

Jestli tohle zdědí po obou a bude buď pískat nebo mluvit tak mě asi trefí, je to vražedná kombinace.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Buď v pohodě, Vlasto, jsou i vražednější kombinace. To mi připomíná, že moje máma taky nesnášela, když jsem si pískala. A mě to tááák bavilo. Dneska si pískám, neb mi už za to nemůže jednu vrazit. Tedy, u ní doma ne – to se bojim. Díky za milý příspěvek a krásný den!

Téma pro vaše dnešní příspěvky, které mi posílejte na redakce@zena-in.cz je jasné :

Co jsme po kom podědili a co bychom vyměnili?

Také bude nová rychlosoutěž a vyhlásíme borce a chcípáka pro dnešní den.

Reklama