Následkem roztržitosti se čtenářka Ekleinovka málem dostala do Prahy, namísto do Teplic, naštěstí ale... A víte co, to už vám neprozradím, přečtěte si raději čtenářčin příspěvek v této novince.

Další roztržitou čtenářkou je Ekleinovka. Takto nedávno zápolila s Českými drahami...


Každý máme „své dny“, kdy myslíme na plno věcí a ještě více nám jich poté uniká. Někdy nás dovede k situacím komickým, jindy až tragickým. I já jsem ona osůbka, která občas pod tíhou myšlenek vše stačit, nakonec vyvede takovou botu, že si říkám, už nikdy více... =D
Souvisí to s mým věčným dobíháním. Jela jsem do Teplic a na nástupišti byly za sebou řazené dvě vlakové soupravy. To jsem v té rychlosti jaksi nepostřehla a s jazykem na vestě, ale plna uspokojení, že stíhám, jsem dosedla. Vlak se dal do pohybu, ale jaksi dříve. Asi mi blbnou hodinky, myslela jsem si. Jenže najednou měnil směr. A já začala rudnout: „Prosím Vás, kam to jedeme?“, ptám se dědy sedícího naproti. „Do Prahy, paninko, do Prahy. „ „Hmmm, a já jedu do Teplic“, odpovídám nakvašeně. Ještě, že všechny cesty vedou do Říma. Přes Prahu se tam vlastně také dostanu jen s malou ztrátou času. Takže dobrý konec.
Začal u nás jezdit zkušebně Regiojet. Na Domažlice. A já opět v záchvatu dušnosti letím jako pominutá. Vlak ještě stojí. V rychlosti se ptám výpravčího, jestli staví ve Vejprnicích. „Jasně, rychle nastupte, jedeme. „Opět tvář hrající všemi barvami, tep jak při dobíhámí maratonu. Ten se mi ale ještě zvýšil při pohledu na trasu, která se ukazovala na světelné tabuli - vlak staví až ve Stodu. Navíc bylo pozdě večer. „Nooo, to mi asi šlehne,“ myslím si. Spásná myšlenka. Rychle za průvodčím. Vysvětluju situaci. Mrknul na mne, šel za „mašinfírou“ a já jásala. „Pro ty Vaše krásně smutný oči to udělám.“ Zastavili mi těsně za nádražím a já byla v tu chvíli radostí bez sebe.
V jiné situaci jsme se ocitli s mojí drahou polovičkou, když jsme odjížděli na „Romantický pobyt“ do hotelu Ostrov v Tisských skalách. Byl tak natěšený, že při tankování namísto benzinu dolil naftu. A za chvíli jsme stáli... dobře to dopadlo, přijel syn, vyměnili jsme si auta a on to naše dal mezitím do pořádku...
Anebo - jeli jsme na víkend do Strážnice. Stavěli jsme se na oběd v motorestu a protože bylo vedro, muž si zul boty a řídil bosý. Když jsme dojeli do cíle, před hotelem je počal usilovně hledat. Nebyly nikde... Zapomněl je v roztržitosti u motorestu. Tak rychle do obchoďáku pro nové. Lidé na nás koukali přes prsty -bosý chlap hezky oděný si to štráduje bosky po rozpáleném chodníku. Boty jsme koupili a víkend si krásně užili...
A tak bych mohla pokračovat, protože těch veselých příhod vzniklých na základě naší roztržitosti máme strašně moc.
Raději předávám žezlo dalšímu s přáním, ať každá naše roztržitost má jen veselý podtext a končí šťastně, krásný den,

Ekleinovka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 8. února 2012: Následky roztržitosti

  • Jste roztržitá a přivádí vás to do nečekaných situací?
  • Anebo vás roztržitost někoho jiného přivedla do nečekané situace?

Pište mi své příběhy na téma „následky roztržitosti“. Toto téma pro vás, milé dámy, vymyslela čtenářka PBD a napsala k němu: „Jsem zbrkloun a občas nemyslím na to, co dělám. Například včera: Vyrobila jsem si překapávanou vodu, nějak jsem tam zapomněla dát kávu...“ Máte-li to podobně, anebo třeba máte roztržitého partnera, rodiče, děti, napište! Za svůj příspěvek můžete získat pěkný dárek, a to publikaci TVŮJ FOTODENÍČEK - od těhotenství do tří let z vydavatelství SmartPress a ovulační test Pepino - comfortable test. Vždy´t i přírůstek do rodiny může být následkem roztržitosti, že? Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění a případně i získání dárku.

Uzávěrka zasílání příspěvků je 8. 2. 2012 ve 14.45 hodin. Příspěvky posílejte na e-mailovou adresu...

denicekpepino

Reklama