Reklama

Za svých studentských let jsem pracovala jako servírka v příhraniční restauraci na trochu vyšší úrovni. Slavil se zrovna Valentýn a připadal na pátek.

Od poledne k nám vítaly zamilované dvojice našich sousedů ze SRN.
K večeru už na mě padala únava. V tom do plné restaurace přišla rodinka s nevychovanou pubertální dívkou, která neustále vyrušovala různými skřeky. Několikrát jsem dívku slušně upozornila, že ruší ostatní. Pískala si.

Přišla jsem k ní a se slovy "Hier ist kein Spielplatz" (tady není hřiště) se umlčela. Jen na chvilku.

Za moment ječela znova. Už jsem to nevydržela a z plna hrdla na tu uřvankyni zaječela Ruhe (ticho). Teda alespoň jsem si myslela, že řvu Ruhe. Ale já řvala Hure (kur*a).

Kolegyňka si utírala slzy smíchu. Můj řev byl slyšet až do kuchyně. Když jsem odnášela špinavé nádobí do kuchyně, tak se pak kuchtík ptal, co mě vytočilo, že musím být takhle sprostá před plnou restaurací.

Ale dívka už do odchodu ani nepípla.
Vladka006

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


:-))) ...a já se vůbec nedivím. Ruhe by nebylo tak působivé a výchovné. :-) Jinak Němci mají tohle snad v popisu práce. Chovají se hlučně, jako by pořád byli všude doma. :( Míša

Vaše, nebo i cizí překlepy, které vás pobavily, přežblebty, které nejde zapomenout a také nově a z hlavy naší editorky, která někdy umí něco přečíst jinak, „přečtepy“…  To je dnešní téma dne a námět pro vaše příspěvky. Podělte se s námi na redakce@zena-in.cz

Mám připravenu i soutěž, vyhlásíme soutěž Silvestrovskou a bude i Borec a chcípák.