Na charitu občas přispívám, nejčastěji právě v období blížících se Vánoc. Žebráky většinou míjím.

Jednou jsem na autobusovém nádraží v Ústí nad Labem potkala pána, celkem slušně vypadajícího. Prosil, jestli bych mu nemohla dát 10 korun, že se mu v Praze narodila dcerka a potřebuje se dostat za manželkou do porodnice, má tak obrovskou radost z dítěte, ale má týden do výplaty a na jízdenku mu chybí přesně 10 korun. Desetikoruna mě nezabila. Dala jsem mu ji bez mrknutí oka.

Za tři dny nato mě potkal ten samý pán a pro změnu se mu v Praze narodil syn a chtěl dvacet korun. Navrhla jsem mu, že když se stala tak radostná událost, jízdenku do Prahy mu koupím. Nechtěl. Rozčílil se, vynadal mi do držgrešlí a odešel.

Od té doby žebrákům nepřispívám a přeorientovala jsem se na pomoc zvířátkům v nouzi.

Na den matek někdo vyhodil pejska z auta a ujel. Hned jsem měla pro mamku dárek. Jmenuje se Benji a po ostříhání, odblešení, odklíšťatování se z něj vyklubal pudlík.
Na dovolené jsme u lesa našli koťátko, hladové, vyzáblé, uplakané. No nevezměte ho pod ochranná křídla. Vyrostla z něj pěkně okatá číča.

Poslední úlovek byl, když jsem šla manželovi pro rybičky a paní ve zverimexu se mě zeptala, jestli náhodou nechci štěně chodského ovčáka. Jinak by ho musela utratit. Fena se znova zabřezla a neprodané, již tříměsíční štěně je opravdu problém, mohl by ohrozit nově narozená štěňátka.

Představa, že tu kuličku chlupatou někdo usmrtí hnusnou injekcí mi zajela hluboko do srdce. Vzala jsem si ho k sobě domů, koupili jsme zahrádku a štěňátko na ní ubytovali. Rybičky jsem manželovi koupila taky.
V budoucnu bych chtěla rodinný domek a ve svých záchranných akcích pokračovat.
Hezký den,
Vlaďka 


 

Časem se, Vlaďko, až se Ti podaří splnit Tvůj sen, přijedeme na Tvou soukromou ZOO podívat. Jsi dobrý člověk. A ten žebrák? No třeba měl víc manželek a rodily postupně.

Na vaše další příspěvky a příběhy nebo názory na téma žebráci a charita čekám na e-mailové adrese redakce@zena-in.cz.

 

Reklama