A je to tady. Rok se chýlí ke konci. Poslední dny mi obvykle utíkají velmi rychle. Často bilancuji, co se mi povedlo, co ne. Tento rok byl pro mě různý. Povedlo se mi konečně najít práci. Začala jsem více bojovat za práva zvířat. A tento boj mi přinesl na jednu stranu dost fajn přátel, na stranu druhou se stydím za to, že jsem člověk.

bilance

A to vážně. Žádný jiný tvor nepáchá toliko zla. Žádný jiný tvor nezabíjí pro potěšení nebo kvůli módním výstřelkům. Denně na mě televize chrlí informace o obětech násilí, devastované přírodě, týraných zvířatech. Po Vánocích jsou pravidelně viděny situace v útulcích poté, co se lidé začnou zbavovat vánočních dárků a zjistí, že o dárek se musí starat i po dnech volna. Kvůli dárku vstát o hodinu dřív, krmit jej, a najednou je den nějaký kratší. Kvůli dárku. Šup s ním pryč.

Nedivím se, že lidé postrádají úctu ke zvířatům, když postrádají úctu k ostatním lidem

Nedávno jsem četla názor studenta gymnázia, který se domnívá, že důchodci jsou zbytečnou zátěží pro stát. Mají důchod dvacet tisíc, leckdy více. Nepracují, státu nepřispívají. Jezdí MHD, jsou všude, smrdí a jediné štěstí je, že tatínek tomu studentu koupil auto a on už nemusí do školy jezdit ohavnou MHD plnou ohavnějších důchodců. Až student bude pracovat, hodlá dělat co největší daňové úniky, aby na těm darmožroutským důchodcům nepřišla ani koruna z jeho výplaty.
Co na to říct? Snad jen: „Proboha!“ Student evidentně neví nic o státním rozpočtu, přerozdělování a systému sociálního a zdravotního pojištění, školy studuje od základky zřejmě soukromé a nikdy nepotřeboval mzdy nynějších důchodců. Žije v jakési bublině, nemá informace a s největší pravděpodobností ho ani nic nezajímá. Ignorace. Ano, ignorace vystihuje dnešní lidstvo. Ujistila jsem se tím po zhlédnutí videa, kde se prováděl sociální průzkum. Mladík ve výtahu slovně a fyzicky napadal svou přítelkyni. Přítelkyně měla muší váhu, a ani mladík nebyl žádná vazba. Do výtahu nastoupilo během průzkumu 53 lidí různého věku a pohlaví. Dívali se do displejů svých mobilních telefonů, zastavili výtah a vystoupili, ačkoliv by nad mladíkem měli jasnou převahu. Z těch 53 lidí se našla jediná osoba, a byla to žena, která mladíka ve jeho běsnění zastavila a řekla: „Ještě jednou se té slečny dotknete a zavolám policii.“ Jedna jediná paní z 53 lidí. Hodně smutná bilance.

Video, bohužel bez českých titulků, můžete vidět zde. Myslím, že titulky ani nejsou třeba.

Pár dní před zhlédnutím videa jsem prohlížela fotky člověka, který si říká Fotograf bez talentu. Fotil oběť domácího násilí - ženu. Pod fotkou se diskutovalo o tom, jak by tomu chlapovi ukázali, jak by ho hnali, chlap, který sáhne na ženu, není chlap a nezaslouží si žít. Za monitorem je každý silný, ale ve skutečnosti zlo většina lidí přehlédne.

Možná většina z nás žije v bublině jako student gymnázia. Ve svých vlastních představách, v pavučině sociálních sítích, internetu, nereálného života, a když jsme nuceni odtrhnout oči od svých mobilů, monitorů, jsme vrženi do reality, nedokážeme v ní žít.

Rozhodla jsem se žít jinak. Naplno

Už nějakou dobu pomáhám zvířatům a snažím se informovat veřejnost o tom, co se v realitě děje o ignoraci státu, úřadů, bezmoci obětí lidských i zvířecích. Často se setkávám s urážkami, nepochopením, věty typu: „Stejně nic nezměníš.“ Jsem označována za magora, zpátečního člověka, poděsa. Dost lidí mi tvrdí, že brzy zemřu, protože je vždy lepší držet hubu a krok. Poukazování na nespravedlnost se těm nahoře nikdy nelíbilo, nelíbí a líbit nebude. Krom toho hřbitovy jsou plné hrdinů. Já však raději zemřu jako magor než jako ovce ve stádě. Je mi jedno, jak dlouhý bude můj život. Ale chci umírat s tím, že jsem se snažila změnit svět k lepšímu svými činy, ne machrováním na sociálních sítích.

Pevně věřím, že vaše bilance bude veselejší a moje příští rok také!

Reklama