Odpočiňme si na chvilku od diet a cvičení. Čtenářka Vlaďka006, která vede na magazínu žena-in hubnoucí klub, si myslí, že zdravý životní styl je něco víc než vyvážená strava a pohyb. Člověk musí být vyrovnaný také zevnitř, nejen navenek. Přečtěte si, kam vede přehnané pozitivní myšlení, a jak řešit duševní krizi.

crying

Milé ženy, aby se vám nekroutil žaludek při čtení o dietách a neunavila jsem vás články o cvičení, připravila jsem si tentokrát pro vás trochu jiné kafe.

Úprava jídelníčku a pohyb je dobrým začátkem pro změnu životního stylu. Není to však jediné, co bychom měly změnit. Ke správnému životnímu stylu také patří způsob myšlení, relaxace a odpočinek.

Nemám ráda pojem „pozitivní myšlení“. Místo: „Myslím pozitivně“ říkávám: „Mám radost ze života“. Někdy mám dojem, že někteří lidé ten pojem nechápou. Snaží se myslet pozitivně za každou cenu, až tím pozitivismem lezou druhým na nervy. Nelíbí se mi rady některých koučů pozitivismu, abychom si říkali denně různé asociace, abyste se dostali ze šlamastiky. Pro příklad. Jste chudí, bez práce a máte si říkat: „Jsem bohatá, mohu si dovolit koupit limuzínu, značkové oblečení, jsem magnet na peníze...“ Připadá mi, že bych sama ze sebe dělala cvoka. Vědět, že peněz příliš nemám, a čučet do výlohy s drahým oblečením a tvrdit sama sobě, že na tohle mám, to si mohu dovolit. Neměla bych asi na to. Jak se znám, asi bych dodala dovětek: „Takové kecy, vím, že na to nemám. Lžu si do kapsy.“ Tuhle věc dělají lidé často. Proto u nich pozitivní myšlení příliš nefunguje. U mě funguje u malých věcí. Například místo na parkování. Když někam jedu, říkám si, že určitě zaparkuji blízko cíle, že tam bude místečko volné pro mě.

Jedna má známá byla velice pozitivní člověk. Alespoň tak působila. Myslela jsem si o ní, že ji nic nerozhodí. Vždy, když se něco přihodilo zlého, dokázala si událost zdůvodnit, aniž by nadávala. Ukradli jí auto a ona si řekla: „Stejně jsem si chtěla koupit nové.“ Chlap jí utekl za jinou, a ona na to: „Tak na mě čeká lepší.“ Přestala se stýkat se svou sestrou, protože měla problémy se synem. A známá se potřebovala setkávat jenom s pozitivními lidmi. Bála se, aby se od sestry nenakazila negativismem. Oponovala jsem jí a řekla, že by ona měla sestru nakazit pozitivismem a sourozence bychom se neměli vzdávat, pokud má problémy. Měli bychom mu podat ruku. Vždyť v sourozenci je kousek mého já. Známá to přešla mlčky. Rozloučily jsme se a šly si každá po svých. Asi za hodinu mi přišla SMS: „Prosím, přijeď.“
Neváhala jsem a jela jsem za ní. Nevěřila jsem vlastním očím. Seděla na gauči a plakala. Vyplakala snad potoky slz. Nikdy jsem ji neviděla plakat. Naříkala, že je z toho pozitivismu unavená. Myslí pozitivně, a přitom nic nemá. Ztratila auto, manžela, sestru. Nechala jsem ji zanadávat, vyplakat a navrhla jí, aby začala znova. Vzala jsem tužku a papír, vrazila známé do ruky a řekla: „Tak a piš, piš, co tě poslední dobou rozčílilo, dostalo do kolen.“ Občas se jí při psaní klepala ruka a ještě pár slz ukáplo. Dívala se na popsaný papír a byla smutná. „Teď se nadechni, uklidni, vezmi si papír a piš, co s tím budeš dělat. Napiš si třeba, že chceš, aby se manžel vrátil. Jestli si nejsi jistá tím, že ho chceš zpět, tak si napiš, že ti konečně nikdo nebude dělat doma bordel, nepůjde se holit před čistě umyté zrcadlo a nezaprasí ho, že budeš mít víc času na sebe, nikdo ti nebude kecat do toho, kolik za sebe utrácíš.“ Psaly jsme a smály jsme se u toho. Dnes je to se známou už dobré. Muže má nového (hezčího a hodnějšího), sestře pomohla sepsat papír špatných událostí a vymyslet výhody.

Nic se nemá přehánět. Občas je zapotřebí si pořádně zanadávat, verbálně si ulevit, jít si zaboxovat, praštit do stolu, i negativní emoce musí vyplout a odplout. Být přehnaně pozitivní nemá smysl. Negace se naakumulují a jednoho dne bouchnou jako saze v komíně. Pláč a smutek není nic, za co bychom se měli stydět nebo něco, co by nám mělo ublížit. Pláč i žal patří k lidské přirozenosti. Nechme je proběhnout, ale nerochněme se v nich.
Když se druzí smějí, kvůli nadváze, když člověka mrzí, že nedopne rifle, ať se klidně vyvzteká, popláče, ale pak ať si každý najde něco, z čeho se bude těšit, z čeho bude mít radost.

Hodně úsměvů přeji a příště si odpočineme u šiacu :).

Vlaďka006

Četly jste v seriálu Hubneme s Vlaďkou:

Reklama