Zdraví

Vlaďčin hubnoucí klub: Opravdu stačí méně jíst a více se hýbat?

Myslíte si, že méně jíst a více se hýbat je holý fakt, nebo pouze mýtus? Své zkušenosti nám předala čtenářka Vlaďka006. Pojďme se podívat, co vše musela udělat, aby mohla jíst tučnější jídla, a přitom hubla.

diet

Téměř pod každým článkem se v diskuzi objeví věty typu: „Hubnutí je jednoduché. Stačí jen méně jíst a více se hýbat. Dávat si menší porce a je de facto jedno, co sníte.“ Některé čtenářky souhlasí a jiným se po přečtení otevírá kudla v kapse. Rozhodla jsem se zjistit, kde je pravda. Na nápad mě přivedla babička mého manžela. Seděla jsem u ní na kafíčku a babička neustále pobízela: „Tu si dej sušenku, nech mléko v lednici, dej si do kafíčka smetánku a nebo šlehačku si dej, udělej si Vídeň.“
„Ne, babičko, nechci. Musím ještě pár kilo zhubnout.“
„Ale prosím tě, jsi jak žížalka. Pořádná ženská má mít boky a ramena, aby unesla tíhu každého dne.“
„No jo, babičko, ale to bylo dřív. Dnes se ani tolik nenadřu, hospodářství nemáme, na valše se nepere, tak mi nezbývá nic jiného než nejíst.“

Babička uznala, že mám pravdu, a začala vyprávět, jak to bylo kdysi. Už jednou jsem se zmiňovala, že babička vařila na zámku. Sliny se mi sbíhaly nad jmenovanými pokrmy.
Přišla jsem domů a zplna hrdla zařvala: „Tak rodino, teď se budete mít jak na zámku.“
Všichni si ťukali na čelo. Vylíčila jsem jim můj plán hubnutí na tento týden. Ťukání vystřídal jásot.
„No konečně bude v lednici něco pořádnýho. Už si z lednice plný zeleniny připadám, jak kdybych byl nějakej kozel,“ pronesl manžel. „A co až od zítřka? Rovnou ode dneška, ne? Přinesli jsme jahody, tak hybaj služebná do kuchyně a zpracuj ovocný knedlíky.“
„Hele, drž ten svůj urozený jazyk za zuby. Babička říkala, že peskovala akorát dcérenka velmožů, zatímco pán a paní byli tuze milí lidé. A babička říkala, že sloužila pouze do 18.00. Takže za půl hoďky mi končí pracovní doba.“
„No, tak se snaž. Ať to máš za půl hoďky hotové,“
přidala se sestra.
Aby toho nebylo málo, dcerka začala škemrat: „Jó, knedlíčky budou. Ty si můj miláček, ty jsi hodná, uděláš knedlíčky.“

V životě jsem ovocné knedlíky z kynutého těsta nedělala. Ale pro ty smutné oči jsem se rozhodla vyzkoušet.
Aby těsto rychleji nakynulo, dala jsem misku s těstem kynout do dřezu napuštěného horkou vodou.
První knedlík se mi rozvařil doztracena. Druhý byl jak pingpongáč. Malý a tvrdý. Manžel se smíchy lámal v pase, ale nevzdala jsem se. Další knedlíky už byly povedené. Posypala jsem je nastrouhaným tvarohem smíchaným s moučkovým cukrem. Zalila rozmixovanými jahodami. Přidala trochu šlehačky a zasypala skořicí a kakaem. Mizely bleskovou rychlostí. Jen těsta jsem zadělala kvůli nezkušenosti více a vařila jsem až do půl deváté večer.
Bylo vedro a nemohla jsem větrat, aby se těsto nezdrclo. Lítala jsem po celé kuchyni a snažila se odumývat použité nádobí, uklidit ze stolu.

Hurá, dovařeno, doklizeno. Utřela jsem pot z čela, proběhla se se psem (ne že bych chtěla, ale rozeběhl se za kočkou), vlezla do sprchy a utahaná do pelechu. Ani jsem si neuvědomila, že jsem nevečeřela. Byla jsem nadýchaná sladké vůně z knedlíků a neměla jsem ani chuť, ani hlad.

Ráno jsem si trochu přispala. Když jsem vstala, zjistila jsem, že zbytek knedlíků zmizel k snídani. Musela jsem zase něco uvařit pro tu svou urozenou rodinku k obědu.
Život na zámku vzali asi doslova a do písmene. Všude po bytě se válela pyžama, nádobí od snídaně se neobtěžovali uklidit. Dokázala jsem si představit, jak se u toho dělání bordelu zcela vyžívají a posmívají.
Uklidila jsem, uvařila. Prý pro služebnictvo se vařilo zvlášť, a ne tak výtečně jako pro pány. Naštěstí jediné služebnictvo jsem byla já. Udělala jsem si lehký těstovinový salát. Uložila po obědě dcerku a dala si v klidu kávu.

Říkala jsem si, že babička tohle měla všechno 2x. Jednou uklízet a vařit na zámku, podruhé doma. Domeček měli s dědou malinký, ale zámek musel být asi tak 3x větší než náš byt. To si chudinka v pravé poledne určitě pauzu nedávala. Krom toho měli s dědou ještě drobné hospodářství. Na zámek chodila babička pár kilometrů pěšky.

Nikomu dalšímu bych domácnost neuklízela ani omylem. Zato mě napadlo, že tchán má asi tak dva kilometry vzdálenou zahrádku. Naše zahrádka je od bytu vzdálena pár metrů. Na obou je práce habaděj. Dobře, nebudu mít dvě „domácnosti“ a jednu zahradu, ale jednu domácnost a dvě zahrady.

Sekala jsem trávu, krmila králíky, pečovala o kořeny vína, starala se o květiny, a protože jsem se dosti přecenila, slíbila jsem po krátkém vysvětlení našemu zahrádkovému sousedovi, že k němu budu chodit dojit kozy. Prvně jsem zkoušela ručně, ale když mléko přibývalo pouze pomalu a kozy byly značně nervní, soused mě ukecal, abych je připojila na dojičku. Mezitím můžu alespoň vyhřebelcovat koně, a když se mi jó bude chtít, mohu zahnat i kravky do chléva. Souhlasila jsem. Všude jsem s sebou brala dcerku. Občas pomáhala, občas se vykoupala v sudu nebo vylezla na střechu, když jsem byla zabraná do práce. U zvířat byla zlatá. Moc ji vše zajímalo a dokázala se dívat na koníka dvě hodiny v kuse.

Co se týče jídla, nehodlala jsem se nějak omezovat. Ale pravda byla taková, že jsem u babičky pochytala nejrůznější fígle ohledně vaření a dostala krabičku plnou vlastnoručně psaných receptů. Vyzkoušela jsem jich několik. Po všech pokrmech se zaprášilo a já byla ráda, že po nájezdu hladových kobylek na mě zbyly alespoň kůrky od chleba. Zapila jsme je vyslouženým kozím mlékem. Zbylo proto, že nikomu nechutnalo, a jeho silné aroma se linulo po celé kuchyni. Manžel doslova vyhrožoval, že jestli to mléko nevypiji na ex, letí do záchoda. Mám kozí mléko velmi ráda, neprotestovala jsem, že je celé moje.

Během týdne jsem jedla domácí sýry, pila plnotučné mléko kravské i kozí od sousedovic zvířat, maso i s přílohou. Chodila jsem spát kolem půlnoci a kolem šesté ráno jsem vstávala. Váhový úbytek za ten týden je 1,5 kg.

Takže milé dámy, je pravda, že stačí se více hýbat a méně jíst. Ale ovšem - stojí nám takový pohyb a taková námaha za to?

Práci „služebné“ jsem vydržela týden. Byla jsem utahaná jako kotě, ani chvilku jsem neviděla televizi, rádio jsem si poslechla snad jen u dojení. Když jsem si zapnula internet, pozdě do noci jsem doháněla zmeškaný čas. Nedokážu si představit, že bych takhle měla žít stále. Navíc máme spoustu věcí z automatizovaných. Po této zkušenosti se klaním nejen pračce, ale i obyčejnému tyčovému mixéru v kuchyni.

Osobně raději omezím jídlo, budu se mučit na rotopedu a trenažeru, než abych jedla tučná jídla a musela se kvůli tomu dřít a odpustit si i tu moji milovanou ženu-in.

Vlaďka006

Četly jste v seriálu Hubneme s Vlaďkou:

   
28.06.2012 - Hubněte - autor: (red)

Komentáře:

  1. avatar
    [22] arminka [*]

    Sml16 pěkně napsané Sml22

    superkarma: 0 21.09.2012, 23:47:00
  2. [21] helča 65 [*]

    Sml16 Pěkný článek, docela jsem se po ránu s chutí zasmála. Každá zkušenost se v životě hodí. Jenom si nedovedu představit, že bych se měla trápit na rotopedu, nebo na různých mučicích strojích. To bych asi radši šla na vycházku se psem, to je také pohyb. Sml15

    superkarma: 0 21.08.2012, 07:37:19
  3. [20] diplopeta [*]

    taky se někdy najím vúně.....hezký příběh...ale tá dřina..občaj jo, ale stále ne

    superkarma: 0 25.07.2012, 07:40:14
  4. [19] lmajka [*]

    Já myslím, že to byla docela zajímavá zkušenost - v životě jsem nehřebelcovala koně, nedojila - tak na týden bych to brala jako relax -jak píše TTT, ale celý život asi neeeSml58

    superkarma: 0 25.07.2012, 07:15:47
  5. avatar
    [18] kobližka [*]

    Hezky jsi to napsala,ode mě máš jedničku!

    superkarma: 0 28.06.2012, 22:29:22
  6. [17] zzandaa [*]

    Článek je úžasně napsaný. Upřímě jsem se u něho nasmála a chápu, že jste to po týdnu vzdala. Ale představme si, že naše babičky žily v takovém shonu pořád a ještě si na nic nestěžovaly. Jak já je obdivuju...

    superkarma: 0 28.06.2012, 21:20:30
  7. avatar
    [16] Eva_CZ [*]

    Lidicko, ty jsi totalni debil. Ano Vladko, i ja se primlouvam, at tam vzdy dousku pro tuhle kravu das.

    superkarma: 0 28.06.2012, 17:50:50
  8. avatar
    [15] ToraToraTora [*]

    vladka006 — #14 Vkládej pod článek vždy PS: samozřejmě, že stačí víc se hýbat a míň žřát  a lidicka ušetříš práci. bu´d na ni přece trochu hodná. Sml30

    superkarma: 0 28.06.2012, 15:22:54
  9. avatar
    [14] vladka006 [*]

    Dante Alighieri — #8 Prakticky jsi se od lidičky nic nového nedozvěděla, co Sml52

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #15
    superkarma: 1 28.06.2012, 13:42:55
  10. avatar
    [13] LudPa [*]

    Tuto teorii znám, ale praxe k ní má daleko.

    superkarma: 0 28.06.2012, 13:35:09
  11. avatar
    [12] ekleinovka [*]

    Knedlíky vaŕim teď často -jahodové,zítra jse miǔ na borůvky,upeču koláče

    superkarma: 0 28.06.2012, 12:38:28
  12. avatar
    [11] ladouch [*]

    Zrovna včer jsem dělala knedlíky s meruňkami a jahodama, mizely bleskovou rychlostí, na borůvky ale nejdu i kdyaž už u nás rostou.Sml58Sml58Sml58

    superkarma: 0 28.06.2012, 11:53:48
  13. avatar
    [10] blesksoft [*]

    tohle jsem kdysi měla zamlada - zahrada, slepice, ovocný sad, barák jak kr...,  a kila šla dolů sama a taky nic moc omezování v jídle, ale pak jsme se přestěhovali do paneláku a katastrofa tloustnu i z vody

    superkarma: 1 28.06.2012, 10:44:33
  14. avatar
    [9] ToraToraTora [*]

    Já bych klidně měnila. Když má práce smyl, je to radost. Na rotopedu ani neubíhá krajina, ani se neposunu z místa na místo. Poctivé jídlo, to je moje, práce na zahradě nebo kolem domu je v létě radost a v bedně stejně nic nedávají. Takový týden by byl super relax.

    superkarma: 0 28.06.2012, 10:38:47
  15. avatar
    [8] Dante Alighieri [*]

    Zaprvý jsem se přišla podívat, co chytrého nám sem napsala lidicka, že ano Sml52

    Myslím, že nestačí méně jíst, musí se vědět co. Kdo hladoví, dá si ráno jogurt, v poledne zelnej list a večeři nechá nepříteli, sice ubyde na váze, ale dolů půjdou svaly, ne tuky.

    Kvůli mlíku, sýrům a masu bych ale výčitky neměla - naopak bych na sebe byla pyšná, že dokážu pozřít tolik bílkovin. Sml30 (s čímž mám obvykle problém)

    1. na komentář reaguje vladka006 — #14
    superkarma: 2 28.06.2012, 09:51:00
  16. avatar
    [7] vladka006 [*]

    margot — #2 Už je dlouho dělat nebudu. Naštěstí jahodová sezona skončila. Ale už mě přemlouvají, abych šla na borůvky, že rostou.

    Jak mi nepomůžou, tak ale nic nebude Sml54.

    superkarma: 0 28.06.2012, 09:47:11
  17. avatar
    [6] vmarta [*]

    hezky článek...Sml67

    superkarma: 0 28.06.2012, 09:04:37
  18. [5] Saritka [*]

    Pěkně se to čte.Sml30

    superkarma: 0 28.06.2012, 08:50:41
  19. [4] Roland [*]

    To byl určitě náročný týden - pěkně popsaný.

    superkarma: 0 28.06.2012, 08:43:30
  20. avatar
    [3] Jindriska8 [*]

    Ovocnými knedlíky jste mě po ránu dobře naladili já je miluju,při nich se nikdy neomezuji.

    superkarma: 0 28.06.2012, 08:11:39
  21. avatar
    [2] margot [*]

    o bože, ovocné knedlíky nechci ani vidět, dělala jsem jich před týdnem víc jak stovku. jak já s tebou soucítímSml16

    1. na komentář reaguje vladka006 — #7
    superkarma: 0 28.06.2012, 07:39:51
  22. [1] lidicka [*]

    To je přece stará známá pravda - nic nového pod sluncem. Bylo to už napsáno nejméně 1000x všude možně. Není k tomu potřeba ani dietní poradkyněSml30Sml52Sml30

    superkarma: 0 28.06.2012, 06:19:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme