K dnešnímu tématu jsem záměrně vybrala svou oblíbenkyni ze světa módy, britskou návrhářku Vivienne Westwood.
Že to nemá nic společného s jídlem?
Podle mne víc, než si myslíte.
Z její tvorby přímo zázračně čiší poživačnost, nenasytnost a živočišná energie.

Její modely jsou nabité dravostí a sexualitou.
Žádný z nich vás nenechá bez emocí. Pozitivních nebo negativních.
Stejně jako jídlo.
Buď vám chutná, nebo ne. Nic mezi.


A právě ta provokativnost a emociální náboj mě spolu tak fascinují.

Obdivuji její do posledního detailu promyšlenou teatrálnost a eleganci i originalitu zároveň.
Její rukopis je nezaměnitelný a na přehlídkových molech nepřehlédnutelný.
Je prost konvenčních klišé, skrupulí a nudy.

Je krásně drzý.

Stejně jako tato výjimečně kreativní umělkyně.

Vivienne Westwood se narodila počátkem čtyřicátých let v Glossopu.
V sedmdesátých letech si otevřela butik Sex, kde se vedle SM oblečků a jiného šokujícího zboží v punkovém stylu prodávala trička s natištěnými erotickými příběhy.
Například: “Sáhl jí na prsa a tlačil ji ke zdi…“

Ale to by nebyla Vivienne se svou vizionářskou schopností, vzdát se trendu dřív, než se sám přežije a stane se banálním.
Neuběhlo ani deset let, s konečnou platností se zbavila spínacích špendlíků a začala pátrat v historických siluetách, aby znovu objevila důstojnost secese nebo dekadenci rokoka a opulentnost baroka.

Kombinuje tradiční techniky a soudobé materiály s neskrývanou ironií.
Skládací krinolíny, klece pro zadeček, fetišové brikety a divadelní masky vyvolávaly rok co rok módní šok, jen aby se postupně ve zmírněné formě objevily v kolekcích jiných návrhářů.

Pověst o její kreativitě jí dokonce vynesla místo hostující profesorky na vysoké škole užitého umění ve Vídni.

Roku 1992 jí byl propůjčen řád britského impéria.

A perlička na závěr.
K čaji u královny v Buckinghamském paláci se dostavila jako Sharon Stone ve filmu Základní instinkt.
Bez kalhotek.
Konzervativní královna prý nebyla příliš nadšená.

Docela by mě zajímalo, jakým způsobem to zjistila. 

Reklama