.

Vítězslava Kaprálová, geniální dítě, nadějná umělkyně, charismatická mladá žena

Bulvár

Vítězslava Kaprálová, geniální dítě, nadějná umělkyně, charismatická mladá žena

Byla mladá, hezká, pilná a mimořádně talentovaná. A také od dětství často nemocná. Osud k ní nebyl zrovna milosrdný. Zemřela v pouhých pětadvaceti letech. I přesto je považována za nejvýznamnější českou skladatelku a dirigentku…

Když se v lednu 1915 v Brně – Králově Poli narodila, zuřila už první světová válka. A zemřela na začátku války druhé. Vitka či Vitulka, jak jí všichni říkali, pocházela z rodiny Václava Kaprála, hudebního skladatele a žáka Leoše Janáčka. Ten byl zároveň i majitelem a ředitelem brněnské hudební školy. Hudební geny ale malá Vitka zdědila i po mamince, zpěvačce a učitelce zpěvu v manželově škole. Vlastně to byla ona, kdo ji k hudbě přivedl, protože tatínek na tři roky narukoval do války.

Manželství rodičů ale nepatřilo zrovna k těm harmonickým. Měli z nadané dcerky určitě radost a byli na ni patřičně pyšní – od čtyř let hrála na piáno a učila se u tatínka základům kompozice, v pěti letech už četla. Jenže láskyplné prostředí pro své jediné dítě díky své práci i neustálým vzájemným sporům vytvořit nedokázali. Jak později vzpomínala Vitčina sestřenice Věra Uhlířová, maminka své dcerce občas zapomínala připravit jídlo a často ji nechávala doma samotnou. Rodiče si byli vědomi jejího talentu, a tak na ni kladli obrovské nároky!

V. KaprálováPříliš velké na tak drobounké a křehké děvčátko, které mělo od malička chatrné zdraví. Onemocněla tuberkulózou. Proto jezdila do lázní či plicního sanatoria ve Starém Smokovci i na několik měsíců. Když bylo Vitce osm let, rodiče se rozešli.

První skladbu složila už v devíti letech. Další, kterou napsala o rok později, věnovala a poslala prezidentu Masarykovi. Byla šťastná i hrdá, když jí prezidentská kancelář poslala děkovací dopis. Když se rozhodla pro studium konzervatoře, rodiče byli proti. Zejména otec, který neměl o hudební branži žádné iluze. Navíc Vitka měla tak drobné ruce, že při hře na klavír si mezi prsty musela dávat korkové špuntíky. Tedy žádné velké předpoklady pro kariéru koncertní umělkyně či učitelky hudby. Jenže dcerka měla v plánu něco jiného! To podstatné, že se chce stát skladatelkou a dirigentkou, samozřejmě tatínkovi pro jistotu ani neřekla. Přijímací zkoušky na brněnskou konzervatoř, kam ji doprovázela jen matka, si ale nakonec přece jen prosadila. A zvládla je hravě, takže pak otce postavila před hotovou věc. Z deseti přijatých byla jediná dívka. A ta nejschopnější a nejpilnější! Studovala u vynikajících profesorů - skladbu u Viléma Petrželky, dirigování u Zdeňka Chalabaly. A jako jediná z celé skupiny studium také dokončila. Svým absolventským Koncertem pro klavír a orchestr d moll vzbudila mimořádnou pozornost. Klavírní sólo hrál Ludvík Kundera, Vitka dirigovala. Bylo to poprvé, kdy se za dirigentský pult postavila žena! Bylo jí dvacet a byla mimořádně půvabná! Měla před sebou zářnou kariéru…

Chtěla ovšem dokázat ještě víc! Odešla tedy do Prahy a pokračovala ve studiu na mistrovské škole pražské konzervatoře. Zde se poprvé postavila na vlastní nohy a neustále zápasila s nedostatkem peněz. Rodiče jí je prý občas zapomínali poslat, i když sami nouzí netrpěli. Žádný bezstarostný studentský život to tedy nebyl. Vitka obracela každou korunu, skromně jedla, skromně žila.  

I v Praze měla štěstí na skvělé učitele – Vítězslava Nováka a Václava Tallicha, hvězdná jména. Vojenská symfonieta, kterou svá studia zakončila, je dodnes asi její nejhranější a nejznámější skladbou. Věnovala ji nejvyššímu veliteli československých ozbrojených sil  - prezidentu Edvardu Benešovi. Ten byl jejímu slavnostnímu uvedení v pražské Lucerně v roce 1937 přítomen a dvaadvacetileté skladatelce a dirigentce osobně poděkoval! Ještě před ukončením studia si na radu Bohuslava Martinů, který byl na krátkém pobytu v Československu, podala žádost o stipendium na École Normale de Musique v Paříži. A dostala ho! To ještě neuměla francouzsky a příliš si nevěřila.

O generaci staršího skladatele, který žil v Paříži od roku 1923, zaujala jako umělkyně, ale též jako okouzlující mladá žena. Zamiloval se do ní. Nabídl jí dokonce, že ji bude soukromě učit. Neměl to ve zvyku. Byla jeho jedinou žákyní. A brzy i něco víc! Bohuslav Martinů byl ale ženatý a nikdy by svou hodnou ženu Charlottu neopustil. Ta ho totiž v prvních letech ve Francii živila a dělala mu zázemí.

Bohuslav Martinů Vitku uvedl do prostředí pařížského uměleckého světa, pomáhal jí ve studiu. A Vitka studovala, komponovala a často se zamilovávala. Mnohdy i do dvou mužů zároveň… A většina mužů, s nimiž se seznámila, okamžitě do ní také. Jemný Martinů nebyl jedinou její láskou.

V roce 1938 dostala dvě nabídky k sňatku. Ta první byla od jistého doktora Haunera, druhá od inženýra Rudolfa Kopce, to když byla na skok na Moravě.

Znali se ale z Paříže. Dokonce to vypadalo, že se za něj provdá. Jenže brzy po mnichovských událostech si s ním přestala politicky rozumět. A pak v roce 1939 potkala v Café Bonaparte malíře Rudolfa Kunderu. Měl s sebou kamaráda. Jiřího Muchu, syna slavného malíře. Byl stejně starý jako Vitka. Studoval nejdříve medicínu na Karlově univerzitě, pak i na pařížské Sorbonně. Studoval ale i dějiny umění a orientalistiku. Musel to být velice charismatický člověk.

U Dvou magotů

Kavárna U Dvou magotů

Velmi rychle se spřátelili. Jiří Mucha ve Francii využíval dřívějších známostí svého otce, zpočátku bydlel i v jeho bývalém slavném pařížském ateliéru. Stýkal se s mnoha umělci, kteří zůstali za hranicemi. Patřili mezi ně novinář Egon Ervín Kisch, pianista Rudolf Firkušný, spisovatel Egon Hostovský, malíř Rudolf Kundera a mnozí další… Scházeli se ve známé kavárně U Dvou magotů. Dalším místem, kam česká komunita chodila, bylo Café Flore. A sem zase chodil Picasso nebo Jean Cocteau. Skvělá, inspirující společnost, že?

Vitka ale stále ještě neměla ve svých citech tak úplně jasno – Martinů, Kopec, Mucha? S Muchou se o Vánocích 1939 zasnoubila. Byli ale i další obdivovatelé, například Muchův kamarád z dětství – letec Ivo Tondr, i s tím se v době Muchovy nepřítomnosti zasnoubila. Vlastně si naděje dělali všichni. A ona? Postonávala, ale komponovala jako o život. A současně slavila úspěchy v Paříži i Londýně. Tam dirigovala orchestr BBC. To byl fenomenální úspěch! Do toho začala válka.

Passy

Půvabná pařížská čtvrť Passy, kousek od Trocadéra a Eiffelovy věže

Jiří Mucha narukoval do zahraniční armády v jižní Francii. Dostat dovolenou bylo téměř nemožné. Ale přece Vitku nenechá svému kamarádovi! Rozhodl se. Napsal Vitce, ať v Paříži zařídí svatbu. Ta se konala 23. dubna 1940 na radnici v Passy, dnes oblíbené pařížské čtvrti, turisty ovšem nepříliš navštěvované. Tam také strávili v bytě na Square Alboni svatební noc. Ale na žádné dlouhé líbanky nedošlo.

Svatební denSvatební den – mladá paní si prohlíží snubní prstýnek

Jiří se musel vrátit do vojenského výcvikového tábora. Dovolená byla jen třídenní. Jiří si přeje, aby za ním Vitka přijela. Jenže ta brzy končí na pařížské klinice, kde se její stav prudce zhoršil. V té době už Německo začalo obsazovat Francii – tedy její severní část včetně Paříže. Jiří proto převezl nemocnou manželku do nemocnice v jihofrancouzském Montpelier. Konečná diagnóza zněla: miliární - rozptýlená tuberkulóza. Ještě naposledy se lékaři pokusili o nemožné. Operace, jíž se účastnil i Jiří Mucha a několik mediků, nic nevyřešila. Jen vyloučila možný rakovinný nádor či zánět.

NáhrobekDruhý den – 16. června 1940 – Vítězslava Kaprálová zemřela. Skromného pohřbu se zúčastnili jen tři lidé – Jiří, sestřenice Věra a podplukovník Bohumil Kaprál, Vitčin strýc sloužící rovněž v jižní Francii. Později bylo tělo převezeno do Paříže a zpopelněno. Dnes je místem posledního odpočinku této nadějné umělkyně Ústřední hřbitov v Brně.

 

Hrob Vítězslavy Kaprálové na ÚH v Brně 

 

 

knihaZkomponovala čtyřicet skladeb. Celkem úspěšná bilance na tak mladý věk, navíc když vezmeme v úvahu její zdravotní stav. A její soukromý život? Dnes by možná byl vděčným soustem pro bulvár. Hezky o tom vypráví kniha Podivné lásky jejího manžela Jiřího Muchy.

Občas se objevují názory, že by dnes možná mohla být světovou celebritou. Jenže to by asi nesměla být nemocná, nesměla by být válka…

 

Ovšem historie nezná kdyby…

 

 

 

V seriálu o významných ženách jste si mohly/i také přečíst:

   
30.09.2013 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] Suzanne [*]

    Jana Ládyová — #8 Přijde mi to, že ta "nepéče" byla téměř běžná ne jen u takhle zajímavých příběhů.

    superkarma: 0 01.10.2013, 14:13:44
  2. [8] Jana Ládyová [*]

    Suzanne — #6 Ano - dnes by měli opravdu problémy.

    Je to hrozně smutné, že tak nadané dítě nemělo doma patřičné zázemí.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #9
    superkarma: 0 01.10.2013, 00:05:46
  3. [7] Jana Ládyová [*]

    peetrax — #1 Tu knihu vůbec neznám, díky za doplnění. Mám rozečteného právě Jiřího Muchu. Taky moc zajímavý člověk.Sml16

    knihovna — #4 Mám nafocenou i ulici V. Kaprálové v Brně, ale není ničím pozoruhodná a už se mi sem navíc ani nevešla.

    Jinak foto z Passy je staré pět let - tehdy jsme celou čtvrť "prošmejdili" opravdu poctivě - bydlel tam třeba Balzac (dnes je tam jeho zajímavé muzeum), jsou tam ale i nádherné secesní i funkcionalistické domy. Je to taková "lepší" čtvrť. Ovšem dům na Square Alboni, kde V. Kaprálová žila i s Muchou, jsme tehdy bohužel nenafotili. Minulou neděli jsme se vrátili ze 13-denního putování po Francii. V Paříži jsme byli na závěr jen tři dny a měli jsme trochu jiný program.

    A přiznávám, že napsat o V.K. mě napadlo až po příjezdu domů.

    superkarma: 0 30.09.2013, 23:58:26
  4. avatar
    [6] Suzanne [*]

    Mám podle těch úžasných příběhů pocit, že dnes by většina těch dětí byla odebrána sociálními pracovnicemi Sml30

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #8
    superkarma: 0 30.09.2013, 20:41:29
  5. avatar
    [5] Jindriska8 [*]

    Pěkně napsaný článek o nadané umělkyni.Sml67

    superkarma: 0 30.09.2013, 16:03:48
  6. [4] knihovna [*]

    Zajímavý osud, hezky napsané, taky fotky dobře vybrané a inspirující odkaz na dílo J. Muchy Sml79

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #7
    superkarma: 0 30.09.2013, 14:01:36
  7. [3] lidicka [*]

    Hezky napsané. Neměla lehký život, je obdivuhodné, kolik toho, přes svůj krátký život, zkomponovala. Sml67

    superkarma: 0 30.09.2013, 07:51:38
  8. avatar
    [2] gerda [*]

    Děkuju za příjemný úvod do dnešního dne, je hezké přečíst si něco tak zajímavého a dobře napsaného.Sml67 Měla to těžké odmalinka, a k tomu nemoc. Ale přesto stihla hodně, někdo by na to potřeboval životy dva. Trochu mi připomněla Wolkera, ten zemřel ještě mladší - a taky tuberkulóza.

    superkarma: 0 30.09.2013, 06:30:03
  9. avatar
    [1] peetrax [*]

    Kdysi jsem četla knihu "Ona a Martinů", která mě dokonce přivedla k hudbě B. M. Vaše zpracování opět nezklamalo, četlo se to jedním dechem. Sml67

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #7
    superkarma: 0 30.09.2013, 00:12:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme