Zdraví

Vítězné příběhy o rakovině: Ludmila Bábíková

Cena Nadi Urbánkové byla udělena. Přečtěte si pět nejzajímavějších příběhů o rakovině, které byly vyhodnoceny jako vítězné. Své příběhy můžete posílat i nadále!

Sdružení Rakovina věc veřejná založilo projekt „Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové“. Projekt je určen všem lidem, kteří přišli jakýmkoli způsobem do kontaktu s rakovinou. Ačkoli již byly vybrány vítězné příběhy, své příběhy můžete posílat i nadále. Projekt Pošli příběh nekončí...

Vítězné příběhy, které si můžete postupně na stránkách ŽENY-IN.cz přečíst, jsou tyto...

  1. příběh - Ludmila Bábíková
  2. příběh - Lucie Hudcová
  3. příběh - Miluše Česneková
  4. příběh - Jana Provazníková
  5. příběh - Blanka Davidová

Ludmila Bábíková

babikovaVzhledem k tomu, že sama z vlastní zkušenosti vím, čím si musela Naďa Urbánková projít, okamžitě mě upoutal Váš projekt „Pošli příběh“. Svůj příběh nepíšu v žádném případě kvůli ocenění, ale právě kvůli možnosti výměny zkušeností v boji s touto chorobou.

Diagnóza karcinom prsu mi byla sdělena na Velký pátek 10. 4. 2009. Myslím, že nikdo není takový hrdina ani cynik, že by si řekl, že o nic nejde. Přiznám se, že se mi podlomila kolena, i když už předtím dvě lékařky nezávisle na sobě to podezření, že jde o karcinom, vyslovily. Odmítala jsem být vyděšená do té doby, než budu mít jistotu. Když mi však lékařka potvrdila, že ve všech odebraných vzorcích byl potvrzen invazivní duktální karcinom, rozbrečela jsem se. Měla jsem obrovské štěstí, že mě zrovna ten den do nemocnice doprovázel i můj manžel, protože jinak nevím, jak bych zvládla cestu domů. V momentě, kdy jsem vyšla z ordinace, manžel poznal, že jsem se nedozvěděla dobré zprávy. Byla jsem schopná říct jen, že mám rakovinu, a pak už jsem byla jako „slzavé údolí“. Ale když mě objal a řekl, že to „zvládnem“, tak jsem měla pocit, že to tak bude. A také to tak bylo. Pro mě bylo v ten moment nejdůležitější, že mi řekl, že to zvládneme spolu, a ne že na tu chorobu budu sama.

Následovala operace, ke které jsem nastoupila s vědomím, že půjde o totální mastektomii (úplnému odnětí) pravého prsu. K mému překvapení však nakonec došlo pouze k částečné mastektomii. Po šesti týdnech po operaci následoval cyklus šesti chemoterapií poněkud „hrubšího zrna“ kvůli velmi agresivnímu typu nádoru.

Jak už jsem napsala v úvodu, v pátek před Velikonocemi jsem se dozvěděla diagnózu a v neděli jsem si elektronicky podala přihlášku ke studiu na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně na obor Informační studia a knihovnictví. K přijímacím zkouškám jsem se vydala po první chemoterapii, následující den po tom, kdy mě manžel byl nucen zbavit mých vlasů a já poprvé vyrazila ven v paruce.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla být přijata ke studiu, šlo mi ve skutečnosti jen o to, abych zjistila, jak přijímací řízení vypadá, abych se mohla co nejlépe připravit k přijímacím zkouškám následující rok.

O to větší bylo mé překvapení, když jsem asi po týdnu zjistila, že jsem byla přijata ze všech uchazečů jako 9. v pořadí. Abych se Vám přiznala, tuto informaci jsem tajila až do té doby, než mi přišlo oficiální rozhodnutí o přijetí z obavy, že jde o omyl.

Následujícím krokem byla konzultace této nepředvídatelné situace s mou ošetřující onkoložkou, které jsem ptala, zda mám studium hned na začátku přerušit, nebo zda se mám aspoň pokusit se studiu věnovat. Netušila jsem, zda bych studium mohla zvládnout, nebo zda to pro mě bude příliš velká zátěž. Z mého omylu mě paní docentka velmi rychle vyvedla a vřele mi studium doporučila s tím, že pokud budu zaměstnávat myšlenky něčím naprosto odlišným, bude to jen pro mé dobro a k uzdravování bude docházet jakoby mimochodem. Nemýlila se.

Studium mi skutečně umožnilo zaměstnat mysl něčím užitečnějším, než jsou pochyby o tom, zda se uzdravím. Na přednášky jsem na fakultu docházela z nemocnice, kde jsem byla hospitalizovaná téměř dva měsíce kvůli radioterapii, a byly příjemným zpestřením mého pobytu. Nemůžu opomenout mou skvělou spolubydlící, dnes už kamarádku Táňu, se kterou jsme si byly vzájemnou oporou. Úžasní byli i všichni zaměstnanci nemocnice na Žlutém kopci v Brně, jejichž profesionalita a lidský přístup jsou známé široko daleko.

Má rodina, manžel, dcera a syn, mí přátelé, ale i tchyně s tchánem mají také velký podíl na tom, že jsem se naučila s touto nemocí žít, přijmout ji a také se z ní vyléčit.

Moc si vážím toho, že jsem se mohla již před více než rokem znovu vrátit do práce, kterou mám ráda. Pracuji jako konzultant v oblasti sociálního zabezpečení a domnívám se, že zde mohou být mé znalosti a rady užitečné spoustě lidí.

V současné době pracuji na diplomové práci a připravuji se státní závěrečné zkoušce. I kdybych studium z nějakého důvodu nedokončila, v každém případě je mohu každému doporučit. Jde o to, aby se nemocný snažil ze svých myšlenek vytěsnit pomyšlení, že tento boj je předem prohraný a zaměstnat mozek čímkoli, co mu působí radost. Zkrátka najít si jakoukoli motivaci pro uzdravení, protože mně se tento „recept“ skutečně osvědčil.

Ať chcete, nebo ne, pokud Vás toto onemocnění potká, je pochopitelné, že Vás to změní. I já jsem zjistila, že spěchat se dá pomalu a poopravila si svůj žebříček hodnot. Ráda bych jen vzkázala všem, kdo budou můj příběh číst, že nemocí nemusí vše skončit, ale že může přijít i začátek něčeho nového a krásného.

Ludmila Bábíková

   
22.11.2011 - Prevence rakoviny - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [19] átéčko [*]

    Krásný příběh! Gratuluji a přeji v životě jen štěstí!!!Sml67

    superkarma: 0 17.01.2012, 08:43:50
  2. [18] macek30 [*]

    Držím palečky,statečná pani

    superkarma: 0 12.12.2011, 11:18:15
  3. [17] Keltka [*]

    pěkné, gratuluji a přeji hodně moc štěstí u státnic a hezkou promoci :))

    superkarma: 0 27.11.2011, 00:09:22
  4. avatar
    [16] ladouch [*]

    Včera jsem byla na pohřbu kamarádce 63 let, měla rakovinu střev, bohužel to nedopadlo dobře, moc všem nemocným přeji, aby se uzdravily.

    superkarma: 0 26.11.2011, 18:43:44
  5. [15] free [*]

    Sml16Sml16

    superkarma: 0 23.11.2011, 21:40:21
  6. [14] moniiczka [*]

    Moc hezky napsané, přeji hodně zdraví, jste velmi statečná

    superkarma: 0 22.11.2011, 21:06:20
  7. [13] Karotka [*]

    Gratuluji!

    Krásně pozitivní čtení v době, kdy se zprávy předhánějí, kdo nám naservíruje větší hrůzu.

    Přeju hodně zdraví a štěstí.

    superkarma: 0 22.11.2011, 17:08:05
  8. [12] enie [*]

    Držím palce, ať už se vám dějí jen dobré věci.

    superkarma: 0 22.11.2011, 15:36:13
  9. avatar
    [11] kobližka [*]

    To se krásně čte,hlavně ten pozitivní konec.Jste odvážná žena a velmi krásná.Přeju hodně zdraví a radosti.

    superkarma: 0 22.11.2011, 13:53:45
  10. [10] mapela [*]

    Není co dodat. Jste statečná.

    superkarma: 0 22.11.2011, 13:25:17
  11. avatar
    [9] trhacka.666 [*]

    Držím palečky Sml67

    superkarma: 0 22.11.2011, 13:18:33
  12. avatar
    [8] Jindriska8 [*]

    Statečné ženy,vím o čem je řeč.Sml79

    superkarma: 0 22.11.2011, 12:59:48
  13. avatar
    [7] rorysa [*]

    Moc krásný příběh. Obdivuji vaši odvahu a statečnost a přeji vám hodně štěstí v životě a samozřejmě to nejcennější - zdraví. Děkuji Vám za váš příběh

    superkarma: 0 22.11.2011, 12:31:44
  14. avatar
    [6] Kofola [*]

    Jste silná žena, klobouk dolů  Sml67

    superkarma: 0 22.11.2011, 11:48:22
  15. [5] sludka [*]

    S tím co píšete souhlůasím. My jsme to zažili se synem a teď už je 14 let po léčbě se u něho bophužel projevují účinky ozařování, protože měl ozařován mozek.

    Když si vzpomenu co jsme zažívali v době jeho oúperace a posléze ozařování, tak se nám hodně změnil život a jeho priority. Dodnes jsme se s tím nedokázala smířit, ale nauřili jsme se s tím žít.

    superkarma: 0 22.11.2011, 11:26:52
  16. avatar
    [4] Alena 12 [*]

    Před všemi co tímto prošli smekám

    superkarma: 0 22.11.2011, 10:26:57
  17. avatar
    [3] monyk [*]

    Vas pribeh muze byt inspiraci pro mnohe z nas, ktere potkaji nejake zivotni tezkosti, at uz je to jen obycejny zivotni problem ci nejaka nemoc. Mate muj obdiv Sml67, jak jste se s nemoci vyporadala.

    superkarma: 1 22.11.2011, 09:23:32
  18. avatar
    [2] datura [*]

    Máte můj obdiv, já bych to nezvládla.

    superkarma: 0 22.11.2011, 07:59:29
  19. avatar
    [1] bokul [*]

    Díky za Váš příběh, snad bude pro ty, které to potká také, oporou, i když jak píšete - každý se s tím musí poprat po svém. A pokud člověk bere nemoc jako začátek něčeho jiného, nového, je to asi dobe. Hlaavní je podpora rodiny a důvěra nejen v lékařře, ale i v uzdravení!

    superkarma: 1 22.11.2011, 01:00:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme