Zdraví

Vítězné příbehy o rakovině: Blanka Davidová

Cena Nadi Urbánkové byla udělena. Přečtěte si pět nejzajímavějších příběhů o rakovině, které byly vyhodnoceny jako vítězné. Své příběhy můžete posílat i nadále!

Sdružení Rakovina věc veřejná založilo projekt „Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové“. Projekt je určen všem lidem, kteří přišli jakýmkoli způsobem do kontaktu s rakovinou. Ačkoli již byly vybrány vítězné příběhy, své příběhy můžete posílat i nadále. Projekt Pošli příběh nekončí...

Vítězné příběhy, které si můžete postupně na stránkách ŽENY-IN.cz přečíst, jsou tyto...

  1. příběh - Ludmila Bábíková
  2. příběh - Lucie Hudcová
  3. příběh - Miluše Česneková
  4. příběh - Jana Provazníková
  5. příběh - Blanka Davidová

Blanka Davidová

davidova - modre sako

Jako nejužší rodina jsme celá desetiletí až do září 2009 prožívali radostné i smutné události ve čtyřech. Rodiče se dvěma dcerami. I když jsme se sestrou časem zapustily kořeny v Praze, časté návštěvy rodného Vsetína, telefonáty i dopisování s rodiči nás stále udržovaly v nejbližších vztazích. Původ této nepříliš časté konstelace by se dal zřejmě vysledovat z dob našeho dětství. Tatínek se stal po úrazu v pyrochemické laboratoři ve Zbrojovce Vsetín plně invalidním a zcela odkázaným na maminčinu celodenní péči. To se stalo v roce 1964 a v 70. letech se složitá rodinná situace dále zkomplikovala vyloučením tatínka z KSČ a rozhodnutím místního vedení strany, že to tomu Davidovi a jeho rodině jen tak neprojde. Následovalo další drastické snížení rodinných příjmů a vyhrůžky, že dětem vychovávaným v rodině takového otce nebudou umožněna další studia, režim v nich nemá potřebnou oporu. I když jsme se sestrou vlastním přičiněním i shodou okolností své zvolené školy vystudovaly, nespolehlivými pro socialistické zřízení jsme se v důsledku těchto osobních zkušeností skutečně staly.

Vnímám to tak, že společně prožité tragické okolnosti našeho dětství a dospívání vedly k mimořádné soudržnosti mezi rodiči a jejich časem dospělými dcerami. Na vytvoření trvalejších vztahů s novými partnery jako by nebyl další prostor.

Jednoho krásného letního dne, bylo to v srpnu 2008, mne sestra pozvala na kávu. Na terase paláce Adria mně zprvu pragmaticky, později už s očima i tváří plnými slz oznámila potvrzený zhoubný nádor prsu a operaci plánovanou na podzim 2008. Díky péči primáře Pechy na onkologickém pracovišti v Praze 4 operaci předcházelo vyšetření prostřednictvím PET (pozitronový emisní tomograf) v nemocnici na Homolce. Výsledek vyšetření rozhodl o postupu léčby - operace, následná chemoterapie, ozařování a hormonální léčba.

V této krajní životní situace jsme se se sestrou poznaly jako dvě nejbližší ženy s jediným společným cílem - projít celým obdobím léčby ruku v ruce, krok za krokem a s vírou, že si někdy v budoucnu budeme zase každá naplňovat své vlastní životní představy.

Následovalo to, co ženy postižené rakovinou dobře znají. Nákup paruky, ostříhání dohola, drobné i větší komplikace v průběhu dvanáctiměsíční léčby.

Teprve před příjezdem na Vánoce 2008 Petra maminku upozornila, že absolvovala menší operaci a objeví se v paruce. Naši stateční rodiče poskytli jako v posledních letech vždy veškerou lásku a péči oběma svým dcerám.

Krátce před Velikonocemi 2009 mně maminka telefonicky oznámila, že se chystá na transfuzi krve. Zajistily jsme mamince kontrolní vyšetření v Brně-Bohunicích, zajímaly se o možnosti léčby v ÚVN v Praze, kde jsme byly donedávna pravidelnými dárkyněmi krve. Odpovědi všech odborníků včetně maminčina vsetínského hematologa byly jednoznačné. Myelodisplastický syndrom je v maminčině věku neléčitelná nemoc a potřeba transfuze nastává v její závěrečné fázi. I když jsme o tom se sestrou dlouho nemluvily, obáváme se, že maminčino trápení a obavy o život dcery přispěly k jejímu úmrtí v září 2009. Své zbytky sil věnovala maminka do posledních dní svému invalidnímu manželovi, ani jeden z nich nevěděl, že konec je neodvratný a blízký.

V témže měsíci nastoupila Petra do práce, takže si vzala na maminčin pohřeb a všechno s tím související volno. Hluboký zármutek nad ztrátou maminky a hledání vhodného zázemí pro postiženého tatínka jsme samozřejmě prožívaly a realizovaly opět společně.

Starostí bylo tolik, že jsem si nestačila uvědomit vlastní vyčerpanost. Dolehla na mne s veškerou tíhou koncem zimy 2010. To už jsem vybavena plným mocemi od tatínka i sestry prováděla po ukončeném dědickém řízení poslední nutná opatření. Toužila jsem už jen po odpočinku, ovšem stav výrazné psychické i fyzické nepohody a značné snížení hmotnosti mně pocit odpočinku neumožnily.

A opět se, pro mne zpočátku nepozorovaně, začal měnit v novém rodinném uspořádání poměr sil. Tím hlavním příjemcem lásky, pozornosti a péče jsem se stala já, především ze strany sestry, která tvrdí, že mně má co vracet. Brzy se přidal tatínek, který se rozhodl pro návrat z ústavu pro seniory do našeho vsetínského bytu. Je mnohem samostatnější, než byl kdykoli v minulosti, protože pečovatel přichází jen třikrát denně. Vedle toho je tu ovšem několik sousedů téže generace, dobrovolník a ozývají se další známí a příbuzní. Po příjezdu na Vsetín máme připraveno všechno tak, jak to bývalo za maminky. Tatínek je mimořádně pozorným hostitelem svých dcer a snad každý den se zaobírá myšlenkami, co by pro naše větší blaho ještě mohl udělat.

Dalším z následků tohoto složitého období je nezbytnost hledat si nové pracovní uplatnění, a to v případě mém i sestry.

Můj oblíbený citát „Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den“ (J. W. Goethe) nabyl nyní hlubšího významu, než jak jsem ho původně chápala.

PhDr. Blanka Davidová

   
14.11.2011 - Prevence rakoviny - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [1] enka1 [*]

    Blahopřeji k výhře, i když je mi jasné, že výherkyně by byla šťastnější, kdyby všechny ty peripetie neprožilaSml72

    superkarma: 0 14.11.2011, 11:24:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme