Jak bylo slíbeno, pekla jsem a následně nesla k otestování vítězné „amarouny“ čtenářky monkee. Pravda, první várka šla za stálého míchání do záchoda...
Tedy Mokee, byla chvilka, kdy jsem měla sto chutí se na svůj slib vykašlat. Zvláště ve chvíli, kdy jsem první vítězné amarouny za stálého míchání posílala vstříc odpadnímu systému.
Hmotu jsem totiž nalila na tvaroh asi moc horkou, takže se podklad podivně rozpliznul a na povrchu se vytvořily nevzhledné bubliny. Celý produkt se záhy stal zcela beztvarým a okusit jej nemínil ani náš pes.
Rozhodla jsem se pokus nevzdávat a učinit druhý. Tentokrát o poznání lepší.
V nočních hodinách jsem byla s prací spokojena a ještě ve tři ráno jsem pozřela vzorek. Vyhodnotila jsem, že mohu dílo klidně předložit kolegům.
Chutnal, a tak si vítězný recept přidávám mezi své oblíbené víkendové moučníky s poznámkou: Jen při dobře disponované nervové soustavě. :-)
Nový komentář
Komentáře
DanaD — #17 to ja to delam tak, ze navrch buchtu namazu tvarohovym kremem [nebo pri nejhorsim marmeladou], poradne to rozetru do stran, pokladu ovocem a pak to pomalu polevam... Pres ten tvaroh se to neprosakne do buchty a neni to cvanha...
taky se bojím všeho kde je želatina, i když to vypadá náramně
Míša řezy jsou ale super, můžu doporučit
enka1 — #18 to vis, kdyz mas kocky musis byt rychla a akcni aby bylo hotovo nez si vsimnou, ze se neco deje
DanaD — #17 Tý jo, to je chytrý.To máš taky od koček
?
Klára Milošová — #16 holku kdyz delate neco se zelem nahore, tak to chce nejprve ten vrsek opatrne po troskach polit zelatinou po lzickach - nejlepsui je na to ta dlouha salatova lazice, jak se udela tenka vrstvicka ktera ztuhne, uz se to pak da polit zbytkem zelatiny naraz...
Tak moučník byl moc dobrý, ode mě má Míša pochvalu! Já si netroufám na cokoli, na čem je nahoře ta želatina, nebo jak se tomu „nadává“ - určitě bych dopadla při výrobě stejně jako Míša. A když už jsme u Míši - nejradši mám Míša řezy, to je vrchol mého kulinářského umění. Ale kdybych se nebála té želatiny, amarouny bych zařadila do svých oblíbených.
Tanzánie — #11
viď? Jak jsi psala v jednoduchosti je síla 
maje — #2 monkee — #4 ..jak říkáte ... křenová omáčka, kterou jsem před lety mínila ohromit tchýni, nešla odervat ode dna hrnce ani za pomocí těžké techniky - dělala jsem smaženky a bulela jako želva
Koláč je ale fakt moc dobrý - Johanka ten zbylý doma nastlačila do hlavy, než jsem přijela z práce.
Vypadá to moc dobře, ale asi to není tak jednoduché, když jste se s tím tak natrápila.
Mňam, vypadá báječně
Zlatej lineckej, mřížkovanej od Věrulinky
dělala jsem
ho o víkendu, povedl se napoprve
a zmizel před očima.
Oceňuji pevné nervy a dokonalý výsledek.
máš to hezký
Vypadají krásně!
Máš mlsného psa!
Napsala jsem si ten recept, ale odradila jsi mne. Asi ho tedy nebudu dělat.
Tak to náš pes by ten nepovedený zkušební vzorek sežral , občas mi takhle pomáhá v kuchyni
Gratuluju, moje první pokusy u spousty nových receptů byly podobné. Přesně, jak konstatovala maje, když se má člověk výrobkem "předvést", hrají nervy a končívá to pogromem
Oceňuju, žes to nevzdala
a jsem ráda, že chutnalo.
Pěkné, ještě bych ráda věděla, jestlis musela pro další suroviny znova
a chuťové posouzení kolegů
.
tak tokovéhle začátky znám taky, míšo. a těch slz, co kolikrát bylo, protože je dokázané, že buchta se nepovede ve chvíli, kdy se chcete pochlubit. ať už návštěvě, tchýni,... ale jsi frajer. já to vzdávám pro ten den hned při prvním nepovedeném pokusu