Ráno jsem měla tak trošku chuť si zazlobit a nabourala jsem se do editorského dne, který má cele ve své režii Radek Kříž. Ještě, než stihnul přijít do práce, vydala jsem první článek a v něm vyhlásila soutěž.

Vyzvala jsem Vás, abyste Ráďovi posílali do redakčního mailu legrácky, vtípky a srandičky, kterými mu navodíte ještě lepší náladu. Ne, že by to potřeboval, editorské dny přímo miluje a vždy si je nádherně užívá. Ale troška potěchy a povzbuzení není nikdy na škodu, že?

A také jsem slíbila, že jedné z vás posléze pošlu krásný dáreček. Fungl nové, bleděmodré, proužkované pantoflíčky žabky.

A - milé čtenářky - moc vám děkuji, že jste mne v tom nenechaly a vydatně jste tuto mou záškodnickou akci podpořily. Mailíků se sešlo opravdu hodně a Radek se radoval, smál, hýkal blahem, chrochtal slastí.... až pak najednou zvážněl, hluboce se do čehosi zaposlouchal.....a poté řekl pouze jedno jediné slovo: "Au." Na první pohled bylo jasné, že byl zcela šokován! :o)))

I zaposlouchala jsem se též.... a neřekla jsem "au", nebyla jsem šokována... smála jsem se tak, až mi slzy stříkaly! A protože nejsem lakomá a ráda se s vámi o zdroj Radkova šoku a mého skvělého pobavení podělím, předkládám vám píseň, která zcela jstě obohatí váš hudební vkus a estetické cítění. A žabky putují k medunce2001, která má celou tu povedenou taškařici na svědomí.

Medunko - díky, díky, díky. Podařilo se ti mě rozesmát tak, jak už jsem se mi opravdu dlouho nepovedlo. :o))))

A teď už tiše...pohádka začíná......

Radek

 

 

Reklama