Je nesporné, že pozice komiksu v Čechách je rozhodně jiná než v Americe, Británii nebo třeba na soběstačné Francii. Komiksy u nás byly za minulého režimu považovány za něco zvrhlého, západního, chorého. Proto byly potlačovány, shazovány, ba nenáviděny. Dlužno podotknout, že ve vštěpování názorů na toto médium se socialistické zřízení ukázalo jako velmi účinné.

Kolik z vás si myslí, že komiks je jen pro děti? Kolik z vás tuší, že komiksy se zabývají tématy, která jsou ryze pro dospělé a kolik z vás komiksy čte? Moc velké číslo to nebude, o čemž vypovídá i to, že se u nás i dnes prodá horko těžko nějakých 1000 kusů z vydání. Zbývajících 500 se doprodá během několika málo let, což je pro vydavatele dost frustrující.

Obrázkové čtení s tradicí

Komiksy ale mají ohromnou tradici. Nebudu zde dnes poukazovat na komiksový pravěk a nástěnné malby v jeskyních lovců mamutů, vynechám i známou tapisérii Bayeux, která je skutečným komiksem (jen bez okének), kde kreslený příběh je provázen psaným slovem, přejdu i klasicistní erotické komiksy a zaměřím se až na první polovinu 20. století.

Na počátku byl strip. Proužek. Kreslený proužek v novinách, který se v podstatě nezměnil do dnešních dob. Dilbert je strip, Garfield je strip (no vidíte, tohle určitě čtete!) a další periodika mají další a další stripy se známými i neznámými hrdiny, které jsou více či méně úspěšné. Strip, ten úplně klasický, má tři políčka, na kterých se něco děje. Poslední políčko znamená pointu.

Teď jde ale o to, co přesně dělá ze stripu komiks. Kupodivu to nejsou okénka, ale to mezi nimi. Řeknete mi: „Ta čára?“ Správně, v podstatě máte pravdu. Je to ta čára, tedy respektive to, co se děje v místě, kde je ta čára. Protože na dalším obrázku už se děje něco jiného než na tom prvním. Jde o pohyb, dynamiku děje. Právě ta čára je na komisech to nejvíce fascinující.

Ledaskdo totiž tvrdí, že komiks zabíjí představivost, ale to rozhodně není pravda. Je pouze na vás, co si představíte, že se děje mezi jednotlivými obrázky. Někdy je to vteřina, jindy je to celé roční období a jinde to zase může být několik staletí. V podstatě jde o filmový střih, jen dává více prostoru k vaší vlastní interpretaci. To je to fascinující na obrázkových příbězích.

Tři políčka jsou málo!

Nemohlo to trvat dlouho a tři políčka nestačila. Komiksy se začaly prodlužovat a bytnět. Ve třicátých letech už v Americe vycházely celé komikové magazíny s povídkami jednotlivých hrdinů. Nemyslete si, že tehdejší tvůrci uměli nějak dobře kreslit. To ani náhodou. Komiksy tehdy mohl dělat každý, kdo udržel tužku v ruce! Běh se znázorňoval prostým kolem a vířícím prachem, koně připomínaly přerostlé jezevčíky, držení těl hrdinů bylo toporné. Jenže po komisech byl hlad. Obrovský hlad, který znásobila krize v roce 1929.

Tisíce zklamaných lidí toužili po příbězích někoho, kdo je úspěšný a pomáhá těm, kterým by nikdo jiný nepomohl. Tady vznikl třeba maskovaný Zorro – ano, i on je z komiksu – divoký Západ byl vůbec nosné téma, které mělo úspěch, ale pak přišlo něco, co ovlivnilo celý komiksový svět a v podstatě nejen ten. Byli to právě superhrdinové.

Spodky se nosí přes kalhoty!

První z těch velkých, kteří se udrželi až do dnes, byl Superman. Kdo jiný by mohl ochraňovat lidi více než hrdinové s nadlidskými silami? To k nim se upírala pozornost nejen kluků, ale i mužů, všech, kteří cítili nespravedlnost všude kolem sebe. Témata se během let měnila, jinak to ani nemohlo být, objevovali se noví a noví superhrdinové, ale Superman stále létal nad Metropolitem. A létá bezmála 70 let.

Poprvé se Superman objevil v roce 1938 a jeho autory jsou Joe Schuster a Jerry Siegel. Prvenství měl Superman i ve stylu oblékání a spodky přes kalhoty se pak mezi superhrdiny začaly nosit masově. Příběh a původ Supermana je notoricky známý i u nás – Rodiče posadili malého Kal-Ela do záchranné lodě, když jejich planetě hrozilo zničení. Po příletu na Zemi se jej ujali bezdětní Kentovi, kteří mu dali jméno Clark. Ten se sice stane novinářem, ale přitom ve svém kostýmu pomáhá celému světu. Jediné, co se změnilo, je jeho schopnost létat. Dříve skákal, ale ve filmu to vypadalo hloupě.

Tak to je tedy Superman. Komiks, který vychází už 68 let. I to je důvod, zajít se podívat, co zase filmaři vymysleli. Ten příběh je totiž nesmrtelný stejně jako dobro a zlo!

Bude-li vás to zajímat, příště si povíme, co dělali superhrdinové za války.

Reklama