Magie

Víte, že i zvířata umí pořádat smuteční slavnosti?

Narodila jsem se v roce 1971. Když jsem byla dítě, jezdili jsme na chalupu nedaleko Nymburka. Dodnes mám v živé paměti místní  vesničany, kteří mi jako malému dítěti říkali, že zvířata necítí bolest. Asi jsem tomu i nějakou dobu věřila. Oni zřejmě také.

Svátek zemřelých (Dušičky) je již za námi, přesto bych se ještě k němu ráda na chvíli vrátila. Já osobně ho příliš neslavím, své milované, co již nejsou fyzicky mezi námi, mám v sobě stále, myslím na ně často: Když jdu koupit máslový croissant, který jsme jedli s mým tátou, když zahlédnu kytkovaný vzorek podobný sukni mojí mámy, když někdo má v puse hořící cigaretu a nedrží jí v ruce, jako to uměl můj děda (připadal mi tedy jako neskutečný frajer :-)). Dodnes cítím na rtech jemnost tváří mojí babičky, když jsem jí dávala pusu... byl by to dlouhý popis otisků mých drahých. Tedy zpět k Dušičkám a našim čtyřnohým přátelům.

animaNevím, jak dlouho jsem tomu nesmyslu, že zvířata necítí bolest, věřila, ale ta absurdita tohoto výroku mi vytanula na mysli nedávno, když jsem sledovala pořad o slonech. Stádo slonů v dokumentu putovalo krajinou, když narazili na místo, na kterém jeden z jejich druhů vydechl naposled. Zůstaly po něm jen obrovské kosti. Sloni se ve vší vážnosti v kruhu nad těmi kostmi sestoupili, hladili je chobotem a byli velice smutní. Truchlili.

Své zemřelé provází na cestě na onen svět i kočky. Podle Evy Geelen je mnohonásobně vědeckými studiemi dokázáno, pozorováními i záznamy, že kočky umí konat opravdové smuteční slavnosti. Britští kryptozoologové  John a Robert J. Michellovi líčí ve své publikaci z roku 1983 - O skrytých a neznámých schopnostech zvířat, následující pozorování. V několika po sobě následujících nocích roku 1975 bylo na okraji lesa v blízkosti jednoho uhelného dolu pozorováno až 52 koček, jež se nejprve shromáždily v menších skupinách, v jejichž středu seděl nápadně  velký kocour. Podstatné  na tom je, že právě na tomto místě bylo pár dnů předtím nalezeno tělo mrtvé kočky. Po několika minutách se shromáždění rozptýlilo - jako na tajné znamení - všechny kočky vstaly a rozešly se do různých směrů. Jako poslední opustil své místo uprostřed ten velký kocour. V roce 1973 byl pozorován podobný fenomén. Když byla svými lidmi na zahradě pohřbena právě zemřelá stará domácí kočka, seděly v určité vzdálenosti kočky ze sousedních domů a zvířecí pohřeb pozorovaly. Po západu slunce se pak osm těchto koček shromáždilo kolem čerstvého hrobu a nehnutě tam sedělo déle než hodinu. Všechny kočky měly obličeje obrácené k malému hrobu  ve svém středu. Asi po hodině pak odešlo šest koček do různých směrů, zatímco dvě zvířata střežila mrtvou až pozdě do noci.

O zvířecím světě toho zkrátka víme jen málo, a přitom je  naprosto fascinující. Ovšem smutnění se netýká jen slonů a koček, tento cit je vlastní i mnoha dalším. Mezi jinými třeba vlk, když ztratí svého milovaného partnera, je schopen i sebevraždy. A což teprve věrnost až za hrob u nejlepšího přítele člověka - psa. Říká se, že psi v lásce nikdy nelžou, ale já si to myslím u každého zvířete. Viděli jste např. film, který byl natočen podle skutečné události - Hachiko, příběh psa? Brečela jsem od půlky filmu až do konce...

Pokud máte pocit, že se v období dušiček naši miláčkové chovají trochu nezvykle, možná je to tím, že i oni smutní za svými milovanými, kteří již nejsou mezi nimi. Ona totiž i zvířata cítí bolest, smutek, zoufalství - a vím to už dlouho.

   
04.11.2014 - Magie - autor: Klaudie Lišková

Komentáře:

  1. [12] Ale-no.tak [*]

    Hačikó jsem viděla, a nešlo nebulet! Sml15

    superkarma: 0 04.11.2014, 18:38:35
  2. [11] Bucík [*]

    To je zajímavé, nevíme, co našim zvířecím miláčkům honí v hlavě a co všechno cítí.

    superkarma: 0 04.11.2014, 10:08:39
  3. avatar
    [10] řeřicha [*]

    Před 7 lety jsem zažila podobnou oddanost jedná kočky na vlastní kůži...nevím odkud se ona kočka vzala, ale ráno jsem na prahu dveří našla tři koťata a u nich ležela mrtvá kočka...asi vicítila že se blíží její konec a tak chtěla aby se někdo postaral o její potomky...dodnes máme jednu kočičku doma a její dva sourozenci jsou u známích...

    superkarma: 2 04.11.2014, 09:36:04
  4. avatar
    [9] kobližka [*]

    My,lidé,si myslíme,že city máme jenom my a proto se někdo dokáže ke zvířeti chovat přímo hanebně.Mnohdy nás svým chováním hodně překvapují.Věřím,že smrt nějakým svým způsobem taky chápou.O slonech je to celkem známé.

    superkarma: 0 04.11.2014, 09:31:22
  5. avatar
    [8] Kadla [*]

    U nás zase kočky podobným způsobem vítaly čerstvě zasazenou broskvoň Sml16

    superkarma: 0 04.11.2014, 09:16:59
  6. avatar
    [7] Léthé [*]

    Sml25....tak poslední dobou brečím pomalu i u reklam na Ariel. Tento článek mě doslova rozplakalSml27...do háje....že by to byly hormony ? V šedesáti letech ?

    superkarma: 1 04.11.2014, 08:14:24
  7. [6] tressne [*]

    Krásný článek Sml22

    superkarma: 0 04.11.2014, 07:28:13
  8. [5] Breberka456 [*]

    Tmářství ještě v roce 1971, je to smutný ale hodně toho přetrvává do dnes zvířata jsou fajn Sml59

    superkarma: 0 04.11.2014, 06:53:59
  9. [4] Maryška [*]

    Sml15 i zvířata cítí bolest, smutek, zoufalství - ano věřím tomu

    superkarma: 0 04.11.2014, 06:22:26
  10. avatar
    [2] gerda [*]

    Článek mě potěšil a ujistil, že se nemýlím, když zvířata pokládám za bytosti plné citu a inteligence. To, že jsou jiná než my, neznamená, že jsou i podřadná.

    superkarma: 6 04.11.2014, 05:09:15
  11. avatar
    [1] vladka321 [*]

    Krásné zamyšlení.

    superkarma: 0 04.11.2014, 00:36:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie