Narodila jsem se na Štědrý den v roce, kdy zemřel Puškin. Hodiny právě ukazovaly za dvě minuty tři čtvrtě na jedenáct. Jen další dcera v početné, později desetičlenné rodině docela bezvýznamného vévody!

Při narození jsem měla už jeden zoubek. Stejně jako kdysi Napoleon.

Manželství mých rodičů nebylo moc šťastné. Otce nutil do svatby hlavně jeho dědeček, který nebyl zvyklý na nějaké odmlouvání, a maminku zase její rodina. Ještě před svatbou naznačil otec matce, že miluje jinou ženu a ji si nebere z vlastní vůle. Také se podle toho v budoucnu choval.

Maminka měla později raději své psy než otce a zavírala se v pokojích s migrénami.

Nás ale otec miloval a my zase jeho.

Byl k nám více velkorysý, než dovolovaly tehdejší konvence. Jako malá jsem ráda plavala, lovila ryby a hrála si se selskými dětmi ze sousedství.

Má výchova tedy nebyla moc přiměřená mému budoucímu postavení, což mi dokonce později přineslo i problémy.

Jako z filmu...

Moje první setkání s mým budoucím manželem bylo kuriózní a romantické zároveň. Na námluvy totiž jela původně moje sestra. Onen urozený nápadník měl ale oči jen pro mne, čehož si nešlo nevšimnout.

Na plese pak požádal svého pobočníka, aby si se mnou zatančil. Zaregistrovala jsem to a přišlo mi to roztomilé. Bavil mě. Byl nesmělý, a přece tak nějak majestátní.

 „Tak se mi zdá, výsosti, že jsem právě tančil se svou budoucí paní,“ řekl navíc pak onen korpulentní pobočník svému pánovi.

Když mi pak už sám osobně přinesl plnou náruč růží, měla jsem rozporuplné pocity. Bylo mi líto sestry, ale na druhou stranu, ON se mi tolik líbil!!

Velice hezký, bohatý muž, a navíc tak pozorný. Prostě sen všech dívek v monarchii.

Víte, málokomu se v té době poštěstilo, aby se zamiloval a objekt své touhy si pak i vzal. Nebylo to tak běžné, jak to máte vy teď.

Miloval mě oddaně celý život.

Období zásnub nebylo pro mě snadné. Musela jsem se učit mnoha jazykům, chování i etiketě, která pro mě byla, no jo, no, prostě španělskou vesnicí. I mé špatné zuby, kterých si jako první všimla jeho matka, jsem si musela lépe čistit.

Den svatby byl nakonec stanoven na duben.

Před tím jsem darem od svého budoucího chotě dostala mluvícího papouška. Byla jsem z něho úplně vedle. Takovou radost mi udělal. Nikdy jsem neskrývala emoce a myslím, že to na mně miloval. Zůstala jsem bezprostřední a v pocitech upřímná.

První týdny manželství byly jako z pohádky.

Když se ale začala mezi nás čím dál víc plést jeho matka, nelíbilo se mi to. Nejhorší ale bylo, že se mě můj milovaný ani jednou nezastal.

Ve všem měla poslední slovo. Neměla jsem ji ráda. Chtěla, abych se naučila česky, a já to nesplnila. Považovali mě proto za hloupou.

První miminko se nám narodilo 5. března.

Byla to holčička. Dostala jméno, jak jinak, po tchyni. I v otázce její výchovy měla hlavní slovo babička. Také naše následující dvě děti vychovávala sama.

To se mi už vůbec nelíbilo, ale muž byl vždycky na straně své matky.

Jen jednou jsem si prosadila svou. Na jednu cestu jsem s sebou vzala naši dvouletou dceru. Bohužel, onemocněla a zemřela.

Po tomto otřesném zážitku jsem výchovu druhé dcery přenechala rezignovaně babičce.

Dlouho očekávaný syn spatřil světlo světa dne 21. srpna.

I jeho vychovávala hlavně tchyně.

Svou jsem si prosadila až při výchově nejmilejší dcery, narozené 24. dubna.

V té době už hlavně neměla tchyně skoro žádný vliv, také proto, že popravili jejího milovaného syna. Ani já už jsem ale v té době nebyla ta nejistá dívka, nýbrž sebevědomá a trochu sebestředná žena.

O malou jsem se starala přímo svědomitě, a ani na okamžik jsem ji nespustila z dohledu. Stala jsem se pro ni nejdůležitějším člověkem.

Jednou z největších životních tragédií pro mě byla smrt mého syna.

Zastřelil se společně se svou milenkou.

Byl od dětství velmi citlivý. Ovšem manžel z něho chtěl mít především vojáka. Tvrdá výchova generálmajora, který chlapce například ze spánku budil výstřely z pistole, se na něm hodně podepsala.

Zasáhla jsem až já sama.

Tehdy jsem dala manželovi ultimátum. Buď odejde generálmajor, nebo odejdu já!

Odešel a výchovy syna se ujal jeden laskavý hrabě. Chlapec se zajímal o ornitologii a později napsal několik knih. Především však působil tajně jako novinář. 

Stejně jako já ani on nevěřil v monarchii.

Uzavřel nešťastné manželství a měl spory s otcem, který ho dokonce nechal sledovat.

Příčinu smrti mého milovaného dítěte se dvůr nejdříve snažil utajit, nakonec však musel s pravdou ven.

Já, která jsem dříve tolik dbala o módu, jsem od té doby chodila výhradně v černých šatech.

Nekrásnější na světě

Co se týče mojí proslulé krásy, rozvíjela se velmi pomalu.

Postupně se o mě ale začalo hovořit jako o „nejkrásnější ženě na světě“. Díky obrazům se mé kráse dostalo světové proslulosti. Také jsem si na ní hodně zakládala. Jako jedna z prvních jsem věřila, že sport napomáhá dobré postavě a podnikala jsem mnohahodinové vycházky.

Málokdo stačil mému tempu. Byl to spíš poloviční běh. Nechala jsem si postavit i tělocvičnu, což bylo častým námětem pomluv.

Rozumějte,  v mé době bylo povoleno pouze jezdectví nebo plavání. Báby si mohly utrhat pusy.

V pase jsem měla 48 centimetrů a nikdy jsem nepřekročila váhu padesáti kilogramů, a to při výšce 172 centimetrů.

Málokdo tušil, že jsem se také zajímala o chudé a nemocné. Občas jsem chodila v přestrojení a bez ohlášení po nemocnicích a ptala se pacientů, jak se jim daří, a osobně kontrolovala kvalitu jídla, které jim dávali.

V životě jsem měla nejraději Maďary.

Můj nejlepší přítel byl odsouzen k trestu smrti, ale později dostal milost a nakonec se stal ministerským předsedou. Přesvědčila jsem manžela totiž o tom, aby souhlasil s rakousko-uherským vyrovnáním a nechal se korunovat.

Maďaři mě dodnes považují za svou národní královnu. Mluvila jsem se svou rodinou výhradně Maďarsky.

Psala jsem básně a milovala jsem koně. Dokonce jsem závodila. Za koně jsem utrácela poměrně velké peníze. Tato má velká záliba skončila v době, kdy jsem ošklivě spadla z koně.

Kdybych se tehdy zabila, bylo by to pro mě důstojnější a tolik by mě to nemrzelo. Ale vražda…

Nevíte, jak jsem tu ženu miloval...

Ten den jsem si v klidu vypila svou sklenici mléka. Dopoledne jsem pak utrácela peníze na nákupech. Měla jsem v plánu projet se parníkem.

Mezi hotelem, kde jsem se ubytovala, a přístavem se to stalo. Potkala jsem smrt. Bylo poledne.  

Ten člověk mě bez ostychu probodl pilníkem.

Napřed jsem si toho vůbec nevšimla, já jsem myslela, že mi chtěl jen ukrást hodinky. Ještě jsem dokráčela na palubu lodi... tady jsem se zhroutila k zemi a... zemřela jsem.

Bylo září, bylo mi 61 let.

Můj manžel reagoval na zprávu o mé smrti slovy:  „...Vy nevíte, jak jsem tu ženu miloval…“

Víte, kdo jsem?


Správné odpovědi pište SEM (kliknutím se otevře odpovědní box).

Tentokrát hrajeme, když jde o krásnou dámu, také o něco kolem krásy. Ve hře je kvalitní rtěnka a tekuté stíny.

lupa

Reklama