Patřila jsem k nejvýznamnějším osobnostem v historii tohoto ostrova. Nebo chcete-li „říše, nad níž slunce nikdy nezapadá“. Narodila jsem se ve znamení Blíženců.

Tatínek mi zemřel, když jsem byla batole, na zápal plic. Maminka to pak neměla vůbec snadné. Otec jí zanechal obrovské dluhy a nás, děti. V rodinném kruhu jsem ale měla roztomilou přezdívku a  všichni mě zbožňovali.

Když mi bylo pět let, najali mi vychovatelku. Byla velice přísná, ale i ji jsem si dokázala získat na svou stranu.

Od svých šesti let jsem se věnovala náboženství, ale ovládala jsem i aritmetiku, dějepis, zeměpis a dobře mi šly i jazyky. Dokázala jsem se domluvit v němčině, angličtině, francouzštině a částečně i italštině a latině.

Vynikala jsem inteligencí a byla jsem schopna snadno získávat vědomosti i dojít hbitě ke správnému závěru.

Měla jsem ale jednu pověstnou vlastnost .

Nikdy jsem nezalhala, i když mi hrozil sebevětší trest. Byla jsem přirozená, pořádkumilovná, citlivá a měla jsem dobré srdce.

Každý můj krok byl ale střežen matkou.

Od 13 let jsem si psala deník, v němž jsem každý den zaznamenávala nejdůležitější činnosti a pocity.

K matce jsem chovala hlubokou úctu, ale náš vztah nebyl nikdy příliš důvěrný.

Měla jsem hodně ráda matčina bratra.

Se strýčkem jsem udržovala od dětství korespondenci. On mě neustále povzbuzoval a zahrnoval nesmírně cennými radami.
Svou roli, osudový krok jsem učinila jako osmnáctiletá. Pro ty, kterým jsem měla být hlavou, jsem byla ale téměř neznámá.

Pokud jsem musela, rozhodovala jsem se co možná rozumně, mé formulace byly uvážlivé a své povinnosti jsem vykonávala s lehkostí.

Za to jsem sklidila obdiv a později i otevřenou lásku a podporu. Byla jsem tomu ráda.

Získala jsem také obrovské bohatství, ke kterému jsem se postavila opět s maximálním rozmyslem. Ze všeho nejdříve jsem  zaplatila otcovy obrovské dluhy.

Chtěli mě vdát snad za kdekoho

Já jsem ale o vdávání nechtěla ani slyšet.

Bylo mi jasné, že se jednou vdám, ale zatím jsem se chtěla věnovat jen důležitým věcem, a tak mě snahy strýce najít vhodného ženicha jen pobuřovaly.

Další z četných adeptů byl můj bratranec. Byla jsem z toho už unavená a byla jsem rozhodnutá ho odmítnout. Když však přijel, okouzlil mě. To jsem nečekala a bylo to tak silné, že jsem se rozhodla opravdu provdat.

Škoda, že on mě měl velmi rád, ale zamilovaný do mě, tak jako já, nebyl.

Vzali jsme se.

Přes svoji lásku k němu jsem si nepřála, aby do mých záležitostí zasahoval. Z politického hlediska byl nula. Později se ale projevil k mému překvapení jako velice inteligentní a uvážlivý člověk a moje láska k němu se prohloubila.

Čím dál častěji jsem se uchylovala k tomu, že jsem se ním poradila. Jeho názory byly moudré.

Dala jsem mu devět dětí!

Manžel se začal významně angažovat do politiky a stal se mým osobním tajemníkem a druhým já. Byla to dobrá kombinace.

Manžel se stal známou, veřejně činnou osobou.

Tento rok, rok, kdy v Americe vypukla válka Severu proti Jihu, byl pro mě ne právě šťastný. Zemřela moje matka  a pár dnů před Vánoci zemřel i manžel.

Jeho smrt byla pro mě zdrcující

Na počest manžela jsem  nechala vydat 3 knihy. Kromě toho jsem nechala vybudovat mohutné mauzoleum pro sebe i pro něho. Po celé zemi jsem nechala vystavět jeho sochy. Stáhla jsem se.

Mým druhým oblíbencem se stal ON.

Pojmenoval  mě „Vílou“ a já chtěla od té chvíle mávat svým kouzelným proutkem jen pro něj. Byl velkým lichotníkem a pochlebování nebralo konce. Podporoval můj ambiciózní názor na vysoké postavení a vlastně všechno, co jsem dělala.

Vyšla jsem z ústraní a začalo se mi opět dařit. Lid mi oplatil mile.

Zabít se mě pokusil pokaždé nějaký výrostek

Sedm atentátů a všechny neúspěšné. To je moje statistika.

Všechny pokusy o mé usmrcení, až na jednu výjimku, spáchali dospívající chlapci, kteří pravděpodobně ani nechtěli vraždit, neboť jejich pistole nebyly nabité!

Nevím, co chtěli, chudáčci. Možná pozornost. Prakticky žádný za to nebyl popraven, jen jeden odsouzen, a tomu jsem udělila milost také.

Stala jsem se „matkou lidu“.
Podmanila jsem si svou laskavostí a rozumem snad  každého, kdo se dostal do mé  blízkosti. Živě jsem se zajímala o starosti lidí, kteří mi byli na blízku, byla jsem horlivou důvěrnicí svých dam, ale i služebnictva. Říkala jsem všechno a všechno jsem si také stále už od dětství psala.

Ke stáru jsem se opět začala zajímat o divadlo.

Přímo jsem milovala frašky a prý jsem měla smysl pro humor. Byla jsem nevšedně upřímná, cílevědomá a nic jsem nedovedla skrývat.

Proslavilo mě také neomezené vyjadřování emocí v různých formách.

Ke konci života jsem byla připoutána na kolečkové křeslo.

Začala mě opouštět dříve výborná paměť a přestávala jsem mluvit. I přesto jsem ale neustále pokračovala v každodenní práci a neztrácela svou železnou vůli.

Zemřela jsem v den i rok, kdy se narodil publicista, prozaik a básník Edvard Valenta.
Bylo mi 82 let.

Víte, kdo jsem ?

Své odpovědi NEPIŠTE pod článek, ať mají šanci si zahrát všichni!!!


ODPOVĚDI MI PROSÍM PIŠTE DO MÝCH VZKAZŮ, JAKO VŽDYCKY.

Pro tři vylosované výherce jsou připraveny sady kvalitních, značkových čajů i s hrnečkem.

Reklama