Reklama

m

Co jsem dostal od Boha? …ano, tohle a ještě počkejte… snad odvahu a hlavně život, který jsem miloval.

Asi to pro vás bude jednoduché, ale i když uhodnete, možná se dozvíte něco, co jste nevěděli.

Narodil jsem se v bouřce. Byla to podzimní bouřka. Tam, kde jsem se narodil, je poměrně teplo i v říjnovou dobu. Malý sportovně nadaný Štír v zemi zmrzliny. Psal se rok 1935.

Táta zasvětil život dortům

Jeho umění jsem obdivoval, ochutnával, ale nesdílel. Spíš mě strašně bavilo, jak krásně si u práce zpíval. Zpíval mi, i když nepracoval. I já si často zpíval.

Co mě ale lákalo ze všeho nejvíc, byl sport. Miloval jsem pohyb a hodně se mu věnoval. Zbožňoval jsem fotbal a byl jsem dobrý. Otec byl velmi pro to, abych se věnoval umění.

V devíti letech mě přihlásil do místního farního sboru. Bavilo mě to, ale ten fotbal…

Záhy jsem velice s přehledem vyhrál i mezinárodní soutěž. No, nebylo to ve sportu. Byla to ta hudba.

Zase jsem se musel rozhodovat. Více než hudba mě ale stále táhlo hřiště a ta magická kulatá věc.

A zase dilema!

Stát se profesionálním fotbalistou, nebo to zkusit s tím uměním?

Seknul se mnou až koncert Benjamina Gigliho. Něco nepopsatelného pro mě.

Hudba nakonec zvítězila a já začal v 19 letech studovat u jednoho respektovaného profesora. Během studií jsem se ale několikrát rozhodoval, zda pokračovat, a vydělával jsem si i jako učitel na základní škole, nebo dokonce pojišťovák.

Nemohu ji nezmínit

Byla to i láska a náklonnost k jedné milé duši, co mě nakonec usadilo u umění. Tahle krásná bytost se později hodně často objevovala na světových pódiích. Nádherný soprán.

Po velmi intenzivním dlouhodobém studiu jsem debutoval roku 1961 v opeře. Nutno říci, že postava, kterou jsem ztvárnil v tomto kousku, mi byla osudovou a provázela mě nakonec celým životem.

Vstoupil jsem s ní brzy nato i do Metropolitní opery v New Yorku, na jejíchž prknech jsem později vytvořil nespočet dalších kreací.

Nebránil jsem se ani vystoupením v televizi. Naopak. Bavilo mě to.  

Zúčastnil jsem se mnoha galakoncertů a show. Spolupráce například s José Carrerasem a Placidem Domingem byla pro mě zážitkem nad všechny potíže, které jsem často řešil v soukromém životě.

Víte, Štíři už jsou takoví, že jejich nitro bývá někdy doslova rváno na kusy.

Jdeme až na dřeň všeho a temno je to, co je součástí našeho složitého  bytí. Hluboký cit a silná senzitivita je také obrácenou stranou mince každého, kdo dělá umění a kdo je s to prožívat každou postavu i s jejími pocity.

Tomu, co způsobovalo mé časté obtíže být pozitivní a nad věcí, se říká přílišná empatie.

Byl to i jeden z důvodů, že výtěžky z koncertů podporovaly mnoho charitativních akcí. Velmi jsem se začal angažovat například pro Červený kříž.

Doslova tisíce diváků se najednou táhnou za prý zářivým charismatem jedné legendy.

Nepřehlédnutelný, pověrčivý umělec s velkým bílým kapesníkem v ruce a zahnutým hřebíkem v kapse. Nevím, jak to, ale působil jsem na obecenstvo doslova jako magnet.

Miloval jsem svou rodnou řeč

Nerad jsem vystupoval cizojazyčně a specializoval jsem se zejména na repertoár v mateřštině. Tím nechci říci, že bych nevyhověl. Rozsah mého působení byl jednu chvíli nebývalý a bez jiných jazyků to nešlo, neboť jsem nechtěl zklamat.  

V roce, kdy zemřel papež Jan Pavel II, jsem zavítal do Prahy. Během svého druhého koncertu jsem vyprodal 10 000 míst jedné pražské arény.

Už mi zpívá

„Se mnou nikdy nezestárneš,“ začala mi zpívat moje slinivka a mezzosopránem ji doprovázela rakovina.

Ke konci života jsem ještě vyučoval zdarma budoucí umělce, kteří také, tak jako já, toužili zasvětit život hudbě a přiblížit se tak něčemu, čemu se snad dá říkat:

Hvězdné nebe krásy lidského hlasu a divadla.

Toužil jsem zvítězit – přesně tak jako princ Kalaf bojující o lásku kruté princezny Turandot…

Zvítězila ona. Zazpívala mi naposledy 6. září 2007.

Když opouštěla rakev s mými ostatky chrám, zaznělo na ozvučeném náměstí s obřími obrazovkami „Vincero“. Nad městem přelétly vojenské stíhačky.

Konec.

Snad někde jinde, někdy jindy jako někdo jiný... snad brzy a snad zase v tak velkém stylu.

Správné odpovědi prosíme zase DO VZKAZŮ autorce.