Reklama

Kdybych vám řekl,  čím jsem se zapsal do povědomí lidí snad po celé planetě, nepotřebovali byste můj skromný životopis ani číst. A to by právě podle názoru autorky tohoto článku byla veliká škoda…

To, co se o mně ví všeobecně, je prakticky věc, která se vejde do tří slov. Nemyslím, že v tom je jádro mých předností.

Narodil jsem se ve znamení Štíra. Vychrtlý, plachý a dle mínění mých rodičů i značně manuálně nešikovný teenager, velmi často uzavřený do sebe. Jako dítě jsem vydržel celé hodiny pozorovat broučky nebo mravence a přemýšlet, co si asi myslí o životě a jestli si dokážou mezi sebou povídat. Jestli jsou šťastní.

hrvMůj otec byl vynikající právník, maminka pracovala ve vedoucí funkci v jedné dobročinné organizaci. Aby mi osud vynahradil fyzické nedostatky, obdařil mě vcelku slušným nadáním pro matematiku. Jinak jsem ale byl spíše nevýrazným mladíkem permanentně nad něčím dumající.

Ve dvanácti letech jsem nastoupil na soukromou školu. Tam jsem se svým přítelem založil malinkou společnost, která analyzovala provoz městské dopravy. Tak trochu se tu projevil můj koníček.

Po škole jsem se ale rozhodl stát právníkem jako můj otec. Vydal jsem se na Harvard, který jsem ale kvůli svým zcela odlišným zájmům a zaměření nedokončil.

Jednoho prosincového dne se na mě usmálo štěstí. Paradoxně jen pár dnů před tím, než cyklon Tracy téměř zcela zničil severoaustralské město Darwin. Přítel mi ukázal jakýsi přístroj. To jediné, co dokonalá věc postrádala, bylo právě předmětem mého zájmu. Tady jsem byl dobrý. V tomhle jsem si věřil.

A vyšlo to. Po bezkonkurenčně nejlepší prezentaci jsem získal pracovní smlouvu v jedné prestižní společnosti. Mým hlavním pracovním nářadím byla moje vlastní hlava, smysl pro logiku, rychlé uvažování a nadání pro matematiku.

S oním přítelem jsme se záhy přesunuli do Nového Mexika a založili jsme společnost. Našich prvních pět klientů zbankrotovalo.

Společnost se porůznu protloukala a bylo to velmi náročné. Věřili jsme ale ve světlejší budoucnost. Jsme prostě takoví. Se stejnojmennou společností jsme se přesunuli do Států.

O rok později se mě představitelé jedné velké firmy zeptali, jestli bych dokázal pro jejich zařízení obstarat operační systém. Oba jsme na tom začali pracovat. Zařízení s naším systémem bylo za bouřlivého ohlasu uvedeno na trh. Stalo se tak v roce, kdy byl ve Francii zrušen trest smrti.

Část licenčních poplatků za námi vypracovaný systém získávala naše společnost, což jí zajistilo přežití na několik let dopředu.

S novou dávkou energie a optimismu jsem pokračoval o to usilovněji ve své práci a zakázky jsme také získávali o mnoho snadněji. Začínali jsme se slušně posazovat a díky nadání nás obou (nerad bych hovořil jen o sobě, protože mi to prostě není vlastní) se akcie naší společnosti staly veřejně obchodovanými.

Brzy jsme uvedli na trh know how,  které nás vyneslo velice vysoko. Prodávalo se ho milion kopií měsíčně! A to nebylo všechno. Náš systém se stal tak všudypřítomným, že antimonopolní úřad spojených států začal dlouhodobě naši společnost prošetřovat. Následovaly soudní spory. Díky své nátuře, pevnému místu i přátelství naše společnost dál prosperovala.

Prakticky musím neskromně říci, že její místo už mělo takové základy, že jí nic neotřáslo. Naše hvězda stoupala. Já měla ale dojem, že k pocitu, kterému se říká štěstí, mi chybí něco obyčejného, ryze lidského.

Začal jsem více přemýšlet o zázemí. Postavil jsem si hezké sídlo a oženil se s ženou, kterou jsem miloval. Má stejné zaměření a stejný názor na život. Její postoj dotváří ten můj. Ochotně mě podpořila, když jsem dospěl k názoru, že mít mnoho peněz a nechat si je jen pro sebe by nebylo správné. Hodně jsem vždy přemýšlel o možnostech, které by mohly pomoci mnoha strádajícím. Bídy a utrpení je na světě hodně. Bolelo mě to už jako kluka.

Cítil jsem obrovskou potřebu investovat tam, kde mé prostředky otevřou dveře dobré věci.

  • Se svou paní jsem založil rozsáhlé nadace, které spravují několik miliard dolarů. Peníze se využívají na podporu prevence infekčních onemocnění, na zlepšování celosvětové zdravotní péče, podporu vzdělání nebo na terapii pomocí proteinů a malých molekul.
  • Investuji a velice rád klidně i sedmimístné částky do biotechnologických společností.
  • Všechny výnosy z prodeje svých knih jsem věnoval neziskovým organizacím, které podporují vzdělávání a zlepšování lidských dovedností.

Mým dětským přáním bylo změnit svět

dolPo stránce jedné se mi to dle mínění jiných podařilo. Stále bych ale chtěl předně spokojený život, zdraví a kvalitní podmínky pro všechny lidi.

Každou sekundou vydělám 60 dolarů.

Neoslepl jsem z toho. Ze všeho nejdůležitější místo má v mém životě má rodina.

Spím sedm hodin denně a jsem rád ve společnosti svých dětí a ženy.

Na svět pohlížím vždy i očima druhých, abych měl ucelený obrázek...

 

Naše dnešní záhadná osobnost stále žije...

A je to dobře. Víc takových lidí s takovým postojem a duchovní vyspělostí.

Podle posledních novinek bude možná právě on jedním z těch, díky kterým se ničivé hurikány podaří korigovat natolik, že kvůli nim přestanou umírat lidé.

Snad vám přijde vhod jakási životní filozofie tohoto muže, která mi přijde velice moudrá.

„Hlavně neulpívat! Nikdy nedávejme věcem větší hodnotu, než zasluhují. Poslední žebrák, který vlastní ošoupaný kabát, je chudákem až ve chvíli, kdy na něm ulpí. Se vším bychom se měli umět rozloučit. Umět si představit život bez toho. Oč lépe se tohle naučíme, o to méně bude toho, oč budeme přicházet.“

Víte, kdo jsem?

Na vylosované výherce čeká ososbní horoskop a nějaká pěkná cena.

Správné odpovědi pište do vzkazů Michaele Kudláčkové, NE do diskuze, AŤ MAJÍ ŠANCI VŠICHNI!