Byl jsem milovaný i nenáviděný, ale vždy představující synonymum bohatství a krásy bez hranic... Přes dvacet let jsem byl ve svém oboru doslova guru…

Mé jméno je značkou a snad není na světě nikdo, kdo by ji někdy v životě neslyšel.

Narodil jsem se ve znamení Střelce v roce 1946 v Kalábrii. Moje maminka byla krejčová. Její práce mě zajímala a motivovala. Například jsem jí velice rád už jako malý chlapec pomáhal vybírat drahokamy a ozdoby, kterými ona pak zkrášlovala šaty.

Studovat jsem ale šel architekturu. Když mi bylo kolem dvaceti let, odešel jsem z rodného města, abych zkusil štěstí v oboru, který mě nejvíc zajímal.

Moje pokusy o samostatnou práci brzy upoutaly pozornost a já dostal první zakázky. Vůbec to nebylo zkraje snadné, ale já uměl čekat. Věděl jsem, co chci.

Také jsem ale chápal, že nemohu nic uspěchat. Že to, co chci veřejnosti ukázat, je do jisté míry revoluční, a tak jsem hodně pečlivě napřed nasával atmosféru.

Bylo mi jasné, že to, s čím přijdu, zruší všechna doposud platná pravidla a konvence.

Podařilo se

Nabídka ke spolupráci na americkém seriálu Miami Vice byla důvodem, abych změnil adresu. Kam jinam se odebere člověk, který má pocit, že potřebuje ještě více prostoru, a který má tolik nápadů, jež hodlá realizovat, než do Spojených států? Florida mě uvítala radostně.

Více jsem tvořil a nechci se vytahovat, ale kdybych vám teď tady řekl třeba jen jedno jediné jméno svého klienta, okamžitě by vám došlo i mé jméno.

Když se nad tím zamyslím, je mě i celkem škoda

Vím, že to zní neskromně, ale skromnost by moje nápady opravdu neprodávala, tak ji po mně nechtějte. Byl jsem velice pohledný, ba přímo fešák. Ženám jsem rozhodně učaroval a nebyl to problém. Trochu těžší už bylo, aby nějaká žena, tedy v roli partnerky, učarovala mně. Brzy se ale i tohle vyřešilo.

Ženy jsem obdivoval a ctil jako obrazy, které jsem pomáhal stvořit.

Zatímco já jsem partnersky miloval svého asistenta, ony milovaly mě jako přítele. Nakonec, až vám mé jméno dojde, zjistíte, jak nedůležitá je orientace vedle nadání a jak rozmanité jsou způsoby, kterými lze, v tom pozitivní slova smyslu, ohromit a strhnout společnost na svou stranu.

Nenáviděli mě pouze někteří zkostnatělí věrozpytci. Ti by si mou práci ale stejně nekoupili, ani kdyby se jim líbila.

Tak tohle je vážně blbá smrt

Fakt jsem nemohl uvěřit, že ten, jehož rukou jsem zemřel, nebyl ani konkurent, tam bych to pochopil, nebo třeba zavilý, skalní heterosexuál, tam by se to dalo čekat, ale docela obyčejný cvok, který se prostě rozhodl, že bude chodit a střílet do lidí zcela náhodným výběrem.

To mě zklamalo a nebylo to hodno mého jména, popularity ani příčky společenského žebříčku. Inu, osudu je zřejmě úplně fuk, kým jste, když nadejde váš čas.

Zemřel jsem na obyčejné procházce, obyčejnou náhodou, na schodech své vily, když jsem se vracel domů. Prostě jsem byl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.

Mého vraha sice dopadli, ale vysvětlení PROČ ZROVNA JÁ nikdy nepodal.

h

Ten člověk nedokázal, stejně jako policie, ani vysvětlit fakt, kde se vedle mě na zemi vzala i mrtvá holubice.

Zemřela snad ve stejnou chvíli, kdy mě zasáhl? Nebo byla sama zasažena jednou ze dvou kulek, které po mně vypálil?

Alespoň něco dalo mé smrti trochu té malebnosti a něhy.

Tento symbol míru, tato nevinná holubice, byla jakousi drobnou broží, malou ozdobou pro nepěknou smrt muže, který kráse, půvabu a originalitě zasvětil každou minutu svého života a času.

Víte, kdo jsem?

-----------------------------------------------------------------

  • Své odpovědi nepište do diskuze pod článkem, ale Míše Kudláčkové do vzkazů nebo na e-mail: michaela.kudlackova@zena-in.cz!
  • Jedna vylosovaná účastnice získá knihu Co Einstein vyprávěl svému holiči a horoskop od Míši Kudláčkové.
Reklama