Jaký je rozdíl mezi  pitnou, pramenitou neboli stolní a kojeneckou vodou?

Na první pohled téměř žádný, všechny jsou zdravotně nezávadné a jsou určeny pro denní spotřebu. Přesto si zvláště v posledních deseti, patnácti letech většina domácností kupuje balenou  vodu. Otázkou ovšem zůstává, jaká voda se v lahvích nebo barelech nachází. Kvalitu pitné vody vnímají lidé jako výslednici různých parametrů, zejména chuti, přírodní čistoty bez chemických úprav (kvalita zdroje) a přirozeného obsahu minerálních látek. „Pokud je přírodní zdroj vody skutečně kvalitní, není potřeba žádných dodatečných úprav ani ochucování, protože pramenitá voda s přirozeným obsahem rozpuštěných nerostů nic takového nepotřebuje, a naopak, lahodná chuť čisté vody je odběrateli hodnocena jako jedna z hlavních předností," říká Ing. David ze společnosti Rosana, která stáčí a distribuuje velkoobjemové barely s pramenitou vodou do firem i domácností.

 

Na českém trhu s vodami se vyskytují 3 základní označení: PITNÁ VODA, PRAMENITÁ (dříve stolní) VODA, KOJENECKÁ VODA

pitná voda                   například voda z veřejného vodovodu, ze studní, nebo upravená povrchová voda (tj. přehrady)

bývá chemicky ošetřena a vždy obsahuje chlor

méně přísné limity obsažených látek

obsah dusičnanů max 50 mg/l

pramenitá voda          pochází z hlubinných vrtů

(dříve stolní)                 neměla by být dodatečně  upravována

( povoleno je ale  např. snižování  obsahu manganu nebo železa )

splňuje přísné hygienické normy 

obsah dusičnanů max. 25 mg/l

nedoporučuje se dlouhodobě používat pro děti mladší 2 let

kojenecká voda          splňuje nejpřísnější hygienické normy 

                                   pochází z hlubinných vrtů

může být desinfikována UV paprsky

obsah dusičnanů max. 10 mg/l

určeno zvláště pro přípravu jídel a nápojů dětí mladších 2 let

doporučuje se spotřebovat během 1-2 dní po otevření

 

Pít hodně vody je zdravé, ale ne pít cokoliv!

K stálému pití pro lidi bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou vhodné vody kojenecké a pramenité (dřívější označení stolní) s obsahem "Rozpuštěných látek 200-500 mg/l". Tak tomu není  například u minerálních vod nebo u vod s vyšším obsahem některých minerálních prvků, i když z reklam to někdy působí jinak. Optimální spotřeba minerálních vod by u zdravého jedince měla být cca 0,5 l za den, kojenci by je však neměli pít vůbec.

 

Proč stále stoupá za posledních 10 let spotřeba balených vod?

Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Rozhodně hlavním důvodem není zhoršování kvality vody distribuované veřejnými vodovody, spíše jde o změnu vnímání senzorických vlastností vody (hlavně chuť vody). Hlavním důvodem, proč lidé v 90. letech rychle přistoupili ke konzumaci balené vody, je její vysoká kvalita. Tehdy obecně vzrostl zájem o kvalitu stravy a nápojů jako součást zdravého životního stylu, k němuž patří i dodržování pitného režimu.

 

Může se balená voda zkazit?

Výzkumné šetření firmy Rosana, jednoho z největších domácích distributorů velkoobjemových barelů s pramenitou vodou, prokázalo časté představy lidí o tom, že balenou vodu je nutno vypít rychle, aby se nezkazila, a proto někdy přistupují s rozpaky k větším barelům, které zůstávají otevřené ve stojanu několik dnů. "Jejich obavy jsou však zcela neopodstatněné. Barely jsou plněny bez kontaktu s lidskou rukou a uzavírány patentovanou zátkou, která se otvírá až při nasazení na stojan." Ing. David ze společnosti Rosana dodává: „Voda v barelu vydrží čerstvá a nezávadná více než měsíc. Z bezpečnostních důvodů přesto oficiálně doporučujeme spotřebovat vodu do 14 dní, ovšem podle našich zákazníků se stihne vypít mnohem dříve.“ Menší rodiny si také mohou objednat zmenšené 10litrové barely.

 

K čemu by měl spotřebitel přihlížet?

Jedním z nejdůležitějších ukazatelů je sledování v jakých podmínkách je voda skladována. Nekupovat vodu u stánků ani v obchodech, kde nejsou dodrženy podmínky správného uchování tj. v chladu a chráněné před přímým slunečním světlem.

Je-li plastová láhev vystavena vyšší teplotě a přímému slunci, dochází k pomnožení ve vodě přirozeně přítomných bakterií (může to vést k chuťovým a pachovým změnám vody),  z plastu se mohou vyluhovat za takových podmínek nežádoucí chemické látky.

 

Reklama