Zdravím všechny žena-inky!
 
Před časem jsme bydleli v jednom paneláku a pod námi bydlel mladík, který byl mírně mentálně retardovaný.
Ne však tolik, aby nemohl bydlet sám.

Když jsem čekala první dceru, začaly se nám doma objevovat "rusi".
Byla jsem z toho úplně na nervy. Ne, že bych se jich bála, ale představa, že mi polezou v noci po miminku, byla úděsná.
Tušili jsme, že to leze stoupačkami od onoho mladíka.
Domluva s ním moc nebyla, ale jednou se k němu manžel přece jen dostal, jelikož si "mladej" pořídil novou (no novou, spíš jinou, ale starou) televizi a protože mu nešla, tak se začal šťourat ve společné anténě, čímž nám pravidelně každý večer zrušil signál.

Takže se na něj manžel nakonec dozvonil, a když vešel do jeho bytu, čekal ho šok. "Mladej" měl v bytě haldy novin (dělal v tiskárně) a linku plnou zbytků jídel.
Hotový ráj pro takový potvory, jako jsou švábi, rusi apod.

Muž mu spravil společnou anténu, doporučil novou televizi a mezi řečí zavedl téma na rusy. A ejhle! z mladíka vypadlo, že jich má plný byt.
V prádelníku, mezi nádobím, zkrátka všude. Brrrrrr. :-((
Takže mu manžel vynadal a řekl, že si musí uklidit, protože se to rozlejzá po celém domě.

To samosebou neudělal, a tak nám nezbylo než si stěžovat na úřadech. A jelikož jsme nebyli sami, obecní úřad zajistil firmu, která měla provést vystříkání stoupaček. A co byste řekli?

"Mladej" se na to vybodnul a nebyl doma. A to přišli po páté odpoledne a nahlášeni byli 14 dní dopředu
Po třech týdnech se vystříkání muselo opakovat, tak jsem si na "mladýho" došlápla.
Prý nemůže být doma, musí být v práci (brigáda v tiskárně).

To mě fakt rozzuřilo a začala jsem na něj hystericky ječet, že doma teda bude, jinak ho prásknu na úřadu a příští deratizaci (nebo dezinsekci??) zaplatí ze svýho.
Že zkrátka odmítám nechat si novorozence oblejzat takovými potvorami, které se šíří právě od něj a jejich první cesta vede k nám, jelikož jsme o patro výš.

Měla jsem necelé dva měsíce do porodu, a tak už jsem vážně začala panikařit.
Nakonec to dobře dopadlo.
"Mladej" byl doma, barák vystříkali celej a od té doby byl pokoj.

Teď už bydlíme jinde a s podobnými problémy jsme se už naštěstí nesetkali.
 
Peguša

Milá Pegušo,
tak tyto odporné zrzavé potvory jsme měli v divadelním ateliéru a v noci šramotily v odpadkovém koši.
Nevím, co tam hledaly, byl plný "hladových" papírů, ale jen ten pocit, že jsou v jedné místnosti, mi naháněl hrůzu.
Takže plně chápu vaše rozhořčení.
Reklama