Reklama

Až dnes zpětně, s letitým odstupem bavím přátele svými prvními cestovatelskými pokusy, kdy jsem jako holka z města zvyklá nosit kabelku přes rameno a lodičky, padla na krovky pod tíhou plné krosny.

A pak jsem se zamilovala a koupila si své první tenisky.  A pak pohorky a brečela do skály. Ovšem když jsem se vydrápala nahoru a rozhlédla se kolem, tak jsem na sebe byla pyšná. Přestala jsem přemýšlet, jak se dostanu dolů, protože mi došlo, že vždycky to nějak jde, když se chce.

Loučím se s vámi vodáckým“ahoj“ a přeji vám jen veselé cestování a šťastné návraty z nich.

 

Když venku prší, je čas na dobrý film. Posílám ukázku z mého oblíbeného. Uhádnete, proč ho mám ráda?