Jsem milovnice knih a čtení. A trochu mě mrzí, že moje děti zatím nemají ke knihám moc vřelý vztah. Když byly menší, četly jsme si každý večer před spaním, a tak doufám, že se to časem zlepší.

Dcera čte jenom něco a někdy, ale myslím, že při správné volbě knih se čtení postupně bude věnovat víc. Syn čte jen tehdy, když musí přečíst něco do školy. Velkou zálibu ve čtení tedy ani jeden z nich zatím nemá, i když jsem jim jako malým pořád četla...

A to je nyní asi obecný trend u většiny dětí. Podle různých výzkumů z posledních let čtou děti stále méně a čtvrtina z nich nečte vůbec. Je to samozřejmě dáno i tím, že dnešní děti mají stále více jiných možností, jak se zabavit (počítače, mobily, iPady, hry a jiné), takže nemají takovou potřebu sáhnout po knížce. A to je škoda, čtení je pro život hodně důležité, proto bychom my rodiče měli děti ke knížkám lákat.

 

Jak to ale udělat? Pokoušet se může samozřejmě každý sám doma, nejlépe třeba večer před spaním, nebo jsou tu také různé pomocné projekty na podporu čtení. Mezi ty největší patří projekt Celé Česko čte dětem (informace najdete TADY), mně se ještě víc líbí projekt Čtení pomáhá (TADY) a přínosná je určitě i Noc s Andersenem (TADY), kterou pořádají knihovny, v nichž děti mohou spát.

Jak nalákat děti ke čtení?

Mně osobně se osvědčilo, když jsme si každý večer v posteli s dětmi prohlíželi knížky. Hledali jsme v nich různé obrázky a povídali si o nich. Pokud jsou děti dvě, je dobré dělat soutěže typu: Kdo najde hada? Kolik je na obrázku medvědů? Děti se pak většinou předhánějí, kdo najde všechno dřív. A když pak začaly děti chodit do školy, střídali jsme se ve čtení, chvilku četly ony, chvilku já. Doufám, že si na tyto čtecí základy vzpomenou a budou časem číst víc.

děti

A tady mám pro vás nějaké tipy od zkušených maminek, kterých jsem se zeptala: Jak lákáte své děti ke čtení?

Tereza: Naše děti čtou rády celkem samy od sebe. A co bych dělala, kdyby moje třetí dítě nechtělo číst? Možná by šlo přitáhnout takové dítě ke čtení tím, že by se mu pouštěly příběhy a pohádky nejprve třeba namluvené, existuje jich dost, pak by se vzala ona namluvená knížka a některé nejlepší příběhy z ní třeba přečetly a další už jen přečetly :))). Dobré mi také přijde zapojit dítě do nějaké čtenářské soutěže, je fakt, že se knížkami začala Doubravka zaobírat ještě více než normálně poté, co se přihlásila do projektu Čtení pomáhá, kde je i Soutěž s Albatrosem. Taky mě napadá, že by možná mohlo zafungovat vzít dítě do divadla na něco, co má literární předlohu, takových her pro děti se dá, myslím, najít docela dost - no a pak se podívat na to, podle které knížky to vzniklo atd. Záleží ale samozřejmě na tom, jak staré dítě je. Čím menší, tím samozřejmě snazší. Možná by také mohly fungovat komiksy, jako takový mezistupeň ke knížce jako takové.

Petra: Stále se snažím synům říkat, jak důležité je číst. Je pravda, že žijeme v uspěchané době a době elektroniky (mobily, play station, tablety, počítače...). K Vánocům dostávají pravidelně nějakou knihu a většinou je zaujme a chtějí si ji přečíst. Řekli jsme si, že s novým školním rokem budou pravidelně číst každý večer knihu, kterou si vyberou. Je pravda, že by děti měly být motivovány. Pamatuji si, že minulý školní rok byla třída staršího syna v knihovně a syn přišel nadšený a chtěl číst a dokonce četl. Pro mě to bylo velké překvapení a snad i poučení, že je prima chodit do knihovny, že se tam dětem líbí. Ale určitě je zajímavější jít s kamarády než s rodičem.

Zajímavý je projekt Čtení pomáhá, je dobře, že se do něj školy zapojují. Staršího syna též motivoval ke čtení. Nakupovali jsme či půjčovali si knihy, právě podle tohoto projektu, které ho zajímaly. Tento projekt rozdělí každý rok 10 milionů korun na dobročinné účely. O tom, kdo pomoc obdrží, rozhodnou právě dětští čtenáři. Každý školák, který se zapojí do projektu, získá po úspěšném vyplnění testu (otázky týkající se knihy) kredit padesát korun, který věnuje na jeden z nominovaných dobročinných projektů.

Katka: Na našeho Stáníka hodně platí děda. Děda řekl, že musí číst, aby nebyl hloupý, že čtením člověk získává vědomosti. A co řekne děda, je svaté. Takže občas ho ke čtení nutím, ale jakmile se zmíním o hloupých dětech a dědovi, letí pro knihu!!!

Martina: Pokud se jednalo o povinnou četbu ze školy, tak se bojovalo, nechce se, protože se to musí. Lepší zkušenost mám s tím, že paní učitelka (na 2. stupni) netrvá na povinné četbě, děti mohou číst cokoli, o čem potom mohou napsat pár řádků nebo povyprávět. Mohou číst časopisy, komiksy... Takže náš Petr čte knihy, časopisy a vše, co je spojené s letectvím. Čte si dobrovolně, často a rád, protože čte to, co ho zajímá a baví. Pavlík sice ještě nečte, ale zajímá se o ryby (má rybářský lístek) a knihy o rybách si prohlíží a čteme z toho, co ho zajímá. Tak z toho vyvozuji, že pokud má dítě nějaký koníček, je možné ho přes něj přivést i ke čtení o něm. Dříve se mi také osvědčilo: já ti přečtu kapitolu, pak přečteš kapitolu ty.

Romana: Myslím, že je to v dítěti, ale zaujmout se dá každé dítě. Třeba příhody Mikulášovy patálie, ideální pro kluka s vysvětlením, že to je ohromně zajímavé čtení o jednom rošťákovi, že dělá blbiny ve škole i venku s kluky... Nebo další možností jsou Čtyřlístky a komiksy.

Kateřina: Není to moje rada, ale známé, ta za každou přečtenou knihu dávala své dceři 100 korun a prý to zafungovalo, rozečetla se a pak odměny musela zrušit, protože by se nedoplatila :-). U nás fungují jen knížky s tématy, které dceru baví - láska, upíří romance... Nijak jí to neselektuju, taky jsem v tom věku četla pokleslý žánr (Stanislava Rudolfa) a pak jsem přešla na jiné autory. Taky hodně funguje doporučení kamarádů, na to alespoň pubertální děti dost dají.

Ivana (učitelka): Už odmala jsem děti zásobovala prvními knížkami s tvrdými deskami - dnes už dokonce omyvatelnými. Učily se v nich hledat barvy, zvířátka... vše pojmenovat a vzaly za své i jednoduché říkanky. Plynule se přešlo k pohádkám na dobrou noc, a když byly větší, pomáhalo uvědomit si, co koho baví, o tom si také rád něco nového přečte. Holky jsou asi obecně větší knihomolky, ty se časem zásobovaly samy, na syna zabírala spíš technická literatura, vyráběcí knížky, komiksy, časopisy, encyklopedie a odmala až do teď mu zůstaly i noviny. A poslední věc - děti se mnou chodily do knihovny a než začaly základku, měly každý svou průkazku, a v knihovně vždy něco upoutá.

Lucie (knihovnice): To je oříšek. Pro mou knihovnu jsou nejdůležitější děti a snažím se je nalákat nejvíc. Jakmile se dítko naučí číst, hned mu navrhnu zapsání do knihovny. Každé malé dítě se rázem cítí jako velký školák a je velmi hrdý, že už si nemusí půjčovat na maminku. Na děti to dobře působí a rádi si přijdou sami půjčit knihu. Jako máma vím, že děti se musí motivovat a takové společné čtení s rodiči je bezva. Pořád musím dětem knihu předhazovat, jinak by si jí ani nevšimly. Právě na středu jsem pozvala dětskou autorku knih, abych zase dětem knížky připomněla. V dnešní době je to boj, ale znám i malé knihomoly.

Další zajímavé články:

Reklama