To mi bylo snad 13 -14 let, když jsem téměř na konci basketbalového
tréninku upadla jako žok k zemi se strašným výkřikem a zkřiveným obličejem bolestí. Byl to výron kotníku. Trenér doporučoval zaručený babský recept na podobná vymknutí. Funguje stoprocentně! Stačí počurat plínku a přiložit na kotník. Ani dnes a ani tenkrát jsem nebyla zastáncem podobných experimentů s urinou a jako poslušná holčička jsem s pláčem volala tatínkovi, ať si pro mě přijede. Ještě mi spoluhráčky pomohly dostat se z těch zpocených hadrů a bez vysprchování (protože tatínek byl rychlý) ještě rychle do oblečení mezi lidi. Ani jsem netušila, že ještě týž večer o
chvíli později mi bude někdo zase pomáhat z oblečení, a to přímo v
nemocnici. Před děvčaty jsem se nestyděla, horší bylo, když jsem před
panem doktorem v nemocnici stanula v roztrhaných upocených kalhotkách, které se hodily tak akorát na nošení v době menstruace… Seděla jsem v té době zrovna na jahodách (jak tomuto utrpení žen říkávala babička).

Dnes, při sledování reklam na ultratenké slip vložky, už si jen těžko vybavím, jak vypadala tato pomůcka v minulém století. Několik vrstev buničiny v textilní síťce, bez lepicího proužku a celá tato věc byla tlustá asi dva centimetry. Přesto málo sála a přetékala přes okraje, taky v kalhotkách cestovala. Hrůza. Potřísnění spodního prádla se dalo jen velmi těžko zabránit. Zvlášť při pohybu. Takže jsem tam ležela před panem doktorem na bílém vyšetřovacím lůžku se stehny pevně přimknutými k sobě, abych zakryla aspoň maximum toho, co se zakrýt dá. A hanbou bych se byla propadla.

Od té doby, ať se děje, co se děje, vždy vycházím z domu tak, jako bych
měla navštívit lékaře. Spodní prádlo má v mém šatníku opravdu velký prostor.

S pozdravem Denisa


Milá Deniso,
no a je to zase tady. Vycházet z domu jen v perfektním prádle se rozhodně vyplatí. Člověk nikdy neví, co ho může potkat.

Reklama