Bulvár

Víte, co vás čeká a nemine?

 

Také někdy máte pocit, že čas občas běží stejně rychle jako nejlepší závodník na Olympiádě? Ani jsme se nenadáli a máme tu pátek. Týden utekl jako voda a my věříme, že jste prožila příjemné chvíle na magazínu Žena-in.cz.

 

Dnes otevíráme jakési pravidelné páteční okénko do budoucnosti Ženy-in.cz ;o)
Kdepak, nebudeme věštit ani hádat budoucnost.... Jen si uděláme malou vycházku připravovaným vydáním na příští týden.

 

Zajímá vás, na co se můžete těšit?

-          Tak například v pondělí Vás čeká téma dne Nevěra a můžete se těšit i na příběh naší čtenářky, které nevěra zasáhla do života....

-          Další, jistě velice zajímavou informací je, že od pondělí poběží celý týden na magazínu Žena-in.cz Téma týdne: Poruchy příjmu potravy. Toto téma je natolik závažné, že jsme se rozhodli dát mu na magazínu prostor po celý týden. Kromě spousty zajímavých článků si budete moci přečíst i rozhovor s mladou ženou, která bojovala s anorexií.

-          Ale nebudeme mít ve vydání jen vážná témata, nebojte se! Těšit se můžete například na svoji Hertu, která ale – a teď prosím pozor – bude mít od pondělí změnu ve vydání. Herta bude od příštího týdne vycházet pouze v pondělí, ve středu a v pátek.

 

-          Dále vás čeká rozhovor s Klárou Doležalovou, a chybět nebude ani velice zajímavé téma dne: Kytičky a vaše zahrádka.

 

-          Pochopitelně zde najdete i zajímavé příběhy. Víte například, jaký život je vedle sousedky zmije? Nebo vás zajímá příběh dívky, která čeká dítě s nevlastním otcem? Pak si rozhodně nenechte ujít magazín Žena-in.cz!

 

-          A pokud si pokládáte otázku, zda dát či nedat své ratolesti na zadek – pak vězte, že právě příští týden najdete odpověď na našem magazínu!

 

 

Výše uvedený výpis je jen zlomkem toho, na co se můžete těšit. Věříme, že si každá z vás najde na našem magazínu nějaký článek pro sebe, že každá čtenářka nalezne téma, které osloví právě ji.

 

Mnoho radosti a krásných chvil nejen s magazínem Žena-in.cz Vám přeje

 



 

   
06.05.2005 - Společnost - autor: katchaba

Komentáře:

  1. avatar
    [24] man-mimo [*]

    Fiona: když bez svatby to asi není ta správná nevěra

    superkarma: 0 07.05.2005, 11:11:31
  2. avatar
    [23] Vivian [*]

    Zdenka04: ahoj zdenko tak my se budeme taky těšit pa pa

    superkarma: 0 06.05.2005, 22:59:28
  3. [21] Zdenka04 [*]

    holky jen Vás chci pozdravit jsem tu nová tak se budeme setkávát a budu se těšit

    superkarma: 0 06.05.2005, 14:36:07
  4. avatar
    [18] Čárina [*]

    Luciš: ses asi kradacka, ale tak si mi vylepsila naladu, ze ti jiste odpustí a autor mozna taky

    superkarma: 0 06.05.2005, 13:28:20
  5. avatar
    [17] Markýza [*]

    Rikina: díky

    superkarma: 0 06.05.2005, 12:20:52
  6. [16] Rikina [*]

    Markýza:
    http://www.ptakopysk.cz/

    superkarma: 0 06.05.2005, 12:17:51
  7. avatar
    [15] Markýza [*]

    Luciš: hoď sem link, ať to nemusím hlesat

    superkarma: 0 06.05.2005, 12:06:24
  8. [14] Rikina [*]

    Luciš: doslovný citát zde :
    Určeno jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na Ptakopysku podivném. A to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetne uchovávání v jakýchkoli databázích.

    superkarma: 0 06.05.2005, 11:57:28
  9. [13] Rikina [*]

    Luciš: ono by stačilo sem dát odkaz. Ještě že na těch stránkách je tlustým písmem, že si autor nepřeje jakékoli rozšiřování a kopírování, což ? Náhodou vím, kdo to je, i jmenovitě - klid, žalovat mu to nebudu, ale fakt se to nedělá

    superkarma: 0 06.05.2005, 11:54:11
  10. avatar
    [11] Florencie [*]

    Proč Herta jen 3x týdně?

    superkarma: 0 06.05.2005, 10:21:34
  11. avatar
    [10] Luciš [*]

    Šířím v rámci dobré nálady, nemám v úmyslu oškozovat něčí autorská práva. Autora znám jen jako Mr. Owcropa z jeho stránek.

    superkarma: 0 06.05.2005, 10:09:44
  12. avatar
    [9] Žábina [*]

    už se těším

    superkarma: 0 06.05.2005, 10:06:31
  13. avatar
    [8] Luciš [*]

    Nechcete kontaktovat člověka, který píše humorné fejetony o pesanech? Třeba jednou týdně by to bylo fajn:

    Ó dobrmane zahradnický...(28.4.2005)
    Občas se mě čtenáři ptají, jestli dobrman dělá to, či ono. Abych naplnil studnici znalostí stran vztahu dobrmanů k zahradničení, vypustil jsem pokusně toho mýho troubu na zahrádku v době, kdy jsem prováděl přechod zahrady na letní provoz - řečeno hezky po vojensku.
    Krátce řečeno - dobrman, tedy alespoň ten můj není stvořen k jarním pracem.
    Trpí utkvělou představou, že jsem na zahradě kvůli tomu, abych ho drbal. Sednu si k záhonu růží, natáhnu ruku s nůžkami ke keři a v tu ránu mám v podpaží dobrmaní hlavu. Zařvu na něj nepublikovatelnou větu, ale psovi je to jedno a vrtí palicí tak dlouho, až se píchne o trní do frňáku. Ublíženě se na mě podívá, vyndá hlavu a zmizí. Nezmizí moc daleko, jak za chvilku zjistím. Udělám v podřepu úkrok dozadu a rozplácnu se na zemi, protože ten blbec si lehnul těsně za mě. Pes vykvíkne, znovu se ublíženě podívá a lehne si s úděsným zachroptěním vedle. Asi dvacet vteřin mám pocit, že je idyla. Není. Pes leží na sluníčku, to mu ohřívá břicho a pes ve spánku poprdává. Podle intenzity zápachu soudím, že před půl hodinou musel sežrat přinejmenším hadr na podlahu. Naštěstí se obrátil vítr, takže dokončuji údržbu růží, aniž bych omdlel smrady. Pak potřebuju zasázet k plotu několik tújí. Beru metr, naměřím bod B, odkládám metr a shýbám se pro rýč. Ten již do země nevnořím, neboť na bodu B sedí pes a hledí na mě vlahým pohledem. Podrbu ho za ušima a vlídně pravím: "Uhni troubo, potřebuju tady udělat díru!"
    Ve psí řeči to nejspíš znamená: "Zůstaň sedět a já tě budu drbat, dokud mi neupadne ruka"
    Po chvíli planého spílání a přesvědčování - jen tak mimochodem všimli jste si někdy, že sedícího psa není možné utrhnout z místa? Jako by byl k zemi přišroubovanej... - tedy po chvíli vyměknu, naměřím bod C, vezmu rýč a dělám jámu. V tom okamžiku pes odchází z bodu B a jde si lehnout na opačný konec zahrady.
    Pak jdu rýpat záhonky. Budulín lišácky odchází otravovat děvenku mojí starostlivou, protože ví, že ta má měkké srdce a bude ho drbat na břiše až do úplného udrbání. U mě by totiž dostal rýčem po zadeli, kdyby se mi tam motal. Jakmile beru do ruky hrábě, začíná bystřit a v okamžiku, kdy se k záhonu skloním, abych vybral plevel, sedí proti mě a hypnoticky mi ze vzdálenosti deseti centimetrů funí do tváře. Dlužno poznamenat, že těsně před tím použil psí ústní vodu Mrtvá myš No.5. Pod vlivem omamujícího odéru drbu Boďáka za ušima, až se tento blaženě rozplácne na záda jako obzváště zhýralý pes a nechá se drbat na břiše. Přitom chrochtá jako středně velké prase. Chrochtání probudí ovčouna, který doteď chrápal ve stínu na hromadě pilin. Radostně vběhne na zahradu, proběhne úhledně složenou hromadou ostříhaných růžových haluzí a roztahá je po půlce zahrady. Poté si všimne čerstvě zasázených tújí a snaží se je všechny ochcat. Nakonec přeběhne přes všechny upravené záhony, kousne Boďáka do hlavy, porazí mě a začne mi slintat hlavu. V tom okamžiku se vztyčím a zvolám hlasem velikým: "Ven hovada!"
    Tím končí vědecký pokus "Kterak učiniti dobrmana zahradníkem" s výsledkem zcela negativním.

    Boty...(12.4.2005)
    Nedá mi, abych nevzpomněl svého kamaráda, který šel na návštěvu k druhému kamarádovi. Jako slušně vychovaný Čech se přezul již na schodech do pantoflí pro návštěvy. Po notné době příjemného klábosení, až kafrání jen tak mimochodem prohodil, že si koupil perfektní botky a že se v nich dobře chodí. A že je má zrovna s sebou, takže se při odchodu pochlubí. Hostitel malilinko znervózněl a poposedl v křesle. Host nic zlého netuše, vesele blábolil o svých nových botách, hostiteli se na čele začaly tvořit vrásky a nálada v obýváku prudce klesala k bodu mrazu. Klasik by napsal, že doba byla těhotná očekáváním, my vesničani tomu říkáme, že se to rychtovalo k průseru. Hostitel sebral veškeré zbytky odvahy a zeptal se veleváženého hosta, kdeže ty svoje botky nechal ležet. Ubožák, stále netuše, že katastrofa mu stojí za zády, odpověděl: "No přece venku, na schodech!", a naposledy toho dne se zvesela zasmál.
    Hostitel byl totiž čerstvým majitelem dobrmaního puberťáka. A tento nevycválaný klacek trpěl patologickou mánií spočívající v rozkrádání bot v soukromém vlastnictví a jejich následné recyklaci. Tedy trpěl - ten černej vandal z toho měl nezřízenej plezír a trpěl jeko páníček. Zkrátka návštěva odcházela domů ve vypůjčených spartakiádních cvičkách a v igelitovém sáčku si odnášela dvě podrážky, jednu tkaničku a hrst kožených cucků. Na rozloučenou s poněkud křečovitým úsměvem směrem k nešťastnému majiteli podotkla: "Ale nyk se zas tolik nestalo, stejně mě tlačily."
    V pozadí skromně stál černej pes a nad hlavou mu jasně žhnula svatozář...

    Úterý velikonoční...(29.3.2005)
    Pomiňme hlavní velikonoční svátky a věnujme se Velikonočnímu úterý. Tedy dnešku. Jde o svátek ve sdělovacích postředcích opomíjený. V kostelích se zcela určitě cosi odehrává, jsa neznaboh nevím. Ale národ český vytvořil novou tradici. Tato tradice začíná tím, že se své cti dbalý občan na Velikonoční pondělí přežere vajec vařených natvrdo a nařídí si budíka na pět hodin ráno. Ráno o Velikonočním úterý nasedne do libovolného autobusu , koupí si jízdenku do co nejvzdálenější stanice a vyčká zavření dveří a rozjezdu autobusu. Poté začne exhalovat sirovodík. Exhalaci přerušuje pouze na zastávkách, kdy jsou otevřené dveře a sirovodíkový efekt se vytrácí. Protože jsme národ kulturní a vzdělaný, dotyční exhalátoři nevypouštějí žádné prduchy, či ruprechty a takový utrhprdel by měl nejspíše za následek vyloučení z přepravy. Monotónní šum uvnitř autobosu naruší pouze decentní duch, zákeřný syčák, či maximálně šumiduch. Na konečné zastávce se z autobusu vykulí skupina spokojených tradicionalistů, několika křepkými kroky uvolní peristaltiku střev, zbaví se nepoužitého H2S a spokojeně odejdou do práce, kde posnídají vejce natvrdo s hořčicí či majonézou a budou se těšit na večer, kdy si dají porci vajíčkového salátu, ruské vejce a česnekovanou topinku s pikantní vaječnou pomazánkou. Protože ty vejce se přece musej sníst, nyk je to škoda vyhodit, néé???

    Večerní procházka aneb zapomenutý pes...(28.2.2005)
    Ovčoun Denis měl v sobotu večerní procházku mnohem delší, než by si sám pomyslel. Když děvenka moje starostlivá odjíží do práce, či přijíždí z práce, parchant Denis se nenápadně pod rouškou tmy vyplíží z vrat a jde se podívat k lesu. Takže k povinnostem děvenky patří spočítat množinu psů na dvoře, povolat Denise domů a pak teprve zavřít vrata. Denis nechvátá, jde volným krokem a cestou očmuchává drny s možným výskytem myší, protože ví, že od paničky mu bude pouze spíláno a myslím, že se někde ve skrytu duše těší, že si rozzuřená panička jednoho krásného dne vyplivne pajšl. Mě tohle nedělá, protože ví, že jeho přesun domů bych mohl rázně urychlit, když bych silou F zapůsobil ve směru vektoru B->PP kde B je bota a PP je psí prdel. Tolik na úvod.
    V sobotu děvenka přijela takřka s vánicí v patách, takže synek jí jenom otevřel vrata, hned za ní zavřel a zalezli jsme do domečku, ucpali okna mechem, načali zrnko vína a zalezli jsme do postýlek jak Karafiátovi broučci. O půlnoci mi to nedalo a vyštrachal jsem se do kůlny pro kus dřeva do krbu, abychom do rána nevymrzli. Rozsvítil jsem na dvůr, pořádně jsem se zababušil do vaťáku, gumáků a beranice, protože kolem baráku svištěl vítr a vzduchem vířily ohromné spousty sněhu. Doštrachal jsem se závějí k dřevníku, nabral dřevo a při cestě zpátky jsem se jen tak mimochodem podíval k vratům.
    Za vraty v závěji stál bílej pes a vesele vrtěl ocasem!
    Šel jsem se na ten jev podívat zblízka. On tam ve sněhu trčel Denis jak Raisův Zapadlý vlastenec. Potloukal se za plotem od půl sedmý večer, kdy se potajmu odplížil, až do půlnoci a čekal až mu někdo otevře. Že by blbec zaštěkal, to ho nejspíš ani nenapadlo. Jeho kamarád Body se projevil jako pěkná hyena, protože klidně spal v boudě a osud jeho druha ho evidentně nezajímal. Ráno jsem vezl děvenku do práce, protože se trochu sama bála. Metelice totiž neustávala a silnice se dala poznat jenom podle stromořadí. Po celou dobu, kdy jsem otevíral vrata, odhazoval sníh, vyjížděl s autem a zavíral vrata, stál Denis na schodech u domu. K plotu šel až v okamžiku, kdy byla vrata bezpečně zavřená na zámek.
    Doufám, že paměť tomu parchantovi vydrží...

    superkarma: 0 06.05.2005, 10:05:20
  14. [7] xenie [*]

    Luciš: pokud soudím dle dnešní Herty,inspirace je fuč

    superkarma: 0 06.05.2005, 09:38:07
  15. avatar
    [4] Luciš [*]

    Hertě došla inspirace?

    superkarma: 0 06.05.2005, 08:22:22
  16. avatar
    [3] bookcase [*]

    Landriel: Fiona:

    superkarma: 0 06.05.2005, 08:15:57
  17. avatar
    [2] Landriel [*]

    Fiona:

    superkarma: 0 06.05.2005, 07:10:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme