Tato slova si sestra bude pamatovat do konce života. Jsou s manželem velcí sportovci, ale jedinými společnými sporty bylo kolo a plavání. On je vášnivý horolezec, ona žije aerobikem. On jezdí na víkendy do skal, ona na soustředění „těch dobrých“. A protože je to holka s jedovatým jazykem, vždy se vytahuje, jaká je to dřina oproti nějakému „lezení“. To si prý nikdo neumí představit. Švagr je kliďas a bral to vždy s nadhledem, ale útoky mé sestřičky se začaly stupňovat. Prý s kamarády někam vylezou, spustí se dolu a zbytek dne stráví u piva. To ona s holkama dře, až z ní pot stříká na všechny strany.

Dovolené trávili vždy spolu, moře (plavání) a ježdění na kole po vlastech českých a moravských. Až jednou švagr přišel s nabídkou. Pojedeme na kolech, ale do skal. A jestli děvče sleze každý den jednu „malou“ skálu, jak tomu říká, on začne cvičit aerobik. Sestra, pevná v kramflecích, souhlasila a těšila se jak jim to všem „nandá!" a sladkou pomstou bude manžel mezi jejími kamarádkami při nejnáročnějším sportu, jaký vůbec existuje. Nemyslete si, že mají špatné manželství, jen se tak celou dobu špičkují a soupeří spolu.

Dojeli do Adršpachu, kamarádi švagra předem informovaní, je přivítali pivem, takže sestra měla jasno. Vždyť jsem to říkala, někam vylezou, a pak sedí u piva!
První den jí vysvětlili, co je karabina, jak se vázat atd. Druhý si prý zkusí malou skalku. Sestra se statečně držela a s velkou pomocí manžela skálu slezla. Pravda, byla to úplně jiná zátěž než při aerobiku, ale zvládnout se to dá. Večer ji bolely ruce a svaly, které před tím moc nepoužívala, ale tvářila se statečně. Když to zvládne on, tak já taky! A prý si chce zkusit „pořádnou skálu“. Když pořádnou, tak pořádnou, odkýval švagr. Vzali ji na tu nejnáročnější. Sestra šplhala, ruce odřené, manžel ji jistil a dával rady. „Poradím si sama, není to nic těžkého!“ Jenže uklouzla a  zůstala viset – nemohla se dostat k žádnému úchytu a bezvládně se houpala na laně. A v tu chvíli se ozvala ta výše zmíněná slova. Švagr se usmíval a začal se své drahé polovičky vyptávat, jak těžký je aerobik, že se bojí, aby se mu při něm něco nestalo, horolezectví je přece pohoda, žádný pot a dřina. Ze sestry pot jenom lil, jak se snažila se dostat na skálu bez cizí pomoci. Pak to vzdala, zaprosila, odvolala sázku a švagr ji vytáhl.

Večer se nemohla ani hnout a odhodila hrdost. Prý je to pěkná dřina, aerobik má taky svoje, ale tohle si nedovedla představit. Jestli si myslíte, že od této dovolené spolu žijí jak holoubci, mýlíte se. Jen se jejich špičkování přeneslo na jiná témata. Momentálně je to rozdíl mezi spinningem a jízdou na horském kole do vysokých kopců...
Majda


Milá Majdo,
koukám, že vaše sestra je pěkná svéhlavička.
Mne by na skálu nikdo nedostal, mám strach z výšek.
Jak jste na tom s adrenalinovým sportováním vy, milé ženy-in? 

 

 

Reklama