Víte, nemám lidi moc ráda, vlastně by se dalo říci, že vůbec. Jste strašně hluční, neohrabaní a vaše smysly jsou pod psa. V zásadě nechápu, jak jste se mohli tady tak dlouho udržet na předních příčkách.

No, snad je to tím mozkem. I když, jestli tedy mohu, kdybyste jeho schopnosti využili k něčemu rozumnějšímu, vy rozumové, tak by se lépe žilo asi nám všem.

No ale jak vidíte, dobrou vůli mám a čas schůzky jsem dodržela. Odpovím vám na pár otázek a zase půjdu.

Mnohokrát děkujeme, paní zmije, a přijměte tady malou pozornost v podobě myšky...

Ale no tak děkuji, prosím, můžete mi ji zabalit s sebou? A prosím nezabíjet – vezmu si ji živou, děkuji.

z


Jak velká může být vlastně zmije?
Dorůstáme mnohdy délky až 1metr.

Kde se s vámi můžeme setkat nejčastěji?
Pozor si na nás dávejte hlavně na slunných lesních pasekách s pařezy, porosty borůvčí, na okrajích cest porostlých křovinami, v lužních lesích, jak v nížinách, tak na horách, a to až do výšky 3000 metrů nad mořem.

Máme zvláště rády oblasti s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Tam je totiž vyšší půdní a vzdušná vlhkost.

Jak vypadá váš běžný den?
Zmije je ranní ptáče. Úkryt opouštíme časně. Na slunném místě se pak vyhříváme, dokud naše tělesná teplota nedosáhne přibližně 33 °C. Tehdy jsme dobře připraveny k lovu.

Zvláště čilé jsmě za teplých dusných dnů a po dlouhých obdobích špatného počasí. Milujeme teplo a nesnášíme vítr. Za větrného počasí neopouštíme úkryt vůbec.

Jak to vypadá, když lovíte, a na co se specializujete?
Takže, na úlovek pečlivě číhám. Když spatřím třeba myš, pokouším se k ní pomalu co nejvíc přiblížit. Pak rychlým výpadem vyhlédnutou kořist uštknu. Jakmile je kousnutá, ihned ji pustím a čekám, dokud jed nezačne působit.

Myš může klidně ještě několik metrů popoběhnout, ale daleko nedoběhne, což vím, a tak se nevzrušuji. K jejímu vyhledání následně použiji svůj vynikající čich.

Pak ji sníte?
No samozřejmě. My i ostatní tvorové na téhle planetě zabíjíme zásadně, jen pokud chceme jíst, případně když hájíme mladé nebo sami sebe. Z vilnosti a pro zábavu zabíjíte všechno kolem sebe jen vy lidé.

Jakmile kořist uhyne, začnu ji polykat. To může trvat i dost dlouho.

Jak se u vás pozná samice a samec?
No, podle velikosti moc ne. Spíše hodně podle barvy. Naši samci se vyskytují v odstínech černavé a šedé, kdy charakteristická klikatá čára na zádech má barvu tmavě šedou i černou. Samice jsou nahnědlé, mnohdy do rezava, a čára na zádech má tmavší odstín hnědé či rezavé.

Velice ojediněle se mezi námi vyskytují i jedinci bílí. Ne, abyste na ně hrabali!!!! Jsou vzácní!!

Takže vy jste tedy žena..
Ano, jsem zmije, ne zmiják. :-)

Mohu se teď zeptat na váš intimní život, prosím?
Ale jistě, vlastně jsem s otázkou počítala.

Od dubna do května o nás samci velice srdnatě bojují. Obtáčejí se, přetlačují a někdy se bijí hlavami. To dělají tak dlouho, dokud se jeden z nich nepodřídí a neuprchne.

Vyvolená dáma vše pozoruje opodál a do jejich klání zásadně nezasahuje. Naše páření může trvat i velice dlouho. Rozhodně si to umíme užít. Samec se pak samici dvoří i několik dnů. Pokud jsme navzájem spojeni, je to pro nás ale v ten moment značně nebezpečně.

Žádný přerušovaný sex totiž neumíme. O přerušení nemůže být ani řeč, a proto jsme v té chvíli velmi zranitelní.

v

Jak dlouho je těhotná zmije?
I 5 měsíců, ale pohybuje se to plus mínus týdny. Narodí se většinou 10 až 14 mláďat. Ta jsou při narození obalena průhledným vaječným obalem, z nějž se osvobodí hned nebo v krátkém čase a jsou životaschopná.

Je váš jed hodně jedovatý?
Rozhodně není pro člověka tak jedovatý, jak si myslí a jak se k nám chová. Hlavně my o vás víme daleko dřív než vy a věřte, že se snažíme z vašeho dosahu okamžitě dostat.

Zmije jedem neplýtvá, potřebuje ho k obživě a vás, jak už jsem řekla, opravdu nejíme. Dospělý člověk zmijí uštknutí, a k tomu se uchýlíme teprve ve chvíli, když už na nás třeba šlápne, s klidem přežije, pokud je zdráv. U dítěte je to problém, tam to chce v každém případě doktora. 

Věřte, že nemáme pražádný zájem lidi nebo vaše děti zabíjet. Nemáme to rády. Lze to vidět i v momentě, když budete některou z nás dráždit. Zmije napřed dlouho jen zastrašuje hlavou a syčením. Ke kousnutí dochází, není-li zbytí. My nejsme útoční hadi.

Čeho se nejvíc bojí zmije?
Vás, protože jste pro nás neodhadnutelní a protože máte podivné druhy zábavy. Dokážete ublížit, aniž by to bylo nutné.

Jinak máme obavu z čápů, ježků, tchořů, divokých prasat, havranů, sov a volavek.

Zmije obecná, abyste to věděli, je ohrožený druh, tak bych poprosila letos o laskavou ohleduplnost, když už jsem se sem připlazila, abych vám vyhověla.

Děkujmeme za rozhovor...

Byla nádherná. Máte rádi hady?

Reklama