Víte, nemám lidi moc ráda, vlastně by se dalo říci, že vůbec. Jste strašně hluční, neohrabaní a vaše smysly jsou pod psa. V zásadě nechápu, jak jste se mohli tady tak dlouho udržet na předních příčkách.
No, snad je to tím mozkem. I když, jestli tedy mohu, kdybyste jeho schopnosti využili k něčemu rozumnějšímu, vy rozumové, tak by se lépe žilo asi nám všem.
No ale jak vidíte, dobrou vůli mám a čas schůzky jsem dodržela. Odpovím vám na pár otázek a zase půjdu.
Mnohokrát děkujeme, paní zmije, a přijměte tady malou pozornost v podobě myšky...
Ale no tak děkuji, prosím, můžete mi ji zabalit s sebou? A prosím nezabíjet – vezmu si ji živou, děkuji.
Jak velká může být vlastně zmije?
Dorůstáme mnohdy délky až 1metr.
Kde se s vámi můžeme setkat nejčastěji?
Pozor si na nás dávejte hlavně na slunných lesních pasekách s pařezy, porosty borůvčí, na okrajích cest porostlých křovinami, v lužních lesích, jak v nížinách, tak na horách, a to až do výšky 3000 metrů nad mořem.
Máme zvláště rády oblasti s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Tam je totiž vyšší půdní a vzdušná vlhkost.
Jak vypadá váš běžný den?
Zmije je ranní ptáče. Úkryt opouštíme časně. Na slunném místě se pak vyhříváme, dokud naše tělesná teplota nedosáhne přibližně 33 °C. Tehdy jsme dobře připraveny k lovu.
Zvláště čilé jsmě za teplých dusných dnů a po dlouhých obdobích špatného počasí. Milujeme teplo a nesnášíme vítr. Za větrného počasí neopouštíme úkryt vůbec.
Jak to vypadá, když lovíte, a na co se specializujete?
Takže, na úlovek pečlivě číhám. Když spatřím třeba myš, pokouším se k ní pomalu co nejvíc přiblížit. Pak rychlým výpadem vyhlédnutou kořist uštknu. Jakmile je kousnutá, ihned ji pustím a čekám, dokud jed nezačne působit.
Myš může klidně ještě několik metrů popoběhnout, ale daleko nedoběhne, což vím, a tak se nevzrušuji. K jejímu vyhledání následně použiji svůj vynikající čich.
Pak ji sníte?
No samozřejmě. My i ostatní tvorové na téhle planetě zabíjíme zásadně, jen pokud chceme jíst, případně když hájíme mladé nebo sami sebe. Z vilnosti a pro zábavu zabíjíte všechno kolem sebe jen vy lidé.
Jakmile kořist uhyne, začnu ji polykat. To může trvat i dost dlouho.
Jak se u vás pozná samice a samec?
No, podle velikosti moc ne. Spíše hodně podle barvy. Naši samci se vyskytují v odstínech černavé a šedé, kdy charakteristická klikatá čára na zádech má barvu tmavě šedou i černou. Samice jsou nahnědlé, mnohdy do rezava, a čára na zádech má tmavší odstín hnědé či rezavé.
Velice ojediněle se mezi námi vyskytují i jedinci bílí. Ne, abyste na ně hrabali!!!! Jsou vzácní!!
Takže vy jste tedy žena..
Ano, jsem zmije, ne zmiják. :-)
Mohu se teď zeptat na váš intimní život, prosím?
Ale jistě, vlastně jsem s otázkou počítala.
Od dubna do května o nás samci velice srdnatě bojují. Obtáčejí se, přetlačují a někdy se bijí hlavami. To dělají tak dlouho, dokud se jeden z nich nepodřídí a neuprchne.
Vyvolená dáma vše pozoruje opodál a do jejich klání zásadně nezasahuje. Naše páření může trvat i velice dlouho. Rozhodně si to umíme užít. Samec se pak samici dvoří i několik dnů. Pokud jsme navzájem spojeni, je to pro nás ale v ten moment značně nebezpečně.
Žádný přerušovaný sex totiž neumíme. O přerušení nemůže být ani řeč, a proto jsme v té chvíli velmi zranitelní.
Jak dlouho je těhotná zmije?
I 5 měsíců, ale pohybuje se to plus mínus týdny. Narodí se většinou 10 až 14 mláďat. Ta jsou při narození obalena průhledným vaječným obalem, z nějž se osvobodí hned nebo v krátkém čase a jsou životaschopná.
Je váš jed hodně jedovatý?
Rozhodně není pro člověka tak jedovatý, jak si myslí a jak se k nám chová. Hlavně my o vás víme daleko dřív než vy a věřte, že se snažíme z vašeho dosahu okamžitě dostat.
Zmije jedem neplýtvá, potřebuje ho k obživě a vás, jak už jsem řekla, opravdu nejíme. Dospělý člověk zmijí uštknutí, a k tomu se uchýlíme teprve ve chvíli, když už na nás třeba šlápne, s klidem přežije, pokud je zdráv. U dítěte je to problém, tam to chce v každém případě doktora.
Věřte, že nemáme pražádný zájem lidi nebo vaše děti zabíjet. Nemáme to rády. Lze to vidět i v momentě, když budete některou z nás dráždit. Zmije napřed dlouho jen zastrašuje hlavou a syčením. Ke kousnutí dochází, není-li zbytí. My nejsme útoční hadi.
Čeho se nejvíc bojí zmije?
Vás, protože jste pro nás neodhadnutelní a protože máte podivné druhy zábavy. Dokážete ublížit, aniž by to bylo nutné.
Jinak máme obavu z čápů, ježků, tchořů, divokých prasat, havranů, sov a volavek.
Zmije obecná, abyste to věděli, je ohrožený druh, tak bych poprosila letos o laskavou ohleduplnost, když už jsem se sem připlazila, abych vám vyhověla.
Děkujmeme za rozhovor...
Byla nádherná. Máte rádi hady?
Nový komentář
Komentáře
Suzanne — #12 to se ti nedivím

Renia — #21 To mNěl manža štěstí
Manžu zmije kousla do prstu na levé ruce.
Paži mněl oteklou až po rameno,ale přežil.
Hady tedy opravdu ráda nemám! Dostávám hysterický záchvat i ze slepýše a to mi můžou donekonečna vysvětlovat, že to žádný had není
nejsem zrovna hadí přítel a to co u nás předvedli "ochranáři" je mazec. vysadili zmije přes nedoporučení úřadů kousek od chatové oblasti. zmije jsou všude, lezou i do chat, do pantoflí na zápraží, kam si jen vzpomenete. plaché teda nejsou vůbec. a pak si vemte dítko do lesa ....
Syn ma Boa constrictor, je moc milej (ten had), ale teda nechtela bych ho nastvat kdyz mi sedi na hrudi. "Hreje si na prsou hada" je presne to, co delam, a Gordon (had) to miluje.
Hady miluju
a hlavně cítím neodolatelnou potřebu na ně sahat, jednou na Šumavě mě na poslední chvíli před nepříjemnostmi (asi bych musela vyhledat přece jen pomoc) zachránila kamrádka, už už jsem si chtěla pohladit zřejmě zmiji, jak jsem pochopila po počátečním nadšení....Beru do rukou alespoň žížaly a housenky, prostě cokoliv je častější potkat, než hady, ti jsou vzácní a hlavně hned utečnou. Na Seychelách jsem našla obrovskou stonožku, vypadala jako had, měřila v průměr asi 1 cm a na délku asi 20, moooc krásná byla... Kamarádka chovala obrovského hada - jednou mi dala na něj sáhnout, bylo to krásné, akorát mi hodně vadilo, že ho musela krmit živými hraboši. Proto takového hada nikdy chovat nechci a nebudu. Dnes už ho nemá, prodala ho kvůli finanncím a druhému manželovi, který hady nesnášel.
sanvean — #13 Prdi
. U te moji jsem to jednou videla.
Bébina — #7 Uzovka cerna-Elaphe obsoleta, mam ji uz 15let.
sanvean — #13 naše děti zase každou chvíli řekly: tati, už tam budem?
čím víc ho to štvalo, tím častějc se ptaly
Suzanne — #12 skvělý

Já zas nezapomenu na cestu autobusem, během níž se nějaký kluk pořád dokola ptal: Tati, prděj taky hadi? Odpovědi se mu nedostalo
Kdysi takovej podivín říkal v televizi báseň o hadech. Měl u toho vyholenou hlavu, na té hlavě zapálenou svíci:
Zlatí hadi
zlatě kadí.
Je to tak záhadné
rozeznat, co je had a co ne...
Zlatí hadi
zlatě kadí..
Hady mám ráda
. I zmije.
Hadi jsou krásní
a ještěrky a ... všechno živé. Jen na něco nerada sahám
Bébina — #7 ...co to je za hada??? Závidím..
Mam a jeden dvoumetrovy kousek vazici 3,5kg mam doma
.
Michaela Kudláčková — #5 já jsem za nima jezdila k dceři, ta měla dva pěkný kousky
femme — #3 ..taky mám hady ráda.
Spousta zvířat se ale zabíjí při teritoriálním boji, při boji o samici apod. A pak se nejedí