Moc velkou kariéru neudělala. Tedy ve srovnání s její předchůdkyní Eliškou Rejčkou. Vždyť naší královnou byla necelý rok, když se v patnácti provdala za Václava III., posledního Přemyslovce na českém trůně. Po jeho zavraždění v roce 1306 vymřel rod Přemyslovců a ji čekal neradostný vdovský úděl v klášteře. I když – pak jí taky na chvilku svitla naděje na změnu…

O jejím dětství toho historikové moc nevědí. Snad jen to, že pocházela z vedlejší, nepříliš významné větve rodu Piastovců. Její otec byl těšínský vévoda Měšek I., o Violině matce historie mlčí. Neví se ani přesný rok jejího narození. Obvykle se uvádí rok 1290, což by znamenalo, že byla o rok mladší než její manžel Václav III. Ovšem nevylučuje se ani to, že mohla být i o rok či dva starší. Jméno měla na svou dobu dost nezvyklé, údajně po své bulharské babičce. Do našich dějin vstoupila dnem svatby, která se uskutečnila v Brně 5. října 1305. Tehdy přijala své druhé – křesťanské a tehdy velice módní – jméno Alžběta. Jenže Alžběta byla v té době skoro každá druhá, takže byla stejně nazývána jménem původním.Viola

Svatba nebyla vůbec okázalá, neúčastnil se jí nikdo významný, také se nikde neuvádí jméno oddávajícího. Dokonce se spekuluje o tom, že se manželé viděli na svatbě poprvé. Proč se tedy Václav III. rozhodl pro Violu, když už byl delší dobu zasnoubený s dědičkou uherského trůnu Alžbětou, dcerou posledního krále z rodu Arpádovců Ondřeje III.? Vzdal se tak nejen své snoubenky (bylo to však oficiálně až pár dní po svatbě s Violou), ale i uherské koruny, kterou pro něj získal jeho otec Václav II. už v roce 1301 po vymření původní arpádovské dynastie.

Sňatek však byl morganatický. Václav jím v podstatě nic nezískal, Viola stála společensky mnohem níže, navíc byla chudá. Hovoří se o tom, že byla mimořádně krásná, jenže na krásu a lásku se tehdy ve svatebních smlouvách příliš nehrálo. Dodnes tedy zůstává záhadou, jaký byl pravý důvod Václavovy ženitby.

Viola to neměla v Praze jednoduché. Vlastně od začátku tušila, že život s Václavem, který měl pověst zhýralce, nebude žádný med. Nos nad ní díky jejímu původu ohrnovaly i pyšné Václavovy sestry. Zdaleka neměla jejich ctižádost či bojovnost. Tak trochu spoléhala na svou hodně vzdálenou příbuznou, bývalou královnu Elišku Rejčku, která byla jen o něco málo starší. V ní se ale také velice zmýlila. Rejčka byla sebestředná, problémy nějaké chudé příbuzné ji nezajímaly. Viola byla ve své skromnosti proto odkázána sama na sebe.

Nakolik bylo manželství šťastné, by bylo také pouhou spekulací. V každém případě byla Viola zkoumavě pozorována, zda není těhotná. Václav III. byl poslední Přemyslovec, takže legitimní potomek byl více než žádoucí. V tom tedy Viola zklamala a po Václavově vraždě deset měsíců od svatby nesla oficiálně hlavní podíl viny na neplodném manželství.

Viola se náhle ocitla bez jakýchkoliv prostředků, a jak chudá do manželství přišla, tak z něj i odešla. To bylo v ostrém protikladu především s Eliškou Rejčkou, která byla jako vdova skvěle zajištěna. Svatba Violy a Václava byla sjednána tak rychle, že nedošlo k uzavření žádné předsvatební smlouvy o věnu či majetku a důchodu v případě ovdovění. Co tedy Viole zbývalo? Vrátit se domů nebo vstoupit do kláštera. Rozhodla se pro klášter a Prahu brzy opustila. Vlastně se neví, zda jen v klášteře žila, či tam i složila klášterní slib.

A tady by mohl Violin život skončit v zapomnění. Jenže nekončí…

V roce 1316 ji navštívili v klášteře poslové královny Elišky Přemyslovny a jejího manžela Jana Lucemburského s požadavkem, aby se provdala za komořího Petra z Rožmberka. Co tím Eliška s Janem sledovali? Potřebovali sesadit z významných pozic tehdy velmi mocného velmože Jindřicha z Lipé a Petra z Rožmberka chtěli získat na svou stranu. Pikantní na tom bylo, že Petr byl v té době snoubencem Jindřichovy dcery. Ten nakonec dal přednost výhodnějšímu sňatku s Violou, jak ostatně především Jan, který to prý nejspíš vymyslel, předpokládal. S královnou – vdovou Violou si rozhodně společensky polepšil. Viola tuto příležitost uniknout z kláštera také asi uvítala, ale příliš si nového manželství neužila. Po roce v sedmadvaceti letech jako bezdětná zemřela. I důvod smrti je dodneška záhadou, ostatně celý její život je tak trochu záhada…

Jen na okraj: Petr vdovcem dlouho nezůstal. Oženil se velmi brzy a zplodil ve šťastném manželství, které trvalo téměř tři desetiletí, osm zdravých potomků.

Na našem webu jste si mohli přečíst:

Reklama