Od dětství jsem měla ráda westerny a „indiánky“, ne ženy indiánů, ale příběhy z dalekého Západu, jak se jim říkalo. A zatímco jiné holčičky si hrály s panenkami, já hltala Karla Maye a nutila rodiče, aby se mnou jeli do Drážďan, kde bylo jeho muzeum.

A možná i vím, kde se tato moje posedlost vzala. Můj strýc, svými žáky milovaný učitel, měl to štěstí, že zůstal prakticky až do své smrti dítětem, v tom dobrém slova smyslu. Doma měl dokonalou sbírku westernových věciček, které jsme my - děti z rodiny - obdivovaly a také hojně využívaly. Sbíraly jsme „bobříky“ podle Jaroslava Foglara, hrály laskavé bojovky a nosily trampské klobouky.

  • Na chatě byl vztyčen hrdě totem a vlastnoručně jsem si ušila a vyšila mokasíny.

A ten Vinnetou? Ten se prostě tak nějak objevil a už zůstal. Samozřejmě s nepostradatelným bílým bratrem (Old Shatterhand/Drtící pěst). A bylo jen otázkou času, kdy si oblíbíme další postavy, mezi které patří Nšo-či, Sam Hawkens, Ribanna, Castlepool, Bilá holubice a další.

Vinnetou

Filmy vycházejí na DVD dodnes a někdy inspirují i k sepsání knihy

Když jsem si naplánovala článek o náčelníkovi Apačů, moc jsem vlastně nepřemýšlela, co vše by v něm mělo být. V hlavě mi totiž vířilo příliš mnoho vzpomínek - od čtení zažloutlých mayovek z knihovny u babičky přes poslouchání té úžasné muziky (Martin Böttcher), kterou jsem si přivezla na vinylové desce z NDR, až po filmová zpracování (nejslavnější příběhy natočil Harald Reinl), na která jsem donekonečna chodila, dokud to jen bylo možné.

Vinnetou. Samozřejmě bych mohla psát o jeho představiteli, šarmantním francouzském herci jménem Pierre Brice, o kterém údajně jeden z životopisců Karla Maye napsal, že je v podstatě jediným pravým Vinnetouem.

Ale je možné vůbec napsat něco, co byste nevěděly? Pokud čtete tyto řádky, zřejmě jste někdy v minulosti byla okouzlena mayovkami stejně jako já, takže těžko budu tahat esa z rukávu, i když mám doma sešit plný dobových výstřižků.

Za vším hledej režiséra

Ačkoliv se mayovek natočilo ve finále v německé produkci téměř dvacet, jen pět jich vzniklo pod taktovkou režiséra, o kterém legenda praví, že objevil Vinnetoua pro film. Jmenoval se Harald Reinl.

A bylo to těch pět nejlepších, tj. nejlépe hodnocených: Poklad na Stříbrném jezeře (úplně první, tak trochu na zkoušku, Vinnetou, Vinnetou - Rudý gentleman, Vinnetou - Poslední výstřel a lehce pokulhávající Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti).

Ze svého dětství si pamatuji historku, že režiséra k natočení filmů inspiroval jeho syn. A pokud dobře počítám, mohl to být syn jeho a jedné z jeho x žen, herečky Karin Dorové, která se pak objevovala v řadě manželových filmů, např. jako Ribanna.

  • Tuto informaci jsem ovšem nikde nedohledala, takže kdo ví. Možná to byla jen šuškanda a fiktivní příběh, který prostě dobře zněl.

A ještě jedna vzpomínka. Prázdniny před nástupem na gymnázium jsem trávila vysedáváním za zápraží u babičky a výtvarnými pokusy. Fotografie z filmů totiž byly vzácností, žádný internet nebyl, a tak zůstala jen „lidová tvořivost“. A jeden hmatatelný důkaz jsem našla:

Vinnetou, kresba: Marcela Macáková

Vinnetou a Old Shatterhand

A který z těch dvou figuroval ve vašich představách? Hlasujte!

Co určitě víte

  • Oblíbené filmy se natáčely převážně na území bývalé Jugoslávie. Perfektní přehled lokalit najdete v knize Můj bratr Vinnetou (Karel Jordán, Mladá fronta).
  • Na své si přišlo i spousta tamějších herců. Za všechny jmenujme Gojko Mitiće, jenž se pak vydal na samostatnou dráhu hrdiny ve východoněmeckých filmech o indiánech.

Co třeba nevíte

  • Jak už bylo řečeno, ne všechny filmové mayovky má na svědomí Harald Reinl. Ačkoliv na první pohled působí vše v pohodě, neboť Vinnetou je prostě Pierre Brice a Old Shatterhand Lex Barker, vznikla v té době velmi nepříjemná situace na pozadí výroby dalších filmů.
  • Ve filmu Vinnetou - Rudý Gentleman si zahrál celkem podstatnou roli modrooký fešák Terence Hill, další adept do mého výčtu oblíbenců. V mayovce ještě figuroval pod jménem Mario Girotti.Zlom nastal koncem šedesátých let a nadobro nám zůstal v mysli jako šprýmařský parťák hromotluckého Buda Spencera v bláznivých italských komediích

Písničky k táboráku

Ale zpět k mayovkám... O hudbě k filmu jsem se již zmínila. Její krása samozřejmě zlákala i české textaře, a tak vznikla řada písní, jejichž texty jsme si přepisovali do zpěvníčků ještě v osmdesátých letech...

Tam v horách

Něco pro velké pamětníky

Vinnetou

Nedávno jsem ve znovunalezeném sešitě našla tento text. Bohužel chybí autor českého textu, tak kdyby jej někdo znal, napište.

Vinnetou, Vinnetou

hrdino klukovských snů

Vinnetou, Vinnetou

vracíš se do dnešních dnů

Vinnetou

Ožíváš na plátnech kin

Vinnetou, Vinnetou

ve stopách svých mokasín.

Odemk´jsi přihrádku zažloutlých vzpomínek

balených v pozlátku a dodnes čistých jak pramínek

Vinnetou, Vinnetou

tvé ctnosti neodnes čas

Vinnetou, Vinnetou

vítej zas mezi nás.

Takže co vy a Vinnetou, milé čtenářky? Vyklouzla nějaká zažloutlá vzpomínka? Napište nám... A na co vlastně dívají vaše děti?

Nezdá se vám, že pobledlí upíři, kteří teď frčí, nejsou tak smysluplní hrdinové, jako byli ti naši? ...jestli se nepletu, hihihi

Přeštěte si také:

Reklama