Bulvár

Viky Cabadaj alias Jan Antonín Duchoslav už není grázlík

Filmové jméno jsem záměrně upřednostnila před jménem občanským, poněvadž, co si budem nalhávat, Vikyho Cabadaje známe asi víc než Jana Antonína Duchoslava. A vlastně i právě proto došlo k tomuto rozhovoru, ve kterém se mimo jiné dozvíme také o dlouhé rodinné tradici jména občanského.

Ještě než se začnu klást otázky, nebude vám vadit, když mi ujede oslovení Viky?
Ne, vůbec ne, mně to nevadí, lidi na ulici mě tak normálně oslovují, už jsem si na to za těch třicet let zvykl. Cizí mi říkají Viky a ti, co mě znají, tak Antoníne.

Proč Jan Antonín?
U nás je taková rodinná tradice, že prvorozený syn se vždycky jmenuje Jan a v dalším pokolení je prvorozený zase Antonín. Tak se to střídá. Ale můj dědeček byl najednou zničehonic Maxmilián a tradice byla přerušena. Měl ji napravit otec, který se měl jmenovat Antonín, tím pádem já bych byl Jan, ale omylem mu dali Jan, tudíž já jsem měl být zase Jan, aby se to srovnalo. Jenže mamince se víc líbilo Antonín, a tak nakonec z toho vznikl kompromis, že jsem Jan Antonín. Vyznáte se v tom ještě? (smích)

viky

Snažím se, ale zůstanu s dovolením radši u toho Vikyho. (smích) Naposledy jsme spolu mluvili před třemi roky, těsně před premiérou filmu Sněženky a machři po 25 letech. Co se za ty tři roky u vás událo nového?
Ten film bych radši ani nezmiňoval.

Ale ano, k tomu se také ještě dostaneme, teď ale pojďme k těm novým událostem.
Tak co se událo nového? Pořád jsem v divadle Radka Brzobohatého, jako asistent režie jsem natočil dva nové filmy, ale úplně největší událostí je samozřejmě narození syna Toníčka, který dostal jméno po tátovi Kláry a kterému budou už tři roky.

Pardon, a ještě jste se za tu dobu oženil, ne?
Když jsme spolu naposledy mluvili, tak to už jsem byl ženatý. Ta premiéra filmu byla v prosinci 2008 a my jsme se s ženou brali v srpnu téhož roku, ale jestli teda chcete ještě jednu novou událost, tak prozradím, že v lednu přibude Toníčkovi bratříček.

Tak to předem gratuluji. Jak se bude jmenovat?
Maxmilián nebo Jan, tradice je tradice. (smích)

Vy  máte těch dětí ale nějak víc.
(smích) Opravdu nemám, to jsou jenom fámy. Já vím jen o těchto dvou, a pokud bych měl ještě nějaké další, tak to už by se snad dávno přihlásily, ne?

Jak jste se seznámili s vaší manželkou?
Ve Špindlu, ještě když jsem dělal lyžařského instruktora. Klára tam tehdy přijela s lyžařským kurzem z Vysoké školy a potkala tam takového „blba“, který ji nějak zaujal.

Ten blb jste jako vy?
No samozřejmě, kdo jiný. (smích) Blba, který měl na zádech napsané „Ski instructor“ a byl hrozně suverénní. Pak jsme se potkali večer na diskotéce, kde jsem byl ještě pořád v tom lyžařským mundúru a ona se tam připojila ke svým spolužákům a ptala se jich, co je to za blba v tom mundúru, načež oni ji řekli: „To je Viky Cabadaj, on tady učí lyžování.“ Klára jim to napřed nevěřila, ale pak že se jde teda se mnou seznámit. Stál jsem u baru a snažil jsem se zrovna přesvědčit barmanku, která mi nevěřila, že jsem v tuto pozdní noční hodinu ještě v práci. A jak jsem se pokoušel vyhoupnout nohu s tou těžkou lyžařskou botou na bar, tak jsem trefil svoji nynější ženu do brňavky do lokte.

(smích) To je jak scénář z nějakého dalšího horského filmu.
To je. Tak jsem se jí hned začal strašně omlouvat, poručil jsem jí nějaké panáky a propařili jsme pak spolu celý týden. No a po tom týdnu jsme se sobě na 11 let ztratili.

A po dlouhých jedenácti letech jste se zase sešli?
Jo, 11 let jsme se neviděli, vůbec nic jsme o sobě nevěděli, až jí jednou volaly kamarádky, že mají navíc jeden lístek do divadla Radka Brzobohatého. Když mě tam viděla na plakátě, tak prý řekla: „My jdeme na tohle? Toho blba já znám.“ Jenže já ten večer nehrál, alternuji se totiž s Vojtou Hájkem a měl jsem volno, ale šel jsem se podívat, jak to hrají. A tam jsme se znovu potkali, a to už těch náhod a shod okolností bylo opravdu nějak hodně.

Takže už žádná jedenáctiletá odmlka, ale manželství. Co dělá vaše paní? Vím, že je o hodně mladší než vy...
Je mladší o devět let, ale já myslím, že to není zas tak velký rozdíl. Myslím, že je to úplně v pohodě, normální. Manželka je právnička a má svoji advokátní kancelář.

 

Bydlíte v Benešově?
Ano, v Benešově.

Jaký jste tatínek?
Já myslím, že vzorný, vždyť jsem se o Toníčka staral i prvních 18 měsíců po narození.

Jak to?
Víte, já si nebudu hrát na to, že chlap je nějaký pán tvorstva a živitel rodiny, mé příjmy a manželčiny příjmy jsou nesrovnatelné, a když prostě přinesu domů třetinu toho, co žena, tak proč bych se o dítě nestaral já? Přijde nám to oběma naprosto normální a logické.

Při druhém dítěti budete doma také vy?
Záleží na tom, jak budu mít práci. Když budu mít dostatek práce, tak samozřejmě půjdu do práce, ale já jsem měl u Toníčka zrovna takové liché období, tak proč bych se o něj nepostaral?

Bylo to těžké?
Bylo to těžké. Je to strašně ubíjející v tom stereotypu. Furt dokola, přebalit, nakrmit, uklidit, přebalit, nakrmit, uklidit. Vůbec to není žádná dovolená, ale jiný termín pro to zatím nevymysleli, a to mě rozčiluje, protože to nemá s dovolenou vůbec nic společného, je to dřina, psychicky i fyzicky vyčerpávající.

Mnohé maminky (i tatínci) vám určitě dají za pravdu. Byl jste i u porodu?
Byl, přestřihoval jsem i pupeční šňůru. A jsem rád, že jsem u něho byl, všem tatínkům to vřele doporučuji, myslím, že ten vztah s dítětem je tak odstartovaný od samotného začátku.

tonicek

Toníček

Vraťme se ještě k vašim začátkům. Jaký jste byl jako malý kluk?
Těžko posuzovat sám sebe, já myslím, že jsem byl úplně normální kluk, ale byl jsem strašně vyžraný. Ve dvou letech jsem vážil dvacet kilo. To mi vydrželo až do první třídy, stále jsem vážil těch 20k g jako ve dvou letech.

Dočetla jsem se, že jste pravnukem spisovatele Aloise Jiráska, je to pravda?
Ano, je to pravda. Moje babička Magdaléna byla jednou z jeho šesti dcer.

A vy v sobě ty spisovatelské vlohy nepociťujete? Proč nepíšete?
Četla jste někdy něco od Jiráska?

Samozřejmě, to snad každý.
A chtěla byste ještě něco takového?

Proč ne? Vám se jeho knihy nelíbí?
Ale jo, to nemůžu říct, že nelíbí, já mám třeba strašně rád jeho Staré pověsti české, ale takové Mezi proudy, to je téměř „nepřečtitelné“.

To je pravda, to je těžké čtení.
No, vidíte. Hrozně rozvláčné a hrozně dlouhé, představte si, že bych byl tak plodný jako Jirásek. (smích)

Ale tak na pradědečka jste určitě pyšný.
Ale to jo, to jsem.

Nadržovaly vám třeba ve škole učitelky českého jazyka, věděly to vůbec?
Věděly to, ale nenadržovaly mi. Ostatně víte o tom, že Jirásek na měšťance propadl v pololetí z češtiny?

To jsem nevěděla.
Tak teď už to víte. Propadl v pololetí a na konci roku si to opravil na čtyřku.

Co všechno se od vás člověk nedozví! Ale nechejme už pradědečka v klidu spát a pojďme zase zpátky k vám, konkrétně k roli Vikyho Cabadaje ve filmu Sněženky a machři. Nevadí vám, že to je nálepka, která přebíjí vše ostatní?
Otázka je, zda je to špatně, nebo dobře, že budu nadosmrti Viky. Záleží na úhlu pohledu.

Sněženky a machři

Já myslím, že to není špatné. Někdo natočí třeba sto filmů a nezůstane v paměti, někomu stačí jeden.
My jsme to takhle jednou probírali nad sklenkou vína s Radkem Brzobohatým. A on mi říkal: „Musíš se na to dívat pozitivně, vykašli se na ty, kteří říkají, natočil jeden film a žije z toho dodnes. Ne, je to opačně, natočil jeden film a je slavnější než ten, který jich natočil sto padesát!“

Já když občas narazím na něco na internetových diskuzích, ne že bych je vyhledával, ale občas se přece jen podívám, tak když už tam něco najdu, tak si říkám, že se to těm lidem vůbec chce psát. To jsou opravdu někdy tak urážlivé věci, co já jsem za nemehlo, které žije z jedný roličky apod. Že je to baví. Ale asi jo, tak ať si to píšou. Radek (Brzobohatý pozn. red.) to otočil úplně naopak a jeho názor je pro mě cennější, protože jeho si jako herce i člověka považuji víc než těch přiblblých a nenávistných komentářů anonymních lidí.

Kolik vám bylo v době natáčení Sněženek?
Bylo mi 17.

Na tu roli probíhal normálně casting?
Ano, normálně probíhal casting. Vybírali na školách, ale mě si nevybrali, nicméně řekli, že ten casting je tehdy a tehdy, bylo to čtvrtek místo odpoledního vyučování, a že dostaneme i omluvenky. Ve třídě se do mě navezly ještě dvě spolužačky, a to proto, že oni jak furt na tom gymplu už od prváku chtěli, abychom vypisovali, čím budeme, co budeme dělat dál, tak já jsem byl takový provokatér a už od začátku jsem psal filmový režisér. Prostě, co má proboha čtrnáctiletý kluk vědět, co bude dělat, vždyť je to nesmysl, od toho byl ten gympl, že jsme se teprve rozhodovali, ale ten komunista, jak to prostě chtěl mít všechno dopředu naplánované, tak my museli plánovat taky, no a tak jsem z hecu psal toho režiséra. A tyhle dvě spolužačky se na mě obrátily s takovým potutelným úsměvem něco jako: „Rejžu nevybrali!“ Tak jsem jim řekl: „Víte co, vy dvě...“ a šel jsem na ten konkurz. A dopadlo to, jak to dopadlo.

Vlastně vás hezky vyhecovaly. A proč jste pak nezůstal dál u herectví? Jakým směrem se ubíral váš život?
Já jsem vlastně herectví nikdy moc dělat nechtěl, mě to baví, to jo, ale že bych se tím měl vyloženě živit, to jsem si nebyl nikdy jistý. Bral jsem to spíš jako zábavu. Pak také přišla vojna...

Takhle, mě film láká jako komplexní disciplína, ale baví mě to spíš za kamerou. Já jsem třeba dlouho dělal produkci, nebo rekvizitáře, osvětlovače, prostě různé jiné funkce kolem filmu.

Filmařské zákulisí je kolikrát zajímavější než samotný plac, to je fakt. Řekněte mi ještě, vaše přátelství s hercem Radkem Brzobohatým trvá od Sněženek a machrů?
Ano, od Sněženek a machrů, ale zase aby to nevyznělo tak, že s ním chodím denně na pivo, to ne, ale známe se už dlouho. Hraju u něho v divadle a vážím si ho, máme k sobě respekt. Nějaký ten vztah tam prostě existuje.

Zmínil jste vojnu. Jeden čas se hodně propíralo vaše, jak bych to řekla, nevhodné chování na vojně. Jste narozen ve znamení býka, to byste měl být kliďas, ne?
Tak úplný kliďas nejsem, a co se týká té vojny, tak ta měla nějaký systém, kterému jsem podlehl trochu víc a v podstatě jsem se podle toho systému i choval.

Prý nějaká šikana.
Bylo to všechno hodně nafouknuté. Ne, že by se tam nic nestalo a věřte, že na to nejsem hrdý, ale hlavně šlo o to udělat ze mne exemplární případ. Z devíti obžalovaných jsem byl jediný odsouzený nepodmíněně. Měli jsme soud v Prešově, obžaloba zněla: urážka mezi vojáky, urážka za použití násilí a vydírání. Dostal jsem deset měsíců natvrdo, takže když jsem skončil vojnu, nastoupil jsem na Pankrác do vězení.

A odseděl jste si celých deset měsíců?
Jenom 19 dní, pak byla amnestie.

To jste měl kliku.
To měl.

vikyoNo teda, to bylo pestré. Pojďme k něčemu jinak pestrému. Třeba ke sportu. Vy jste výborný lyžař, řadu let jste se živil jako instruktor lyžování, dokonce jste jezdil i závodně.

Ano, závodně jsem jezdil už jako malé dítě, takovou tu Pražskou ligu, nebo Středočeskou, nebo jak se to jmenovalo. Ale pořádně jsem se naučil lyžovat, až teprve když jsem sám začal učit, do té doby jsem jezdil spíš tak živelně, na rychlost.

I na základě toho vás určitě vzali do Sněženek.

Určitě to sehrálo velkou roli, potřebovali lyžaře a já jsem dobře lyžoval.

Pět let jste bydlel ve Špindlerově mlýně, tam je krásně, proč jste pak odtamtud odešel?
Tak protože to byla zase nějaká životní etapa a byl čas se posunout někam jinam. Bydlel jsem tam pět let, od roku 1995–2000, bylo to bezvadný, ale v životě je třeba se posunovat.

A posunul jste se nejen do etapy manželství, ale také do jiného druhu pracovní činnosti. Mohli jsme vás dokonce spatřit i v malé roli v seriálu Ordinace v Růžové zahradě, kde hrajete syna ředitele nemocnice v podání Jana Kanyzy, a zároveň otce těžce nemocné dcery. Jaký je pan Kanyza? Na mě působí trochu odtažitě.
Ale to ne, on je milý, to možná dělá ta role, že tak na vás působí. Je fakt, že když jsem jednou přišel na natáčení méně připraven, tak mě i seknul, ale vzápětí to otočí v nějaký žert. On je kolegiální a hodně pomáhá.

Jak se ta vaše role bude vyvíjet dál? Můžete aspoň naznačit?
Tak to vůbec nevím, jak se to bude vyvíjet. Není to samostatná postava, má jen ozvláštnit postavu pana Kanyzy. A hlavně, v červenci mi vypršela smlouva a zatím ji se mnou nikdo neobnovil. Tak nevím, jestli se na tu postavu úplně nevykašlali, protože v seriálech je možné opravdu všechno, třeba i obživnutí Bobbyho Ewinga. (smích) To jsou prostě ty dlouhotrvající seriály.

Bobbyho si vyžádaly zpět samy divačky, jedině, že by si vás také vyžádaly.
Jééé, to by bylo milé, ano, divačky, žádejte mě. (smích)

A kdyby se jim to „náhodou“ nepodařilo, můžou vás vidět v divadle Radka Brzobohatého.  V čem tam hrajete?
Hraju ve Vyhazovačích, což je taková fajn komedie a je to docela prča, protože jsme tam čtyři kluci a prakticky vůbec neslezeme z jeviště. Hrajeme všechno, včetně ženských rolí. Já tam mám šest postav, hraju vyhazovače Judda, puberťáka Terryho, opilce Martyho, homosexuálního holiče, kadeřnici Scheryll a chudinku Elein.

V jaké roli se cítíte nejlíp?
Tak všichni říkají, že jsem nejlepší v ožralým Martym a že bych měl hrát jenom to. (smích)

plakat

Vyhazovači - Divadlo Radka Brzobohatého

Jaký je váš vztah k alkoholu v normálním životě?
Normální. Mě to vždycky bavilo ve společnosti, mě ani nebavil alkohol, jako spíš to okolo. Já bych se třeba doma sám nenapil, já k tomu potřebuji společnost, ale to je myslím normální. Lidé ve společnosti pijí, jen se to u některých více zveličuje. Já sám jsem se v tom ale nijak katastrofálně neplácal.

A teď by mohl v našem rozhovoru přijít na řadu ten váš názor na film Sněženky a machři po 25 letech. Kritikou i řadou veřejnosti byl ten film celkem rozcupován.
Mnou taky.

Myslíte, že mělo zůstat jen u prvního dílu?
Ne, to ne. Já jsem si to pokračování vymyslel a měl jsem ho vymyšlené tak, že mělo hlavu a patu. A tuhletu hrůzu z toho udělali John s Pelantem. Já jsem napsal jakousi synopsi, na které pracovalo ještě mnoho dalších lidí, abych teda nestrhával všechno jen na sebe, spousta lidí do toho dala své myšlenky. Kouzelně s tím začal pracovat například Martin Dolanský, doufal jsem, že právě on to bude i režírovat, bohužel se tak nestalo. Dali to Taušovi, který je režisér z leknutí, a všichni ti chytráci kolem to celé překopali.

Jak by to teda vypadalo podle vás?
Ten původní námět byl přesně jenom o tom, že tři kamarádi, tedy ti tři kluci, se spolu přátelí, každý má svůj život a setkávají se jednou v létě, jednou v zimě. Dokonce jsme koketovali s myšlenkou, že bychom natočili dva díly za sebou jako jedno natáčení, jenom ten jeden by měl premiéru se zpožděním. Na podzim by byla premiéra zimního dílu a na jaře letního. Ten by byl zase o kolech.

V podstatě všechno má svá pravidla, a ta když se dodržují, tak je možné dát dohromady film, třeba ne oscarový, ale slušný, který lidi pobaví. Tohle byla trapárna, bylo to zoufalé.

Sněženky a machři po 25 letech

Scházíte se spolu s hlavními představiteli?
S Vaškem Koptou se občas vídám, s Michalem Suchánkem je to horší, protože ten má pořád strašně práce, a o Evě nic nevím, vůbec netuším, kde je, co dělá.

Kdybyste měl možnost natočit nějaký, jakýkoliv film, s kterým našim režisérem byste ho točil nejraději?
S Alicí Nellis, ale přál bych  si možná nějakou opačnou roli, než do jakých mě vždycky strkali. I když ono taky na druhou stranu, s tím mým ksichtem mi těžko kdo uvěří, že jsem dobrák od kosti. (smích)

A jste?
Jsem. Já jsem nikdy nebyl až takový grázlík, já mám opravdu jenom takový fyzický výzor, ale jinak jsem hrozně hodný člověk. Mám respekt k společenským konvencím a zákonům, nejsem ten šílenec, který mlátí výlohy.

viky

Vzhledem k tomu, že jsme ženský magazín, dovolte mi na závěr otázku, jaký typ žen se vám líbí?
(odpověď je doslova vypálena) Basketbalistky!

Basketbalistky?
Jo, mně se hrozně líbí vysoký holky.

Třeba i dvoumetrové?
Třeba.

A chvilku přemýšlím, koho bych uvedla jako vzor vysoké ženy, až jsem se dopátrala k herečce Brigitte Nielsen. Chvilku si o ní ještě povídáme a pak se rozloučíme. Viky má namířeno na Sázavafest, který letos probíhá u nich v Benešově. Hned bych jela také, ale práce nepočká, a tak se vracím zpátky do redakce zpracovat tento rozhovor, který vás doufám pobavil. Protože Viky Cabadaj je pořád stejně zábavný.

Takže dřepkins a jdu na to…

mydvaa

Foto poskytl: Jan Antonín Duchoslav a A. Stušková

Vizitka

  • Jan Antonín Duchoslav se narodil 1. května 1965 v Praze, na Ořechovce
  • Od osmdesátých let se živil jako rekvizitář, posunovač, podnikatel s dámskými ramenními vycpávkami, produkční, instruktor lyžování a osvětlovač.
  • Mezi jeho záliby patří lyžování, golf, jízda na kole, windsurfing, tenis a vodáctví.
  • Na střední škole hrál závodně softball a jezdil na skatu.
  • V roce 1982  hrál roli Vikyho v kultovním filmu Sneženky a Machři, poté si zahrál např. ve filmech Už mu to začalo (1983) Láska z pasáže (1984), a nebo v televizním seriálu Třetí patro (1985)
  • Na Slovensku točil s Jurajem Hertzem film Sladké starosti (1984), kde měl jednu z vedlejších rolí.
  • Roku 2005 se objevil také v roli Turka v letní teenagerovské komedii Karla Janáka, Rafťáci s Vojtou Kotkem a Jiřím Mádlem v hlavních rolích.
  • Malou roli dostal i v TV seriálu v Ordinaci v Růžové zahradě
  • Bydlí v Benešově, kde je i ženatý.
  • Společně s manželkou Klárou mají tříletého Toníčka, v lednu 2012 se jim narodí druhé dítě.
  • Polovina národa mu neřekne jinak než Viky Cabadaj

Čtěte také:

   
11.08.2011 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [9] dtcalounictvi [*]

    To se člověk doví věcí které proletěli kolem něj a nebo to vypustil z programuSml16

    superkarma: 0 15.04.2012, 00:23:13
  2. [8] Saritka [*]

    Článek je dobrý, zase se něco nového dozvíme.Sml16

    superkarma: 0 13.04.2012, 10:41:52
  3. [7] marienka-m1 [*]

    ToraToraTora — #2 to je pravda, bylo to šílené a o ničem Sml15Sml15Sml15

    superkarma: 0 30.11.2011, 19:36:52
  4. [6] free [*]

    Nemůžu posoudit, potřebovala bych vidět víc neš Sněženky...

    superkarma: 0 25.11.2011, 09:47:47
  5. avatar
    [5] j.a.n.a. [*]

    ToraToraTora — #2 přesně obojí stojí za ....Sml68

    superkarma: 0 12.10.2011, 21:47:45
  6. avatar
    [4] kobližka [*]

    Mě  se rozhovor moc líbil a jednoznačně na mě Viky(s do volením) působí ohromně sympaticky.Jeho synek je moc pěkný klučík.

    superkarma: 0 11.08.2011, 20:55:13
  7. avatar
    [3] Lukáš Čejka [*]

    ToraToraTora — #2 a nebo obracene Sml54

    superkarma: 0 11.08.2011, 16:02:42
  8. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    Jsem ráda, že i jeden z hlavních protagonistů potvrdil, že druý díl Sněženek byl hrozný. nemám odvahu se na to podívat ani podruhé. To byl Johnův omyl za strašné peníze, druhý byl jít do politiky Sml15

    1. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #3
    2. na komentář reaguje j.a.n.a. — #5
    3. na komentář reaguje marienka-m1 — #7
    superkarma: 0 11.08.2011, 14:58:45
  9. avatar
    [1] átéčko [*]

    Jo tak ten se mi líbí! Dobrý týpek!!!!Sml67

    superkarma: 0 11.08.2011, 09:12:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme