Milá redakce a žínky,

jako mamce se mi teď naskytla příležitost se každý týden v pátek hodit do gala, proměnit se v garde a doprovázet syna do tanečních. Když jsem ho v lednu přihlašovala, připadala jsem si jako exot, protože pán, který bral přihlášky, upadal do vytržení nad tím, že syn se do tanečních  t ě š í ! Ježíš, jak jsem se taky těšila!

Společenský oděv jsme vyřešili hned, protože v manželově skříni se skvěl téměř nedotčený oblek, který si pořídil, když vážil 63 kg. Oblek měl na sobě všeho všudy asi 4x a stále vypadá jako čerstvě zakoupený. Jelikož se vrátila móda zvonáčů, je dokonce syn za elegána. Nejvíc práce dalo sehnat košili, protože objem 35 cm okolo krku opravdu není typická velikost. Vyřešili jsme to košilí č. 37. Při nákupu na mě šly čtyři mrtvice ze všech světových stran, protože cena byla 600,- Kč. No, ale co se dá dělat, když chcete obléknout dítě, které ve slipech vypadá jako Ferda Mravenec. Hubené, dlouhé ruce, hubené dlouhé nohy zakončené šlapadly velikosti 43 a z profilu vypadá jako přeložený list papíru. Nu což, kalhoty jsme v pase přitáhli, protože 55 kg na 180 cm opravdu není typická konfekční postava. Nakonec jsme zakoupili motýlka a apartní rukavičky a proměna ježatého puberťáka ve společensky přijatelnou osobu byla dokonána.

V představě svých vlastních tanečních jsem, rozechvělejší než on, vstoupila do večerního společenského života. Nevím, kolik párů se bere v jiných tanečních, ale zde praskal sál ve švech. Defilovala přede mnou sbírka postav a figurek všeho druhu. Od hošíka, který měří snad 150 cm a viditelně se ztrácí v obleku po starším bratrovi, nohavice nad botami efektně nařasené a typického medvídka, evidentně mimo jakýkoliv rytmus a marně hledajícího rozdíl mezi pravou a levou rukou, po lva salonu nonšalantně provádějící svou panenku Barbie.

Dost mě překvapily, a to dost nemile, žvýkačky snad ve všech ústech, kromě tanečního mistra. Dívky na sobě měly snad všechny varianty oblečení, které mě napadly, až po ty, které mě nenapadly ani náhodou. Vrcholem elegance jedné bylo khaki tričko s číslem vpředu a černé kalhoty, jen mě udivilo, že k tomu neobula kanady, ale páskové střevíčky.

Syn byl evidentně v pohodě. Hned od příchodu byl obložen  minimálně dvěma až třemi favoritkami, které bavil s nadhledem ozdoby společnosti a u stolu garde dam se vyskytoval minimálně. O přestávce do sebe hodil sklínku minerálky a opět mě zrádně opustil do dívčí společnosti. I zatvrdila jsem se a hodiny tanečních trávíme se stejně opuštěnou kamarádkou Mirkou nad kafem a s cigaretou v přilehlé kavárně společně žehrajíce na nevděčnou mládež, která matku potřebuje jen jako zásobovače. Občas nahlédneme do sálu, ale synci se zásadně zdržují na opačném konci. Naše „dobré rady“  přijímají s jakýmsi huhláním a kritériem posledního výběru tanečnice mého syna byla nikoliv kvalita tance, ale délka jejích nohou.

Vzdala jsem to. Funguju jako šofér, zásobovač, a říkám si, jestli jsem už v tak pokročilém věku a nebo mě stále ještě ovlivňují růžové brýle vzpomínek na mé taneční. Na příští hodinu si synek přeje černou košili, tak nevím, jestli jdeme do tanečních a nebo se připravuje na kariéru smutečního řečníka. Jó, kde ty loňské sněhy jsou, každopádně zítra to opět jistí kavárna. 

Vikina007

Milá Vikino... krásné starosti. Až ti je závidím. Mé dcery do tanečních odmítly chodit. Takže jsem si to nemohla užít. Díky za Tvůj příspěvek.

 

Reklama