Reklama

“Každý druhý víkend k nám jezdí syn z prvního manželství mého muže. Pro mě je tato doba vždycky zatěžkávací zkouškou mé trpělivosti a našeho vztahu s mužem,” vypráví paní Kamila. “Já mám z prvního manželství čtrnáctiletou dceru a nyní čekáme s manželem naše dítě. Synovi mého muže je 13 let. Jeho návštěvy u nás snáším velmi špatně. Marek mi připadá rozmazlený a neuvěřitelně líný. Všechno mu musíme strčit pod nos, sám si nenamaže ani rohík. Nepoprosí, nepoděkuje. Nad vším se ofrňuje. Do kina nechce, na výlet taky ne, když mu řekneme, ať si vybere sám, co by chtěl dělat, nedokáže si říct. Snažila jsem se ho v tomto směru trošku “převychovat”, ale nepochodila jsem. Můj muž zastává názor, že když syna vidí tak málo, nebude si společné chvíle s ním kazit nějakou buzerací. Prý by to neměl být problém ani pro mě, abych to jednou za dva týdny vydržela. Jenže pro mě to problém je.

Dceru vedu k samostatnosti, musí pomáhat a má své domácí povinnosti a ve chvíli, kdy přijede Marek, nastává boj. Lucka nechápe – a já se jí nedivím – proč ona má pomáhat, uklízet atd., a Marek nemusí nic. S ním je zacházeno jako s princátkem. Celý víkend v podstatě prosedí u PC a hraje hry. Vzhledem k tomu, že svého otce Lucka nevídá, protože se odstěhoval do zámoří a můj současný manžel jí ho prakticky nahradil a má ji moc rád, nemůžu ani já na Marka útočit moc zhurta. Cítím to jako nespravedlnost. Vůči mně, mé dceři a i vůči Markovi, kterému tenhle model výchovy určitě zrovna neprospívá. Takhle se naučí akorát využívat a zneužívat nezasloužené výhody.”

Ano, problém “víkendových dětí” existuje a je daleko složitější, než se může na první pohled zdát. Každý, kdo je v něm zainteresován, ho vnímá jinak. Jisté je pouze to, že ve většině případů neprobíhá dobře a bez poskvrnky.

Jinak ho vnímá nová partnerka či partner jednoho z rodičů, jinak rodič, který má právo vidět své dítě pouze ve vymezeném čase, jinak matka, která každý druhý víkend své dítě vypravuje k exmanželovi a případně jeho nové partnerce. Své problémy s víkendovým sourozencem prožívají i děti, které žijí v novém svazku onoho rozvedeného rodiče.

A v neposlední řadě mají velký problém děti samotné. Děti, které se musí každý druhý víkend přizpůsobit jiné rodině, jiným zvyklostem. V místě, kde nemají ani svou postel, ani vlastní skříň. Mnohdy se mohou cítit jako nevítaní vetřelci a musí pro ně být těžké se s celou situací vypořádat.

V následujícím období bychom se na stránkách Žena-in.cz chtěli této problematice věnovat hlouběji.

Proto bych vás, milé čtenářky, ráda požádala o spolupráci. Máte s výše nastíněnou problematikou vlastní zkušenosti? Ať již ze svého dětství, či je zrovna prožíváte? Patříte k “víkendovým dětem? Jezdily jste v dobách svého dětství k nové rodině svého otce či matky? Či k vám jezdily děti z předešlého manželství jednoho z rodičů? Anebo jste se rozvedla a řešíte problém s bývalým a jeho novou partnerkou? Případně zatínáte každý druhý víkend zuby a berete na milost dítě z předešlého svazku vašeho partnera? Anebo patříte k těm, kteří mají kontakt se svými dětmi vymezený soudně a vidíte je pouze jen v tom plánovaném víkendu?

Zvládáte to? Dokázali jste se dohodnout? Anebo řešíte problémy? Jak se s nimi vypořádáváte? Jak je zvládáte? Co cítíte? Je pro vás víkend bez dětí odpočinkem, nebo černou můrou, kdy stále jen myslíte, jak se mají a co “ta nová”?

Zkrátka – ať jste v této problematice jakkoli zainteresované a máte chuť, napište mi. Vaše zkušenosti, rady, problémy … ale i návody, jak tuto nelehkou sitaci zvládnout s grácií tak, aby zbytečně nebolela, vřele uvítám. A věřím, že i ostatní čtenářky, které se s tímto problémem potýkají.

Pokud si to budete přát, vaše příspěvky budou uveřejněny anonymně. To znamená, že neuvedeme ani váš nick, který zde používáte.

Jestli se tedy chcete podílet na tomto malém seriálu na takto závažné téma, pište mi na e-mail: meryl@zena-in.cz. Do předmětu uveďte termín: Víkendové děti.

Nejzajímavější příspěvky odměníme dárkem od redakce.

Předem Vám děkuji za spolupráci a věřím, že se nám společnými silami třeba podaří někomu pomoci. Někomu, koho se tato problematika dotýká a neví si s ní rady. Děkuji.