Vietnam se stal v poslední době módní cestovatelskou destinací, stejně jako kdysi Thajsko. Mezi našimi lidmi momentálně panuje fascinace touto zemí. Líbí se tam nejvíce baťůžkářům, líbí se tam kupodivu ale i hotelovým povalečům a milovníkům památek.

Já osobně bych tam raději nikoho neposílala…

Mě tam „poslal“ můj myč oken, medik, který projel stát od jihu k západu na motorce a zemi vynášel až do nebe.  V mém okolí navíc všichni znali někoho, kdo Vietnam navštívil coby běžný turista a byl nadšen, takže jsem zřejmě čekala zázrak, který se nedostavil.

Dostavily se jistě silné zážitky, leč nejen pozitivní…

Strávila jsem v této trošku bláznivé zemi celé čtyři týdny a nestačila se divit a být šokovaná. Vystřídali jsme kvalitní rezorty, bydleli v mrakodrapových hotelech s bazény na střeše, absolvovali dvoudenní plavbu luxusní lodí po slavné zátoce, ale i omylem strávili noc v příšerném a špinavém vlaku, kde jsme se museli porvat s průvodčím, který se nám chtěl nasáčkovat do kupé.

Prolétali a projeli jsme zemí od jihu až k severu.

Viděla jsem spousta historických i novějších chrámů s hlubokým charisma v těsné blízkosti kýčů alá Disneyland a hned vedle hypermoderní mrakodrapy ve stylu sklo-kov. Hlavně jsme nečekali v tropickém pásmu studený vítr i vodu a nevzali si dost teplého oblečení.

Faunu a floru a zejména moře jsem čekala atraktivnější. Nadchla mě pouze atmosféra zátoky Ha Long, kde jsem na jedné homoli spatřila v koruně stromu dokonce velkou opici. Znechutili mě kohouti chovaní na zápasy... foto raději nepřináším.

Setkali jsme se se spoustou sympatických a milých domorodců.

Jsou jiní, než ti „čeští“ (mimochodem na jihu, na rozdíl od severu, Česko nikdo nezná), jsou doma a jsou hrdí. Na jednu stranu modlící se, pálící květiny a hluboce se uklánějící před sochami nejen lidskými, ale i těmi v podobě tygra, slona či želvy....

...na tu druhou zlatá mládež kopírující životním stylem tu japonskou či jihokorejskou.  

Pro slabé nervy rozhodně nejsou hlavní třídy velkých měst.

Na neskutečný hluk, permanentní troubení, zápach z výfuků a chaos si snad zvyknout nelze. Kdysi se zde jezdilo houfně na kole - dnes cyklodopravu nahradily malé motorky (na jednu se vejde i pětičlenná rodina). Semafory téměř neexistují - zebry se ignorují a platí: „Chodče, dělej, co umíš - vykličkuj!“.

Bojuje se s přelidněností a navzdory obrovské pracovitosti místních cesta k blahobytu přibližujícímu se tomu západnímu (zde vlastně východnímu), bude zřejmě pomalá.

Na každém kroku narazíte na vlaječky se srpem a kladivem.

Povinností každého průvodce v Hanoji je zavést své turisty do mauzolea a podívat se na vypreparovaného supermana Ho-či-mina (o Nový rok bylo zavřeno - naštěstí).

Je láska k prvnímu poválečnému prezidentovi opravdová a idea komunismu jiná, než bývala u nás? Naši průvodci nás ujišťovali, že lidé jsou spokojení. Prý mohou cestovat, pokud na to mají. A svobodné podnikání zde očividně čiší z každého rohu. Tvrdý business socialistický systém oficiálně podporuje. S uctíváním penízků a pozitivním přístupem k nim nemají, na rozdíl od Čechů, Vietnamci žádný problém - a to je pozitivní!

Já vám chci ukázat už jen ten hezký Vietnam a hezké fotky! Tak kde začít?

Určitě od toho, co lze bezvýhradně doporučit - a tím je vietnamská kuchyně. Takže ke čtení dalšího dílu zvu gurmány i gurmety, a to zejména milovníky ryb a především mořských potvůrek!  

Čtěte také:

Reklama